Pořádně jsme se načekali, ale brutální a hláškující Deadpool konečně rozrazil dveře kinosálů i podruhé. A zklamaní jsme nebyli ani tentokrát.
Když první Deadpool vtrhl do kin, okamžitě si získal srdce mnoha diváků po celém světě. Koneckonců, svědčí o tom i tržby ve výši více než 780 milionů dolarů, které jej katapultovaly na první příčku nejvýdělečnějších Rkových celovečeráků v historii.
Od té doby už ale uběhly více než dva roky a my jsme se na stříbrných plátnech konečně dočkali pokračování. Tima Millera vystřídal na režisérské stoličce ověřený David Leitch, přidalo se více postav a fanouškům byla slibována „klasická“ dvojka, tedy oproti prvnímu filmu po všech stránkách větší.
Díky návratu „skutečných hrdinů“ Rhetta Reesea a Paula Wernicka, kteří se ve spolupráci s Ryanem Reynoldsem postarali o scénář, jsme mohli mít jistotu, že o obrovskou porci vtipů rozhodně nebude nouze ani tentokrát.
A přestože ohlasy z testovací projekce údajně nedopadly zrovna nejlépe (krátce po jejich zveřejnění byly však označeny za nepravdivé), nedávné reakce kritiků již hovořily o perfektním snímku plném skvělého humoru, brutální akce i funkčních hrdinů.
Zábavná reklamní kampaň opět nabídla řadu originálních nápadů a já jako obrovský fanoušek jednotky jsem se na druhého Deadpoola už nesmírně těšil, ať už byly názory lidí zpoza velké louže jakékoliv.
A musím hned na začátek nadšeně prohlásit, že jsem se bavil skutečně královsky! I když bez několika menších výhrad se to neobešlo ani tentokrát. Úvodní minuty se totiž nesou v pomalejším tempu, než byste možná očekávali, přičemž dojde i na vážnější a pro někoho možná až nezáživná témata.
Pokud vám tedy takový rozjezd nesedne, budete ho muset prostě přetrpět. Postupem času se ale tempo rozběhne, přeřadí na vyšší rychlostní stupeň a nezastaví se až do samotného konce. Jak se očekávalo, tvůrci při pokračování v každém aspektu ještě více přitlačili na pilu, což je na plátně opravdu vidět.
Přidalo se na akci, výraznější míra brutality způsobila potoky krve či létající části těl, no a za zmínku dozajista stojí i představení hromady nových postav (nábor do týmu X-Force a první mise jeho členů se řadí k několika úžasným momentům).
S nimi je ve srovnání s prvním Deadpoolem naloženo o poznání pečlivěji, díky čemuž parádně fungují i neustále slovní přestřelky nejen s Wadem. Podobně jako v případě akce a brutality, Wernicke, Reese a Reynolds zapracovali i na kadenci všemožných vtipů.
Postavy téměř po celou dobu chrlí jednu zábavnou, černo-humornou a sarkastickou urážku či narážku za druhou, přičemž scénáristé nebrali ohled vůbec na nikoho. Pozorní diváci si tak vychutnají několik odkazů na známá popkulturní díla, ale Deadpool nešetří ani oblíbený žánr superhrdinů.
Světy MCU a DCEU dostaly zabrat určitě nejvíce. Je tam toho ale tolik, že to člověk snad ani nedokáže všechno vstřebat na jedno zhlédnutí. Bohužel, občas jsem se nemohl zbavit pocitu, že tvůrcům při vymýšlení humorných situací už pomaličku docházela šťáva.
Některé vtipy se totiž sem tam opakovaly a místy působily příliš nuceně, případně sklouzly do roviny parodie, na čemž může mít trošku podíl i vydatná dvouhodinová stopáž. Pokud by se snímek osekal o nějakou slabší čtvrthodinku, možná by to bylo ideální.
Jistou roli v tom však může hrát i kratší časové období vyhrazené pro přípravu dvojky. Přeci jen, na prvním filmu se pracovalo podstatně déle. Na straně druhé, velmi mě potěšila skutečnost, že jsme tentokrát dostali propracovanější příběh, který dával smysl a zároveň dokázal vyvolat i nějakou tu emoci.
I když pár klišé prvkům se vyhnout nedokázal. Z řemeslného a audiovizuálního hlediska Deadpoolovi také není moc co vytknout. Akce je přehledná, soundtrack nadupaný a vizuální efekty zvládnuté na slušné úrovni. Ty ale i tak nikdy nebyly prvořadé.
A pokud jste se náhodou obávali, že trailery prozrazovaly až příliš mnoho informací, můžete být absolutně klidní. Tvůrci velmi dobře věděli, co dělají a nechali si hned několik nečekaných překvapení.
Z předchozích řádků vám už tedy musí být jasné, že odchod Tima Millera se na Deadpoolovi nijak negativně nepodepsal. Možná právě naopak. Režisér David Leitch se značky chopil se vší bravurou a s pomocí šikovných scénáristů navázal na úspěšnou první část skutečně kvalitním pokračováním.
Akčnějším, šílenějším, brutálnějším a zábavnějším. Film se sice nevyhnul několika chybičkám na kráse, ty však osobně nepovažuji za nijak extra zásadní, jsou to z mého pohledu spíše drobnosti.
Deadpool 2 je tak skvělou a svižnou jízdou, skrz naskrz prošpikovanou vtipnými hláškami, kterou jsem si užil přibližně stejně jako jednotku.
Pokud se řadíte k fanouškům Deadpoola z roku 2016, vynásobte si vše dvěma a budete mít alespoň jakous takous představu o tom, co vás asi čeká.
Zklamaní byste být neměli. Ale pokud vás Wade Wilson nezaujal ani napoprvé, zkuste mu přesto dát ještě jednu šanci. Nakonec budete možná z kina odcházet nadšení. Já se už začínám připravovat na druhou projekci. 9/10
P.S. – Po skončení filmu rozhodně neodcházejte ze sálu. Zmeškali byste pravděpodobně tu nejgeniálnější mezititulkovou scénu, jaká byla kdy natočena.
