Jaderná válka, která zničila USA i SSSR. Toto je top 10 katastrofických filmů

Mimozemští agresoři, jaderné války, tsunami, padající komety, zombíci, smrtonosný požár či virus se 100% úmrtností. Lidé v katastrofických filmech stáli proti řadě nepřátelských elementů, které se je různými způsoby pokoušely zničit. A není lepšího pocitu, než si tuto adrenalinovou eliminaci vychutnat z pohodlí domova, kde nám nic nehrozí.

Na Refresheru připravujeme pro čtenáře výběry kvalitních žánrových filmů, aby ses snáze vyhnul kouskům, které by tě mohly zklamat. Najdeš u nás například seznam nejlepších hororů z lesa, nejlepší romantické filmy a mnohé jiné. K dalším výběrům se dostaneš jako člen klubu Refresher+.

The Impossible (2012, režie: Juan Antonio Bayona)

Přijeli do nádherné dovolenkové destinace. Všechno se zdálo perfektní až do momentu, kdy se krásný sen proměnil v noční můru v podobě ničivé vlny tsunami. Příběh rozdělené rodiny, která si k sobě hledá celý film cestu, je inspirován skutečnými zážitky těch, kteří přežili tragickou přírodní katastrofu v Thajsku v roce 2004.

Režisérovi J. A. Bayonovi se v katastrofickém thrilleru The Impossible podařilo perfektně vylíčit nejen dramatické momenty s hrdiny a jejich boj o přežití, ale také nezištnou pomoc všem obětem tsunami. The Impossible je přeplněný adrenalinovými a emotivními záběry, u kterých některým divákům určitě ukápne nejedna slza.

Hlavní role rodičů si ve filmu zahráli na Oscara nominovaná Naomi Watts a Ewan McGregor. Jednoho ze synů dvojice hrdinů ztvárnil Tom Holland alias Spider-Man, který byl v době natáčení teenagerem. Pro Hollanda šlo o jeho celovečerní filmový debut.

The Day After (1983, režie: Nicholas Meyer)

Studená válka skončila začátkem 90. let a pnutí mezi USA a Ruskem se vyostřilo až po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022. Představ si však, že by Sovětský svaz v 80. letech v dobách Berlínské zdi zaútočil na západní Německo. To by samozřejmě mělo odezvu z druhé strany a dvě soupeřící velmoci s ničivým jaderným arzenálem by po sobě začaly střílet hlava nehlava. Tuto katastrofickou verzi alternativní reality natočil ještě v roce 1983 Nicholas Meyer.

Hlavní role doktora Oakese se ve filmu zhostil oscarový Jason Robards, jehož postava je ozářena v důsledku jaderného výbuchu. Kromě toho, že přišel o svou rodinu, se musí nadále starat o návaly pacientů. Druhou příběhovou linii vede mladík Stephen, kterého si zahrál Steve Guttenberg, známý z Policejní akademie. Ten se před výbuchem ukryje v krytu jednoho muže s celou jeho rodinou.

The Day After se nese ve velmi pochmurné atmosféře, která podtrhuje následky devastujícího lidského jednání. Přibližně první polovina filmu se táhne v tísnivém duchu, když čekáme příchod neodvratného. V další části pozorujeme, jak se lidé vyrovnávají s katastrofou, jakou lidstvo nezažilo. Dojem z této děsivé vize minulosti (nebo budoucnosti) zvýrazňuje závěr, při kterém tvůrci uvádějí, že reálné důsledky jaderné války by byly ve skutečnosti ještě více devastující.

Titanic (1997, režie: James Cameron)

Geniální režisér James Cameron má na kontě několik nesmrtelných hitů, mezi něž rozhodně patří i Titanic. Žánrově by se hodil nejen mezi nejlepší katastrofické filmy, ale také mezi romantické. Zobrazuje totiž nepravděpodobný vznik lásky dvou lidí z jiných společenských tříd, kteří nečekaně zapadnou do jednoho společného světa.

Jejich pouto ovšem naruší a zároveň utuží ledovec, kterému se posádka lodi Titanic nedokáže vyhnout. Potápějící se loď odhalí charaktery každé z hlavních i vedlejších postav a ukáže, kdo se umí obětovat za jiné a komu naopak nevadí, aby se jiní obětovali za něj.

