Adaptace populárního knižního díla z pera Ernesta Clinea se pod dohledem režisérské legendy konečně dostává na stříbrná plátna.
Od tuzemské premiéry Spielbergova životopisného dramatu The Post uběhl pouhý měsíc a několik dní a legendární režisér už klepe na dveře kinosálů s dalším celovečerním počinem. Tentokrát však oděným v absolutně odlišném žánrovém hávu.
Jde o totiž o akční a dobrodružné sci-fi s názvem Ready Player One, které vychází z úspěšné knižní předlohy od autora jménem Ernest Cline. Jako obrovský nadšenec tohoto titulu jsem byl tedy nesmírně zvědavý a po (pro mě) skutečně lákavých trailerech i plný očekávání.
Co se samotného příběhu týče, ten je zasazen do roku 2045, kdy je svět velmi nehostinným místem. Ústřední hrdina Wade Watts (Tye Sheridan) proto spolu s drtivou většinou populace uniká před bezútěšnou realitou do virtuální utopie zvané OASIS, což je v podstatě rozsáhlý vesmír, kde může být každý kým jen chce.
Když ale tvůrce OASIS James Halliday (Mark Rylance) zemře, ukáže se, že před smrtí stihl někde ve virtuálním světě zanechat digitální velikonoční vajíčko (easter egg) nepředstavitelné hodnoty.
Ten z uživatelů, který dokáže vyřešit všechny ukryté úkoly a najde tento easter egg, bude novým majitelem OASIS a získá odměnu ve formě ohromného bohatství a moci. Hráči v OASIS byli dlouhá léta bezradní, ale jakmile se na výsledkové tabuli konečně objeví první jméno, vypuknou šílené a nebezpečné závody o uchvácení hlavní ceny.
A že to bude stát za každou jednu utracenou korunu v pokladně kina, o tom vás přesvědčí už první minuty. V nich se divák nejprve v krátkosti seznámí s Wadem, s velkolepostí světa OASIS a pak už zkušený Steven pouze dupne na plyn a naplno rozběhne tu nejvíce geekovskou filmovou jízdu v dějinách.
Podobně jako knižní předloha, i celovečerní adaptace chrlí jeden odkaz za druhým, přičemž často a pravidelně pomrkává na fanoušky všech věkových kategorií.
Ať už jste tedy vyrůstali na filmových a herních záležitostech z osmdesátých let minulého století, nebo jste mladší a baví vás spíše modernější díla (případně obojí), rozhodně budete mít co dělat, abyste úspěšně rozlouskli alespoň zlomek z té masivní easter eggové nálože.
Ještě aby ne. Vždyť Spielberg za pomoci studia Warner Bros. a producentů sháněl práva na různé značky či postavy více než tři roky. Pokud jste si ale právě uvědomili, že hrám vůbec neholdujete a ve světě filmu také nemáte takový přehled, jaký byste možná chtěli, nezoufejte.
Easter eggy sice tvoří velkou součást Ready Player One, nepůsobí však samoúčelně, takže snímek je v první řadě využívá zejména pro zpestření zážitku. Jako příjemný bonus pro ty největší nadšence.
Slavný režisérský veterán tak velmi rozumně myslel hlavně na návštěvníky kina jako takového a soustředil se na doručení dobrodružného příběhu se vším, co k němu patří. V jistých momentech dokonce funguje lépe než kniha.
Snímek nepostrádá hravost, napětí, emoce, humor, oku lahodící akční momenty ani několik sympatických postav, které se vám velmi snadno dostanou pod kůži.
A přestože jsou mladí hrdinové zajímaví (jak ve virtuálním světě, tak i v tom reálném) a jejich představitelé herecky zdatní, celému obsazení jednoznačně vládne famózní Mark Rylance a jeho postava Jamese Hallidaye. Škoda jen, že nebylo více péče věnované straně záporáků.
Je to však jen jedna z mála drobných chybiček krásy, která celkový dojem nijak výrazněji nekazí. Samostatnou kategorií je pak zasazení příběhu.
Ten většinu času sice pobíhá v podmanivém světě OASIS, kde se může Spielberg do sytosti vyblbnout a servírovat všelijaké trikové atrakce, ale na straně druhé jsem skutečně rád, že má co nabídnout i ve skutečném prostředí.
Navíc, přechody mezi dvěma realitami ani trochu nenarušují tempo a papírově dlouhých 140 minut tak uběhne až překvapivě rychle. Není se ale čemu divit. Na plátně se totiž vždy něco děje a divák se prostě nemá kdy nudit.
Velký podíl na tom má i fantastická hudba Alana Silvestriho, který Spielbergova tradičního kolaboranta Johna Williamse zastoupil více než bravurně. Originální hudební motivy odkazující na osmdesátá léta střídá se známými a populárními skladbami z doby minulé, což celý zážitek z filmu umocňuje ještě více. Skvělá práce.
Mnoho znalců z vás však bude určitě zajímat, jak moc je filmová adaptace předloze vlastně věrná. Inu, je pochopitelné, že režisér musel kvůli značně menšímu prostoru některé vedlejší linky osekat a pro potřeby příběhu i pár věcí zcela změnit.
Ve výsledku tedy zůstala zachována většina důležitějších bodů ze základní kostry a došlo zejména k přepracování jednotlivých okolností, jakými jsou například odlišné úkoly při získávání klíčů. Tyto změny však upřímně chápu a myslím si, že pokud se s nimi čtenář smíří, film by ho zklamat neměl. Právě naopak.
Steven Spielberg tak svým návratem k žánru sci-fi potěší nejen fanoušky knihy, ale i náruživé filmové či herní geeky, které vybízí k tomu, aby se na Ready Player One podívali opakovaně a odhalovali další a další skryté odkazy.
Na své si však přijdou i běžní návštěvníci kin, protože snímek zároveň dokáže stát pevně na vlastních nohách a bez problémů fungovat jako samostatné, originální dílo. Zaujme svižným příběhem, strhne audiovizuální stránkou, vyvolá emoce a na konci za sebou zanechá i nějaké to poselství.
Ano, Spielberg do tohoto projektu vložil kus svého srdce, lásky k filmu a já jsem si ho okamžitě zamiloval. Nemohu se dočkat druhé projekce, po níž možná půjdu s hodnocením ještě výše. 9/10
