Andrew Garfield pátrá po sexy kočce v Los Angeles, kde se pohybuje tajemný vrah psů a kde klíč k odhalení spiknutí leží v komiksech a populární hudbě.
Režisér David Robert Mitchell se v roce 2014 blýskl výborným hororem It Follows, který jsme zařadili i do našeho výběru nejlepších nezávislých strašidelných filmů 21. století. Je tedy přirozené, že na jeho další film se těšilo poměrně hodně lidí. Svůj jedinečný rukopis si Mitchell ponechal i ve snímku Záhada Silver Lake, ačkoli se z hororového žánru přesunul k eklektické všehochuti.
Pokud si ale It Follows získalo kritiky a diváky trochu rozdělovalo, tak Záhada Silver Lake bude polarizovat úplně všechny (čehož důkazem jsou rozporuplné recenze z Cannes). Je pravdou, že tento film patří do té skupiny děl, která ti prostě musí sednout. Pokud se na jejich osobitou poetiku nenaladíš, je pravděpodobné, že v kině budeš trpět. Ale postupně.
Hlavním hrdinou je 33letý Sam (Andrew Garfield), inteligentní, ale tak trochu zdeptaný a apatický mladík, jehož život nikam nesměřuje. Náhodou se seznámí se svou novou sexy sousedkou Sarah (Riley Keough) a stráví s ní několik příjemných chvil. Hned druhý den však tajemná kráska záhadně zmizí.
Sam to nehodlá nechat jen tak a okamžitě se pouští do pátrání. Stopy ho však vedou do velmi podivných zákoutí Los Angeles a on objevuje skryté významy a šílené konspirace. Ty úplně převracejí naruby všechno, o čem si myslel, že dosud znal.
Záhada Silver Lake je opravdu neobvyklým mixem žánrů a hned na okraj by se patřilo zdůraznit, že očekávat konvenční detektivku by bylo hrubou chybou. Aby sis film užil, je dobré vědět, na co vlastně jdeš. Mitchellův snímek je totiž surreální černohumornou absurdní odyseou s prvky neo-noir, kriminálního thrilleru a možná i špetkou hororu. Šílené? A to jsi ještě neviděl samotný film!
Ten ze všeho nejvíc připomíná snímky Davida Lynche (zejména Mulholland Drive) či Skrytou vadu od Paula Thomase Andersona. Pokud se ti zmíněné filmy líbily, je zde velmi silný předpoklad, že si Záhadu Silver Lake dokonale užiješ.
Obecně ale Mitchell doručil snímek, jehož hodnocení je extrémně subjektivní a téměř vše, co v recenzi pochválím, by se na filmu dalo bez problémů i nenávidět. Záleží na úhlu pohledu. Osobně mi Záhada Silver Lake sedla jako máloco v poslední době a její sledování jsem si vychutnával plnými doušky.
Scénář je neuvěřitelně nápaditý a nechybí mu magicky podmanivá atmosféra. Mitchell umně mísí tzv. „urban legends" s bizarními spiknutími a pop-kulturními narážkami, a na jejich základě buduje svébytný mýtus Města andělů. Do velké míry jde právě o složení pocty tomuto městu, jakož i klasickým dílům noir či detektivkám drsné školy.
Film má na první pohled vražednou stopáž 140 minut a je vyprávěn velmi, ale velmi pomalu. Finta je v tom, že pokud je toto tvá krevní skupina (což zjistíš během úvodní půlhodiny), tak ti ty více než dvě hodiny uběhnou jako voda a ještě ti bude líto, že už je konec. V opačném případě buď usneš, nebo z kina prostě utečeš. Záhada Silver Lake je přitom i velká zábava a obsahuje množství černého, satirického a absurdního humoru.
Co se týče herců, tak nemám žádné výhrady, ačkoli většina z nich má menší role. Celý film tedy nese na svých bedrech hlavně brilantní Andrew Garfield. Jeho lúzerský hrdina je sympaťák a velmi dobře se na něm odráží absence směru a jakási vykořeněnost současné mladé generace, která hledá své místo ve světě.
Sam objevuje Los Angeles po svém vyzbrojen znalostí komiksů a obskurních hudebních kapel a hledá mezi nimi souvislosti i v reálném životě. Můžeš to vše interpretovat jako snahu mladé generace vymezit se vůči odkazu svých předchůdců, či jako vyjádření pocitu osamělosti jedince uprostřed nepřátelského a odcizeného města.
Popřípadě i jako příběh mladíka, který konečně objevil něco, co dává jeho životu smysl. Nebo se prostě necháš unášet fantaskní obrazností a celý příběh budeš vnímat jako neproniknutelný sen.
Kritici by mohli podotknout, že stopáž je nemístně přestřelená a David Robert Mitchell na začátku možná ani neměl představu, kam s tímto příběhem chtěl dospět. S podobnými výčitkami by se těžko polemizovalo, protože mohou být pravdivé.
Jsem však rád, že patřím k té skupině diváků, které je to víceméně jedno. Dostal jsem totiž výbornou žánrovou směs, která dokonale potěšila mou surrealistickou duši. Dostala mě atmosféra, originalita a humor.
Snímku tedy s čistým srdcem uděluji devět bodů z deseti, ačkoli plně chápu ty, kteří budou naštvaní. Koneckonců, film viděl i kolega Pepo a zřejmě by mu neudělil více než čtyři body z deseti. To jen pro ilustraci toho, jak rozdílně může Záhada Silver Lake působit.
Já jsem měl hned po skončení chuť vidět film znovu (což ještě nepochybně udělám), a to je prostě nejlepší vizitka. Jsem opravdu nadšený, že i dnes vznikají podobně osobité a originální díla. V žádném případě nejde o film pro každého a skutečně ho docení jen malá skupina diváků. Vstup tedy, pokud chceš. Ale byl jsi varován.