Cameronův skvost je i po několikanásobném zhlédnutí naprosto strhující jízdou plnou napětí, adrenalinových scén a ikonických momentů. Všechny výjimečné záběry ve filmu prolíná fantastický soundtrack, který v čele s oscarovou skladbou od Céline Dion a Jamese Hornera činí z Titanicu skutečný velkofilm.

The Towering Inferno (1974, režie: John Guillermin)

Od premiéry snímku The Towering Inferno, který je v rámci žánru katastrofických filmů legendou, uběhlo už téměř 50 let. Navzdory zubu času v oblasti vizuálních efektů film neztratil nic ze svého napětí, a i když trvá téměř 3 hodiny, uběhne opravdu rychle, a to navzdory tomu, že se prakticky celou dobu odehrává v jedné budově.

Z herců jsou hlavními dominantami filmu hollywoodští „hřebci“ Steve McQueen a Paul Newman. Ti ve filmu ztvárnili dvojici neohrožených mužů – šéfa hasičského týmu a odvážného architekta. Právě oni budou hrát klíčovou roli při záchraně stovek hostů, kteří se ocitli v hořícím nejvyšším mrakodrapu světa.

Oheň postupující k postavám vytváří v divákovi tísnivou atmosféru, v důsledku čehož se umí lépe vcítit do zoufalství jednotlivých aktérů. Úvodní dialogy v mrakodrapu se sice někomu mohou zdát zdlouhavé, ale jejich přítomnost je velmi opodstatněná. Čím více jednotlivých hrdinů známe, tím více se můžeme bát o jejich holý život.

World War Z (2013, režie: Marc Forster)

Přišel nečekaně a lidstvo nebylo vůbec připraveno. Virus, který mění obyčejné lidi na agresivní zvířata prahnoucí po krvi. I když je Gerry Lane expertem na krizové situace, s problémem takových rozměrů se ještě nikdy nesetkal. Pokud chce zachránit část populace, která přežila, včetně své rodiny, bude se muset vydat za zdrojem nákazy.

Pokud se mu ho podaří najít a vytvoří z něho protilátky, lidstvo přežije. V opačném případě je jen otázkou času, kdy zombíci vyhubí celou populaci. Přestože Brad Pitt je výrazná hollywoodská osobnost, jeho postava pracovníka OSN ve filmu World War Z byla uvěřitelná.

V reálném světě by byl sice jeho hrdina už dávno mrtvý, ale pokud si odmyslíme nesmrtelnost klíčové postavy, honičky s nakaženými lidmi jsou velmi zábavné a napínavé. V určitých částech filmu nechybí ani hororová atmosféra a úzkostné pocity z hromady nemrtvých, kteří rozhodně nejsou tak hloupí jako běžní filmoví zombíci.

Greenland (2020, režie: Ric Roman Waugh)

Jakou má řadový Američan šanci, aby svou rodinu zachránil před apokalypsou a utekl s nimi do krytu v Grónsku? Inu, s pomocnou rukou scénáristy a režiséra je ta šance poměrně velká. Greenland je ultimátní guilty pleasure založený na útěku z bodu A do bodu B, který do žánru sice nepřináší nic nového, ale diváka výjimečně pobaví.

Charismatickému Gerardu Butlerovi role zachránce sedla, cesta jeho rodiny do úkrytu v Grónsku je místy skutečně napínavá a scény s padajícími úlomky komety působí perfektně. Dusno ve filmu kvalitně graduje už od úvodu, kdy se lidstvo dozvídá o hrozivé budoucnosti.

V mnoha ohledech tak film působí na americkou produkci až překvapivě uvěřitelně a divák dění na scéně prožívá společně s postavami. Greenland má své chyby, je plný logických děr a klišé, přesto se v novodobé tvorbě katastrofických filmů řadí mezi výrazné kousky.

Outbreak (1995, režie: Wolfgang Petersen)

Diváci vyrůstající v 80. a 90. letech minulého století si určitě ještě živě vzpomenou na strach, který v nich poprvé vyvolal katastrofický film Outbreak, v našich končinách známý spíše pod překladem Smrtící epidemie. Zatímco koronavirus připravil o život přibližně 3,4 % nakažených, virus z filmu Outbreak má 100% úmrtnost. Znamená to tedy, že každý, kdo se nakazí, nemá žádnou šanci na přežití (na druhou stranu se tedy virus hůře přenáší).

