Zeki a jeho bláznivá třída se vrací do školních lavic.
Nejvíc cool profesor na světě Zeki Müller v podání sympatického Elyase M'Bareka je zpět. Potřetí se spolu se svou bláznivou třídou plnou problémových dětí dostává do kin, aby zakončil tuto mezi diváky úspěšnou komediální trilogii z Německa. Stejně, jako tomu bylo v předešlých případech, tak i tentokrát se o režii a scénář postaral Bora Dagtekin.
Dokázala se však rozlučková část Fakjů pane učiteli 3 dostat na stejnou úroveň kvality, s jakou přišla v roku 2013?
Příběhem se dostáváme zpět na Goethovo gymnázium a do školních lavic. Profesor Zeki Müller (Elyas M'Barek) si nemá na co stěžovat, ale tento pocit dlouho nepotrvá. Zlomový bod přijde v době, kdy začne hrozit zavření celé školy kvůli nízkému počtu žáků.
Aby toho nebylo málo, Zekiho žáci musí absolvovat vědomostní test, aby se vůbec mohli dostat k maturitě. Ve třídě zavládne panika a strach. Nepomáhá ani fakt, že nikdo z nich nemá žádnou vizi o své budoucnosti.
Ředitelka Gudrun Gersterová (Katja Riemann) hodí všechny tyto starosti na ramena hlavního hrdiny spolu s jeho kolegyní Biggi Enzbergerovou (Sandra Hüller). Ti se musí postarat o dosažení školního úspěchu v různých odvětvích a spustit kampaň proti šikaně, aby milované gymnázium nezavřeli a učitelé nepřišli o svou práci.
Příběhová linka je jednoduchá a přímočará. Během snímku se tedy nevyhneme několika klišé momentům, které jsme mohli vidět už v jiných komediích ze stejného prostředí.
Najde se tu i pár originálních nápadů hraničících mezi trapným humorem a naprostou absurditou. Je jen na vás, jakým pohledem se na danou scénu chcete dívat. Pokud jste se však zasmáli u předešlých dílů, zřejmě budete v té spokojenější skupině.
Humorově tedy snímek přesně zasáhl cílovku, na jakou míří. Film má vlastní cíl zabavit svou skupinu diváků a nesnaží se to zatajit. Abych nezněl až příliš cynicky, nacházejí se tam i dobré vtipy a momenty, u kterých jsem se opravdu rád pousmál, ale mnoho jich nečekejte.
Film staví hlavně na žácích a jejich dětinském chování, což nemusí každému vyhovovat. Celou dobu to tak táhne Elyas M'Barek, což se o zbytku castingu nedá říct. Jde o to, že jejich postavy jsou příliš hloupé na to, abyste je měli alespoň nějakým způsobem rádi, nebo nedostávají tolik prostoru jako ostatní.
Naopak interakce mezi učiteli a ředitelkou ve sborovně je jedna z nejlepších věcí, která v této komedii funguje.
Co naopak nefunguje, je délka. Během první půl hodiny film nikam nevede a vůbec netušíte, o co jde. Když už se ale konečně dostaneme k jádru problému, trpí velkou předvídatelností. Od poloviny dokážete odhadnout, jak to celé skončí kvůli opakujícímu se schématu.
V tomto žánru to však není až tak zásadním problémem, takže vás to vůbec nerozčílí. Přišli jste se přece zasmát, což se pravděpodobně i splní.
Pana učitele už nebaví sledovat lenost a ignoraci vlastních žáků, tak na to musí jít přísně. Oni se na něj rozzlobí, a proto to bude muset napravit (takže se opakuje premisa jedničky i dvojky).
Zbytek si myslím dokážete představit, protože takto to půjde stále dokola. Když jsem se po promítání znovu podíval na trailer, zjistil jsem, že zbytek filmu už ani nemusíte vidět.
Na pár minut se do popředí dostane i řešení šikany. Bylo příjemné vidět, že se film alespoň trochu snaží odbočovat k vážnějšímu tématu a nést v sobě malé poselství.
V konečném důsledku jde o komedii, která si našla, co hledala. Úspěch mezi svými diváky a nadšenci předchozích dílů, mezi nimiž jsem se tentokrát nenašel. Pokud patříte mezi fanoušky této trilogie, pravděpodobně nebudete zklamáni a o zábavu budete mít v kinosále postaráno.
Můžete si tím pádem k hodnocení něco přihodit, ale napotřetí už totéž prostě nefungovalo tak jako v roce 2013. Pokud však hledáte fajn komedii na odpočinek v kině, klidně na závěr trilogie o Zekim a jeho žácích zajděte. 6/10
