Seriál expanduje do minulosti, ale i do budoucna. Park toho skrývá víc, než si myslíme.
Westworld se po nesmírně dlouhém čekání vrátil na naše obrazovky a my jsme si mohli opět s chutí užít velkolepé divadlo na Divokém západě. První epizoda, kterou jsme si mimochodem podrobně rozebrali v rekapitulovacím článku, nastoupila s ostrým tempem a představila nové hádanky.
Hlavním terčem událostí se stal zmatený Bernard, no a ze stopáže si stejný kus urvala i nerozvážná rebelující Dolores. Nechyběla ani Maeve snažící se najít svou ztracenou dcerku či William čelící další tajemné hře.
Události zaobalené do brilantně vystavěných dialogů, metaforických vsuvek a krvavých přestřelek, nasměrovaly seriál na trochu odlišnou cestu.
A můžeme vám říci, že nepolevily ani v následujících třech epizodách, které jsem měl možnost zhlédnout v předstihu. Díky nim byla napsána tato recenze určená hlavně vám, skálopevným fanouškům.
Podotýkám, že se v následujících řádcích budu snažit vyhýbat jakýmkoli spoilerům, takže se o svůj divácký zážitek nemusíte obávat. Stejně tak se na první čtyři epizody podívám jako na celek a nebudu postupovat chronologicky podle jednotlivých částí.
V první řadě se stáváme součástí čehosi většího, než dosud známého parku s názvem Westworld. Z epizody jedna již víme, že parků je minimálně šest a nápověda v podobě vyplaveného tygra tuto teorii jen potvrzuje, přičemž láká na představení Shogun Worldu. Tygr samotný má svůj důvod, proč se nachází tam, kde se nachází.
Jeho krátký zvířecí příběh nám nepřímo přibližuje životy postav, ať už nových nebo starých. Parky prostě musí mít jakési propojení, ale to stále jen konstatuji z informací, které již známe.
Nastupují nové herecké tváře s vlastními dějovými liniemi, a jako diváci se dozvídáme fakta, které předčila vznik samotných parků, a v podstatě i umělé inteligence. Ačkoli se tyto dějové odbočky odklánějí od důležitých událostí a převratů odehrávajících se ve Westworldu, tvůrci to dokázali promyslet a napsali je poměrně zajímavě.
Do příběhu však vstupují se svým důvodem a dozvídáme se jednak o minulosti, ale také o tajných plánech Roberta Forda. Dolores je svým způsobem speciální. Z představeného obrázku uvedení první série jsme dokázali vyčíst, že se její robotická tělesná schránka nachází ve vnějším světě.
To jen podporuje Dolores pozdější sebeuvědomění plné existenčních otázek, snahu vzepřít se Delosu a ovládnout park. Její postava toho skrývá mnohem více, přestože jsme ji zatím považovali jen za farmářovu dceru. Koneckonců, i ostatní postavy mohou mít spojitost s obdobím před zavedením Westworldu, ale to už předbíhám.
Když už je řeč o postavách, velmi důležitou roli hraje i Dolores otec, Peter Abernathy. Mimo krásně zobrazené emocionální a osobní chvilky mezi otcem a dcerou se dozvídáme informaci, že Ford byl opravdovým géniem a jeho poslední narativ je mnohem komplexnější, než se na první pohled zdálo.
Osobně se jen trochu obávám, aby nám tvůrci neservírovali více hádanek, než jsou schopni zodpovědět. Několik dějových linií divákovi ztěžuje orientaci v ději, i když jde nepochybně o záměr. Na druhou stranu nás sekvence z budoucnosti jako například Bernardův genocidní čin, pořádně lákají.
Jak to už chodí, kromě velké porce dialogů a vzájemných střetů jednotlivých postav se dočkáme i nějakých těch rvaček a dobře sestříhaných přestřelek.
Epizody jedna až pět se svou stopáží zařazují mezi ty delší, avšak díky téměř neustálým kuriózním událostem se pořád něco děje, ačkoli se v příběhu neposouváme jen přímočaře dopředu. Po kvalitativní stránce jsou cítit menší výkyvy, avšak i to k seriálu patří. Zbytečné omáčky však nečekejte.
Název páté epizody už prozrazuje, že se konečně podíváme i do Shogun Worldu, který byl doposud jen nastíněn. Seriál si nadále udržuje vysokou laťku, a pokud to takto půjde dál, druhá série může proměnit svůj potenciál a v našich očích získat titul seriál roku. 9/10
