S Benem jsme se pobavili o jeho chystaném albu i záležitostech mimo hudbu.
Dnes jsme si pro vás připravili další rozhovor s hudebním interpretem, tentokrát jsme se však rozhodli zalovit v českých vodách. S nabídkou jsme oslovili zpěváka a rapera Bena Cristovao, který si našel čas a rozhodl se přijat ji, a tak jsme využili možnost zeptat se ho nejen na bližší detaily ohledně chystaného počinu. Krom jeho názvu se například dozvíte, v jaké fázi se momentálně nachází a i malý náznak toho, jaké hosty můžeme na albu očekávat. Samozřejmě jsme se věnovali záležitostem mimo hudbu, a tak máte možnost posoudit, kam se Ben od našeho společného rozhovoru z roku 2013 posunul.
Naposledy jsme tě měli možnost hudebně vyzpovídat před téměř třemi lety, což je obzvláště pro umělce dost dlouhá doba. Od té doby se toho určitě hodně událo. Co bys označil jako největší milník za toto období?
Největším milníkem byl určitě vzestup mojí kariéry z klubové scény do té halové. To, že dokážeme vyprodat Forum Karlín, je opravdu velký krok. Potvrdilo se nám taky díky tomu i to, že jdeme opravdu správným směrem. Za poslední tři roky byly také obrovské songy, které zaujaly dá se říct, novou kategorii posluchačů – přibrali jsme víc chlapů, který baví songy jako Těžký váhy, Nemůžu si dovolit nebo #Žijuproto. Taky bych řekl, že se cítím být víc komplexní jako umělec.
Nedávno jsi oficiálně oznámil, že se dočkáme dalšího alba. V jaké je momentálně fázi? Máš už hotové všechny skladby?
Chybí mi ještě čtyři skladby, hotové je tedy ze sedmdesáti procent. Nahrávání mi trvá déle, než bych chtěl. Chci si být ale stoprocentně jistý, že jsem s výsledkem spokojený. Tím, že jsem sám původně avizoval dřívější vydání, jsem se dostal do takové smyčky, kdy se lidi ptají a zajímají se, což je super, ale zároveň jim musím pořád říkat, aby ještě chvilku počkali.
Můžeš nám ve zkratce přiblížit jeho koncept a nálady skladeb?
Koncept je stále roztříštěný, dá se ale říci, že se věnujeme hodně R&B a hip hopu.
A co název, producenti, hosté?
Produkce je opět kompletně na The Glowsticks, název desky je Palmy a Neony. Hosté jsou lidi, se kterýma pracuju delší dobu, možná ale přibudou ještě další.
Tvé třetí sólo bychom mohli označit za převážně rapové. Našel ses v tomto hudebním stylu, nebo máš pocit, že se ještě dočkáme nějaké změny?
Změny se fanoušci určitě dočkají, rapu je teď trh docela plný. Já si třeba hraju víc se zpěvem, zkouším i nové polohy – víc rocku a tak. Takže uvidíme.
Snad nejsem jediný, kdo si v tvých klipech všiml speciální atmosféry. Nevím sice, čím to je, ale i navzdory tomu, že jsou všechny vizuály tematicky odlišné, mám stále pocit, že se podobají. Zasahuješ do jejich tvorby?
Měli jsme teď jednu sérii klipů s Tomášem Kasalem – šlo o songy Tabu, Postel a Instagram. Ty měly stejný nádech, mělo jít o trilogii. Celkově se snažím, aby songy i klipy byly zase o trošku dospělejší. Přeci jen už mi není „xnáct“, proto se snažíme do toho dát temnější atmosféru i jasnější koncept. Jsem rád, že to z toho je vidět a je znát určitý rukopis.
Když už jsme u kamer, za vzpomínku stojí i tvé herecké výkony. Nemáš někdy pocit, že sis vybral nesprávné povolání?
Tenhle pocit určitě nemám. Moje herectví, jestli to tak můžeme nazvat, je příhodné pro moji tvorbu. K profesionálnímu herci mám ale opravdu hodně daleko, moje pamět není zdaleka tak vycvičená a precizní jako ta jejich. Prošel jsem si tím při natáčení seriálu Ordinace a bylo to opravdu strašný peklo pamatovat si všechny ty linky a fráze. Profi herec si to párkrát přečte a ví. Stejně tak, jako některý lidi cvičí ve fitku, ruce, záda atd. si herci cvičí mozek.
Dokážeš si představit sám sebe v obsazení alespoň vedlejší role v celovečeráku?
Vedlejší roli bych zvládl, pokud by to na mně nestálo, rád bych si zahrál.
Máš koncerty jak v Česku, tak i na Slovensku, kde je dle tebe lepší atmosféra?
To je hrozně těžký říct, řekl bych, že to je nastejno. Na Slovensku se to třeba dýl rozjíždí, ale pak je to větší show, Češi mají konstantnější energii. Je to ale specifický i od každýho města, nerad bych to specifikoval.
