Mahershala Ali předvedl nejlepší herecký výkon své kariéry.
Recenze obsahuje spoilery z poslední části.
HBO po ne zcela vydařené 2. sérii nevěšelo hlavu a nedalo scenáristovi a tvůrci seriálu Nicovi Pizzolattovi stopku. Po kratší pauze se znovu vrhl do psaní a vznikla z toho 3. série se třemi různými časovými rovinami. Pokud si někdo myslel, že mohou diváka zmást nebo rušit, nemohl se mýlit více. Třetí série True Detective je výstavním seriálem z hlediska vyprávění příběhu a zakomponování jeho investigativy napříč čtyřmi dekádami.
Každé jedno prolínání časových linií je excelentní jak po obsahové tak po technické stránce. Všechny jsou navíc dostatečně zajímavé a dýchají vlastním životem a postavami, takže se nebudeš moci dočkat, než se zase vrátíš do 80. či 90. let, případně do současnosti. I po více než 35 letech totiž bývalé detektivy Wayna Hayse (Mahershala Ali) a Rolanda Westa (Stephen Dorff) pronásledují nevyřešený případ zmizení malého děvčátka a smrti jejího bratra.
Ti se vydali hrát se svými kamarády, ale domů k otci se už nikdy nevrátili. Samozřejmě, jejich zmizení zničilo oba rodiče, přičemž v tomto případě exceluje hlavně vynikající Scoot McNair. Po minisérii Godless ve 3. sérii herecky vystoupil o pár tříd výše a okamžitě se zařadil mezi špičku ve svém oboru. Jenže toto se dá aplikovat na všechny herce. Castingové oddělení 3. série si zaslouží všechny možné bonusy a příplatky, protože našlo dokonalé herecké obsazení.
Zářila i Carmen Ejogo v roli Waynovy velké lásky a až teď zjišťuji, že jejich syna si zahrál Ray Fisher, Cyborg z DCEU. A můžeš asi tak třikrát hádat, ve kterém počinu podal skvělý herecký výkon. Zmínit musíme i Dorffa a jeho Rolanda. Ze začátku sice dostal méně prostoru, ale v dalších epizodách si to vynahradil a jeho výkon stál za naši trpělivost. Ke konci nám ukázal, že pokud má s čím pracovat, dokáže se do role vžít velmi přesvědčivě.
No a pak je tu Mahershala Ali, který si převzal Oscara za roli v Green Book v době, kdy se vysílalo finále série. A přestože byl v Green Book skvělý (i když Viggo byl ještě lepší a je škoda, že ani tentokrát toho Oscara nezískal), to, co předvedl v 3. sérii Temného případu, se zřejmě zapíše jako jeho herecký vrchol.
Nedokážeme si představit, jak by ještě musel zahrát, aby toto překonal. Je to seriál, takže si za Wayna Hayse Oscara domů za rok neodnese, ale bude to nesmírná škoda, a svět neocení jeho umění.
Nejvíce přitom asi exceluje jako důchodce s poruchou paměti. Dokonale imituje pohyb staršího člověka, mimiku a také práci s hlasem. Dívat se na něj ve scéně, kdy má hrát postavu, která zapomněla, co vlastně chtěla říct a kde to vlastně je, je k nezaplacení. Ali je špičkový herec a jednoznačně nejsilnější zbraň celé 3. série.
A ne, není to případ jako takový. Ten bych ale kvalitativně klidně přirovnal k první sérii, i když je méně mysteriózní a možná o něco jednodušší. Nic to však nemění na tom, že je inteligentně podaný a stále se drží při zemi. Nic Pizzolatto dokázal vyprávět případ obyčejného únosu a zabití s napětím mysteriózního sci-fi. Pátrání po dětech se šikovně stupňuje, odhaluje nové spojitosti a odkrývá i politické zásahy přímo z řad policie.
Wayne a Roland jsou detektivové, kteří se odmítají vzdát a touží zjistit, jak to celé skončilo. Sice jim to trvá celý život, ale nakonec to celé rozlousknou a v konečném důsledku se vykoupí. Pizzolattovi ani tak nešlo o případ či samotnou Julii a jejího bratra Willa. V první řadě šlo o Wayna a Rolanda, jejich vztah k případu, ke spravedlnosti a k sobě samým. Nikdy si nedokázali odpustit, že nenašli Willovu sestru a lidi, kteří za tím vším stáli.
A stejně jako v první sérii Marty a Rust, i oni byli párkrát velmi blízko již během úvodního vyšetřování a jeho opětovného otevření v 90. letech. Výše jsem tvrdil, že v první řadě nešlo o případ.
To však neznamená, že není detailně zmapován a nenabízí několik vynikajících detektivních momentů či sekvencí. Nakonec, i 3. série znovu dokonale ukázala, jak málo stačí k odhalení. Ale také k tomu, aby se to celé ututlalo a jak malý detail zabrání vyřešení případu.
Řada lidí je s finále nespokojena. Já upřímně nechápu proč. Třetí série se primárně zaměřila na postavy a jejich osud. A ty na samotném konci získaly klid v duši, i když, jak si oba přiznali, nikdy se s tím vším nemohli smířit úplně. O tom svědčí i Waynova představa jeho manželky, která v jeho podvědomí vytváří další možnou verzi příběhu.
Vše pro to, aby se případ ještě nemohl uzavřít a aby Wayne mohl pátrat dál. Přemýšlel jsi nad tím, že to na konci vůbec nemusí být Julie? A i kdyby to Julie byla, Wayne přijde s další teorií, která by případ posunula jiným směrem?
Osud dětí Purcellových se omotal kolem jeho života, manželství, dětí a všeho, na co kdy Wayne sáhl. Nikdy ho skutečně nedokázal nechat za sebou a nikdy to zřejmě ani nedokáže. V poslední scéně nám ale tvůrci ukazují, jak si vzpomněl na jeden z nejdůležitějších momentů svého života. Vzpomínal na to, co bylo skutečně podstatné a kvůli čemu žil. A pokud by to skutečně byla Julie?
Čemu by její odhalení prospělo? Žila klidný život s milující rodinou, který by se zcela rozvrátil příchodem médií, bývalé rodiny a možného psychického rozvratu šťastné a dospělé ženy, která byla polovinu svého života zdrogovaná. Ne, takový závěr tomu Pizzolatto dát nechtěl a já jsem rád, že tak učinil. Wayne a Roland dokázali případ rozlousknout a patří jim zasloužené vykoupení a klid v duši, no a stejně si ten klid zasloužila i Julie.
A proto, ještě jednou... 3. série True Detective se více zaměřila na své postavy než na případ samotný. Úzce spolu souvisí, jsou propojeny v každém jednom bodě, ale tvůrcům vždy více záleželo na tom, aby představili životy svých hrdinů a monster.
Podařilo se jim to po všech stránkách a seriál je vynikající v každém jednom aspektu, ať už je to kamera, masky a make-up, rozložení scén a časových linií, scénář nebo již zmiňovaní vynikající herci. Možná bych však uvítal o něco více akce (scéna s připraveným veteránem z Vietnamu je dokonalá v každém bodě). I proto s přimhouřeným okem uděluji devět a půl bodu z deseti a neskutečně se těším na 4. sérii.
Takto nějak si představuji vrchol televizní tvorby. Jistě, mohl více strhnout, zaskočit nebo diváka nechat v němém úžasu. Tvůrci se ale vydali jinou cestou, drželi se při zemi a v rámci těchto možností předvedli brilantní show s (v mých očích) vynikajícím závěrům.