Představitelům armády ve filmu proto zůstávají jen dvě možnosti: Vyhubit komunitu lidí, ve které se virus rozšířil, nebo najít protilátku. Za druhou variantu ve filmu bojuje virolog Sam Daniels, kterého si zahrál Dustin Hoffman. Další důležité postavy ve snímku Outbreak ztvárnili Rene Russo, Morgan Freeman, Kevin Spacey, Cuba Gooding jr. a Donald Sutherland.

Wolfgang Petersen ve filmu vsadil na hororově laděný úvod, ve kterém divákovi bez dlouhého zdržování představí následky viru v osadě, kde se nacházejí výhradně mrtví či umírající. I když je záporák ve filmu Outbreak neviditelný, bojíte se ho o to víc, protože může kdykoli nakazit i některé z hrdinů. Škoda jen, že se režisér Wolfgang Petersen pouštěl i do bojových sekvencí (honička s vrtulníkem), které thrillerovou atmosféru zbytečně mísí s akcí.

The Wave (2015, režie: Roar Uthaug)

Norské město Geiranger je opravdu nádherné a každý fanoušek skandinávských zemí si ho hned na úvod filmu zamiluje. Pobyt v malém městečku však má také nepříjemná rizika. Sesuvy půdy z hory do místního fjordu mohou spustit obrovskou přívalovou vlnu, která s sebou stáhne vše, co jí přijde do cesty.

Po spuštění bezpečnostní sirény mají lidé pouhých 10 minut na to, aby se dostali na vyvýšené místo, kde je vlna nezachytí. Norský katastrofický thriller Vlna těží zejména z úchvatného prostředí, které v klasických hollywoodských filmech jednoduše neuvidíme. Koncept přívalové vlny z fjordu je poměrně originální.

Film nejlépe funguje v úvodní části, kdy cítíme blížící se hrozbu, a v momentě, kdy se rozezvučí mrazivé zvuky sirén. Po opadnutí vlny a následné záchranné akci jde napětí mírně do pozadí a Vlna se unáší směrem k survivalu, který je zcela předvídatelný. Celkově se však jedná o velmi slušný žánrový kousek.

War of the Worlds (2005, režie: Steven Spielberg)

Vítr fouká směrem k bouři a blesky dopadají na totéž místo. Něco není v pořádku. Ray (Tom Cruise) se se svou dcerou Rachel (Dakota Fanning) schovají pod stůl a pozorují tento podivuhodný úkaz. Zanedlouho nato zjišťují, že z míst, kam dopadly blesky, vyjíždějí mimozemské obří stroje, které likvidují všechny lidi.

Tom Cruise ve Válce světů nehraje žádného speciálně vycvičeného agenta, ale obyčejného mechanika, který udělá vše pro to, aby ochránil své děti. Na útěku před mimozemskými dobyvateli zjišťuje, že stroje mají nad lidstvem obrovskou převahu, a zdá se, že se proti nim nedá žádným způsobem bojovat.

Steven Spielberg si perfektně vyhrál se stupňujícím se napětím a s vizuálně strhujícími scénami bojů proti armádě mimozemšťanů. Film však funguje i v konverzační rovině, kdy se Ray musí popasovat s dvojicí zcela odlišných dětí, které mu svou záchranu příliš nezlehčují. War of the Worlds je jedním z prvních důležitých filmů, kterými si udělala tehdy ještě mladičká Dakota Fanning jméno.

Knowing (2009, režie: Alex Proyas)

Profesor John Koestler (Nicolas Cage) se dostává k dopisu s tajemnými čísly, která předpovídají budoucnost. Přesněji řečeno, všechny velké katastrofy, které čekají lidstvo. Tato znalost ho motivuje k tomu, aby se pokusil jednotlivé tragické incidenty zastavit. Kromě toho se musí vyrovnat s tajemnými bytostmi, které z nějakého důvodu pronásledují jeho syna.

Režisérovi Alexi Proyasovi se ve filmu Knowing podařilo skloubit katastrofický žánr s mysteriózním pozadím, čímž zlákal milovníky apokalyptických scénářů, ale i nadšence záhad. Záběry na jednotlivé tragédie berou dech a pátrání po pozadí záhadných čísel má své kouzlo.

Ani Knowing se během stopáže nevyhnul žánrovým klišé, ale nakonec překvapil poměrně netradičním závěrem, který by od katastrofického filmu očekával zřejmě jen málokdo. A i když už Nicolas Cage v roce 2009 rozhodně nepatřil do áčkové ligy, postava odhodlaného vědce ve snímku Knowing pro něj byla jako stvořená.