Tvé shows jsou jedinečné i početnou návštěvou něžnějšího pohlaví. Máš pocit, že tě poslouchají zejména ženy?
To se vracíme vlastně k té první otázce. Dřív to tak určitě bylo, 90 % bylo dívek. Teď na Facebooku je to, podle statistik, které mi tam u fanoušků ukazují, 55 % chlapů ve věku 17-24 let oproti 45% ženských v tom samém věku. Dost se to změnilo díky věcem kolem fitka i bojovým sportům.
Podle čeho si vybíráš dámy, které se během live show dostanou na pódium?
Nemám žádný koncept, neřeším, jestli je taková nebo maková. Záleží mi na tom, aby slečna hlavně chtěla na tom podiu vůbec být, aby z ní vyzařovala radost, že tam je. Je to dost risk, kolikrát i tréma zahraje svý, naučil jsem se s tím ale pracovat.
Nepřemýšlel jsi někdy, že bys mohl rozběhnout kariéru za velkou louží?
Je důležitý uvědomit si, že i náš trh je velký a já na něm zdaleka ještě nedosáhl toho, co bych maximálně chtěl. Když se dívám na interprety jako Lucie, Karel Gott – to jsou pardálové, kteří vyprodávají obrovské haly. Já věřím, že to jednou dokážeme taky. Za velkou louží o není jednoduchý – bojovat s dalšíma stovkama Chrisů Brownů, Tygů a Big Seanů s mojí angličtinou, která není z jejich země a nikdy nebude tak skvělá jako jejich. Není to jednoduchý, je možná lepší udělat výborný produkt v nějaké zemi a ostatní mít jako chillout zónu.
Má vůbec český nebo slovenský interpret otevřené dveře do světového hudebního průmyslu?
Do hudebního průmyslu má otevřené dveře díky internetu úplně každý. Je jedno odkud seš, pokud se ti něco hodně podaří, může to vystřelit do celého světa. Krásně to ukázal třeba PSY, udělal skvělý produkt, který lidé nečekali a fungovalo to.
Myslíš si, že se naše rapová hudební scéna vyvíjí správným směrem? Mám teď na mysli nová jména, která přinesla úplně jiný styl, který je stálicemi často odmítán.
Jsem absolutně za všechna nová jména, lidé si sami vyselektují, co chtějí poslouchat a co ne. Nevěřím v zaplněnost trhu a toho, že interpret může určit, že něco někam patří nebo nepatří. To posluchač si vybírá a rozhoduje. Rapová scéna se podle mě vyvíjí úžasně, máme spoustu nových jmen a stylů. Je tam cítit samozřejmě i hodně vlivu ze zahraničí – to k tomu ale prostě patří, kolo taky znova nevymyslíš.
Nedávno jsi vydal skvělou skladbu ASIO, ve které si zarapoval i tvůj producent. Byl to nějaký spontánní nápad, nebo Osama rapuje už déle?
Osama rapuje už hodně dlouho, ale nevydává to, profesionálně se zaměřuje pouze na produkci. The Glowsticks teď ale připravují svoje první album. Osama rapuje neuvěřitelně, pomáhal mi v začátcích s texty v angličtině a je neuvěřitelnej. Snažím se celkově podpořit umělce, kteří mají smysl a potenciál. Rád bych měl na desce i jednoho top umělce, abych ukázal, že držíme spolu a hudba funguje tak, jak má.
Když už jsme u této skladby, nedá mi se nezeptat. Mnozí si spojují jeden řádek textu s dissem na AK. Mohl bys nám to tedy vysvětlit?
Na desce Palmy a Neony bude taková retrospektiva v podobě songů Tabu a Kolotoč, které už fanoušci znají. Bude tam ještě Kufr. Jsou to taky názvy televizních pořadů, které jsem jako mladší sledoval, třeba patnáct let zpátky. V tý době byly reklamy a králíček Azurit v nich jako takový ztělesnění komerce a reklam. ASIO je o komerci, proto tam je část i o tom králíčkovi, přišlo mi to vtipný a v době, kdy jsem to psal, to neměl být nějaký diss, ale jen legrace. Pak mi psali lidi vyjádření Sergeie Barracudy, že si není jistý, jestli to bylo na něj, ale snad ne. Taky se ke mně dostalo od lidí, že AK na mě měli nějaký diss, kterej se jmenoval Těžký háky. No a to je celý. Spíš si myslím, že to je vtipný, protože oni udělali diss na mě, protože si mysleli, že to, co já zmiňuju, což tak přitom ani nebylo míněný, nebo já to tak nemyslel, je vlastně odpověď na jejich diss. Jejich diss jsem viděl, ale nevěděl, jak na to reagovat, protože jsem s nima nikdy žádnej problém neměl a třeba Sergeie uznával od samého začátku – už od songu Šéfuju. Tak jsem ani nevěděl, jak se k tomu vyjádřit. Sergei na mě číslo má a mohl mi třeba zavolat, zeptat se a pokecat o tom, co se děje. Mě to jenom zklamalo, ale nechtělo se mi to řešit a vysvětlovat. Ať si každej dělá a myslí, co chce. Já s AK nemám žádnej problém.
