Miluješ cestování, ale nevíš jak začít? Vyzpovídali jsme mladého cestovatele, který nám vyprávěl o své cestě kolem světa.
Je na cestě kolem světa a své zážitky sdílí na svém YouTube kanálu a Instagramu. Kryštof létá po nejkrásnějších místech naší planety a jeho nejvěrnějšími kamarády jsou kamera a dron.
Videi a profilem s názvem @cestology chce mladé lidi motivovat k cestování a o jednotlivých destinacích jim říct vše důležité.
Za začátek beru léto 2015. S kámošema jsme vyrazili do USA, kde jsme pracovali jako plážoví plavčíci a na konci léta jsme projeli „divoký západ“ v půjčeném autě. Tehdy jsem poprvé cítil tu svobodu a zažíval věci, které jsem viděl do té doby jen ve filmu, nebo na obrázku. Las Vegas, Grand Canyon, Los Angeles či Golden Bridge.
Jdu totálně bez plánu. Zlomový pro mě byl okamžik, kdy jsem se rozhodl obletět svět. Na začátku jsem měl asi 50 tisíc korun. Prostě jsem věřil, že to nějak dobře dopadne. Chtěl jsem udělat něco za hranice své komfortní zóny a ukázat lidem v Česku a na Slovensku, že nemusí být milionáři, aby vyrazili do světa a užili si to.
V dnešní době člověk moc peněz na cestování opravdu nepotřebuje. Samozřejmě, je fajn si dopřát luxus a i já jsem si ho občas rád dopřál. Ale pak jsem zkusil to pravé cestování. Batoh na záda, přespávání v hostelu, jídlo z ulice. A zamiloval jsem se do toho.
V první řadě je třeba se zbavit dojmu, že máte nedostatek peněz. Pokud chce opravdu někdo cestovat, může si koupit lístek na autobus nebo letenku v akci, najít ubytování přes couchsurfing, nakoupit si v supermarketu jídlo a je to. Bohužel, mnoho lidí si stále myslí, že je potřeba mít pěkný hotel, drahé restaurace a spoustu suvenýrů.
První peníze na cesty jsem měl našetřené a další si převážně vydělávám online. Občas udělám nějaký web nebo pomáhám se sociálními sítěmi. Dnes už mohu říci, že mi finančně pomohlo i samotné Cestology, což je vlastně takový můj sen.
Kde se nacházím momentálně? Na Bali a jsem ve fázi, kdy jsem toho procestoval opravdu hodně a musím vymyslet, co dál. Na Bali už možná létá „skoro každý“, ale má to něco do sebe. Hlavně pro mladé lidi je to super. Dá se tu surfovat, dobře a zdravě jíst, jezdit na výlety a občas jít na párty, které jsou až do rána.
Mnoho lidí se chlubí tím, kolik zemí procestovali, ale většinou v nich stráví tak jeden den. Já to proto ani nepočítám.
Zatím jsem nic katastrofálního nezažil. Tedy, jednou nás okradli v karavanu, ale byli milí a vzali jen hotovost (smích). Občas je člověk unavený a nemá na nic náladu, ale to většinou velmi brzy přejde. A když se stane nějaký problém, tak je důležité zachovat klidnou hlavu. Pokud nejde o život, jde o hovno a nakonec to i tak vždy nějak dopadne.
Sledoval jsem videa od velkých amerických vlogerů, jak létají po světě a mají to jako svůj job. Chtěl jsem to zažít také. Pamatuji si, jak jsme s kámošem seděli na pláži v USA a snili o tom, že bychom cestovali a točili o tom na YouTube. A možná by nás to i nějak uživilo. O dva roky později vlastně začínám ten sen žít.
Určitě se plánuji usadit doma, kousek za Prahou. Cítil jsem to tak už před tím, než jsem vyrazil. Chtěl jsem se vyhnout pocitu, „co by bylo kdyby“, tak jsem si uvědomil, že ta správná chvíle někam vyrazit, neřešit co bude a tak nějak se poprat s tím co přijde, je teď nebo nikdy.
Opravdové cestování člověka rozhodně velmi ovlivní. Osobně jsem si začal vážit daleko více věcí, a myslím, že jsem nad sebou získal trochu větší kontrolu. Na Srí Lance jsem začal s jógou, přestal jíst maso a sladkosti.
Ani nevím, jestli bych si dokázal vybrat zemi, která se mi líbila nejvíce. Mně se vlastně líbí všude (smích). Například i v Číně, kde mi to vlastně vůbec nevyšlo, docházely mi peníze a musel jsem odejít. Lidé jsou tam úplně jiní a rád bych se tam vrátil i kvůli krásné přírodě.
Co nejnebezpečnějšího se mi přihodilo? Zatím asi to, že jsem potkal kobru. Nejprve jsem se bál, člověk si na základě všech filmů a zpráv na internetu myslí, že tam to zvíře čeká jen na něj a chce ho zabít (smích). Většinou je to úplně naopak.
Ale mám většinou jen dobré příhody. V hlavě mi utkvěla situace ze Srí Lanky. Byl jsem nějaký rozhozený, natáčel jsem vlog, do toho jsem kupoval data přes internet a najednou mi skoro ujel autobus, tak jsem do něj na poslední chvíli skočil. No a o 10 minut později jsem si uvědomil, že jsem v trafice nechal kameru. Okamžitě jsem vyběhl za řidičem, ať zastaví autobus a stopoval jsem všechno, co by mě vzalo zpět. Zastavil mi pán, který mě zdarma odvezl zpět a před trafikou na mě s úsměvem čekala paní i s mou kamerou. Tehdy jsem měl asi více štěstí než rozumu.
Momentálně musím dokončit svou misi „Teď nebo nikdy!“. Obletět svět dokola a dodat odvahu lidem, kteří něco takového chtějí udělat také.
Doporučil bych výlety po Evropě a spaní v hostelu. Člověk zjistí, jak jednoduché to je a hlavně potká mnoho inspirativních lidí z celého světa.
Když jsem létal s dronem na pláži v Kambodži, přišel za mnou chlapík a říká mi, že bydlí v Číně a také má dron. Po hodinové konverzaci v angličtině se mě ptá, odkud jsem a tak říkám, že: „Czech Republic“. A on na to že: „Já taky, vole“. Tak jsme spolu strávili asi tři dny a vlastně díky němu jsem se pak vydal do Číny.
Cestování nás může jen obohatit. Nikdy nevíte, na koho narazíte a kam vás to posune. Ale směrem zpět to nebude.