Vyčerpávající odpověď. K SuperStar jsem se už původně vracet nechtěl, ale přeci jen by mě ještě zajímalo, zda si uvědomuješ, že v porovnání s ostatními jsi to dotáhl v dlouhodobém měřítku nejdále, a to i navzdory tomu, že jsi skončil na sedmém místě?
Nerad se k SuperStar vracím a lidi z téhle soutěže neberu jako soupeře, protože se snažím měřit s nejlepšíma lidma v oboru obecně, než s těmi, se kterými jsem vycházel z nějaké soutěže/startovací pozice. Není pro mě hodnota, že jsem z téhle soutěže dopadl lépe než třeba většina ostatních. Je to jako stát na startu maratonu a po prvních deseti metrech být rychlejší než ostatní. Je to úplně jedno, nemá to nic společného s tím, co je celá kariéra. Někteří finalisti, kteří vyjdou z podobných soutěží, mají pocit, že už něco dokázali. Neuvědomují si ale, že je potřeba do toho investovat a je potřeba teprve začít budovat. Já do toho dal tehdy všechny peníze, čas a život a teď z toho těžím. Byl to ale běh na dlouhou trať.
Určitě správný pohled. Ještě pár klasických Refresher otázek mimo hudbu. Co ty a studium?
Studium jsem musel přerušit právě proto, že jsem dal veškerý čas do hudby. Učil jsem se psát texty prakticky každý den a věnoval tomu hodně. Byl jsem celkem na třech vejškách a ani na jedné jsem nedokázal udržet pozornost. Nejsem určitě v tomhle směru dobrej příklad.
V prvním rozhovoru pro náš portál vznikla velmi zajímavá odpověď na otázku „Na čem jezdíš?“. Zkusme to v podobném formátu znova, abychom zjistili, co se změnilo.
Orientation: ženy, spíš brunetky
Car: Range Rover Evoque Cabrio
Snow: Snowboard
Drugz: Music
Odpovědi z roku 2013
Orientation: girlz, 17+
Car: Dodge Nitro 4x4 3,7 litru
Snow: DC snowboard
Drugz: hardcore vodka&rum&whiskey, occasional wine&bourbon
Pomalu se blíží zima a sníh, a jelikož jsi „první černoch na prkně, co vyhrál českej pohár“, je na místě otázka, zda jsi ještě na snowboarding nezanevřel.
Musím říct, že jsem suverénně ignoroval snowboard, byl jsem se jen projet s bráškou. Každou zimu se snažím opakovat triky, které jsem uměl, abych z toho úplně nevypadl.
Máš i oblíbené resorty, kam se vydáváš nejčastěji?
Mám rád Špindl, tam jsem byl lokal. Ze zahraničních pak Solden, Livigno, Hintertux.
Co momentálně posloucháš v autě/přehrávači? Dokázal bys dát dohromady top trojku alb (skladeb) za posledních pár měsíců?
Drake – If You‘re Reading This It’s Too Late , Kendrick Lamar – To Pimp a Butterfly a Kanye West – The Life of Pablo.
A co filmy a seriály, sleduješ?
Game of Thrones, Daredevil a House of Cards miluju. Filmy žánrově jakýkoliv, stačí, aby mě bavil. Můžu doporučit Mr. Nobody s Jaredem Leto.
Najdeš si vedle povinností i čas na herní konzole? Pokud ano, které hry tě chytly za srdce?
Miluju Xbox, jsem Xboxer (smích). Z her mě baví Star Wars: The Force Unleased a taky Gears of War.
Víme, že dost makáš, takže máš pravděpodobně omezený jídelníček. Vaříš si sám?
Díky bohu mám super spolupráci s Gymfood.cz, takže nemusím neustále vařit. Snaží se, aby jídlo bylo opravdu kvalitní, není to jen krabičková dieta.
A co oblíbené restaurace v Praze, Brně nebo na Slovensku? Můžeš být konkrétní.
Praha asi Soho, tam chodím fakt rád. V Brně mám oblíbený jeden steakhouse, ale nevzpomenu si bohužel na název. Na Slovensku Benihana.
Děkujeme za rozhovor. Na závěr ještě prostor pro tebe a pár slov čtenářům REFRESHERu.
Mám radost, že se mi daří a doufám, že po přečtení tohohle článku si lidi uvědomí, že se můžou pořád vyvíjet a je na čem pracovat. Přeju jim, aby našli to správné v sobě, čemu se věnovat a co rozvíjet. Je to super pocit.
A za pozornost děkujeme i vám!
