Netflix vydal 10 nových částí Cobra Kai. Pátá série je dosud vůbec nejlepší a ty bys ji měl*a vidět.
Viděli jsme už pět sérií tohoto seriálu, ale až teď nám to došlo. Cobra Kai je hraná verze anime formátu a vlastně i anime příběhu. Tvůrci se to ani nesnaží skrýt a v páté sérii naplno využívají výhod tohoto konceptu. Příběh nemá velkou logiku, ale je v něm „srdce“ a ty fandíš postavám, i když si to nezaslouží.
Postavy i nadále mění strany a nedokážou se rozhodnout, koho milují a v jaké hodnoty věří. Tato neustálá výměna studentů mezi sensei a jejich charakterové otočky o 180 stupňů byly dost únavné už v minulé sérii, z nějakého důvodu to ovšem stále funguje.
Tím důvodem je, že jsme jako diváci přijali fakt, že Cobra Kai je hollywoodské anime, ale s nižším rozpočtem a (ne)herci, jejichž herecké nedostatky se čím dál více prodírají na povrch.
Platí to obzvláště v případě postavy Sam a její herečky Mary Mouser, která nezvládá prodat dějově významné či dramatické momenty, a tak snaha tvůrců vyprávět jejím prostřednictvím významnou dějovou linii vychází vniveč.
Prostřednictvím Sam se tvůrci již dvě tři série snaží věnovat tématu duševního zdraví, stále však nedokázali téma uchopit emotivně, zajímavě a komplexně, takže nás už dost nudí. V nové sérii nás zamrzelo i to, jak rychle se Miguel a Robyn stali kamarády. Je to opak vztahu, jaký mají Daniel LaRusso a Johnny Lawrence.
Bývalí rivalové si k sobě cestu hledali pořádně dlouho a neobešlo se to bez problémů, hádek, soubojů a vzájemného pochopení. Miguel a Robby se jednoduše porvou a najednou vidí svět stejnýma očima. Divák z toho necítí dostatečně silnou satisfakci jako v případě Johnnyho a Daniela. Doufáme, že nás tvůrci nebudou opět otravovat s případnými konflikty mezi „dnes“ již smířenými postavami, protože to by bylo opravdu stereotypní.
Na páté sérii můžeme kritizovat i dějovou linii Michaela Barnese, který se do příběhu vrátil jako důležitá postava z filmu Karate Kid (Cobra Kai je pokračování série Karate Kid se stejnými herci). Bohužel pro děj nemá absolutně žádný přínos a slouží jen jako fan service. Tvůrci navíc zahodili šanci přidat ho do bojových scén. Možná se na to už herec necítil, ale ve scéně měl neuvěřitelnou fyzickou energii a působil jako rozjetý vlak. Škoda, že toho nevyužil.
Na závěr ještě musíme vyslovit zděšení nad replikami japonské senseiky v Cobra Kai, ale je možné, že ji tak scenáristé napsali schválně. Teď už k tomu dobrému. Bylo toho extrémně mnoho, a i když jsme se v podstatné části této recenze věnovali negativům, věz, že pozitivní aspekty a jejich dopad na celkovou kvalitu výrazně převyšují negativa.
Zmiňovali jsme to již v úvodu a nebylo to jen ploché konstatování. Fakt, že Cobra Kai působí jako hrané anime zasazené do amerického prostředí, je zároveň velkým plusem. Logika zde sem tam musí stranou, ale dává to prostor pro vtipné a nečekané situace i příběhová překvapení.
Herci a štáb zapracovali i na bojových choreografiích a souboje vypadají zase jednou úžasně a působí svěže. Je to malý zázrak, jelikož se mohlo stát i to, že by se souboje prostě jen opakovaly. Velkou pochvalu dostávají režiséři a tvůrci seriálu za to, že se nesnaží dění v jednotlivých epizodách uměle natahovat. Jistě, děj s mnoha „zvraty“ o zradách postav je obehraný a prodlužuje celkový příběh, ale kromě toho směřují tvůrci ke svému cíli zcela přímočaře.
Nikdy se tedy nenudíš a hltáš jednu scénu za druhou. Cobra Kai je jeden z nejlepších seriálů na takzvaný bingewatching, tedy sledování jedné epizody za druhou jako o závod.
Milým překvapením byla krátká scéna zobrazující omlazení jisté postavy díky počítačovým efektům. Na seriál s takovým rozpočtem se to tvůrcům podařilo neskutečně dobře, a navíc to vzhledem k ději dávalo smysl.
Dalším pozitivem jsou postavy, tedy až na Sam a Daniela LaRusse. V případě druhého jmenovaného máme dojem, že z něj tvůrci udělali hloupého, až primitivně snadno zmanipulovatelného člověka, jen aby příběh mohl pokračovat způsobem, jakým potřebují. Terry Silver je ovšem úžasná postava, mnohem lepší než John Kreese.
Johnny Lawrence je i nadále přežitkem staré doby, který nedokáže držet krok s moderním modelem chování, slušnosti a politické či sociální korektnosti. Jeho chování, hlášky z toho plynoucí a snaha změnit se z něj ale činí snad nejkomplexnější postavu celého seriálu.
Zejména je díky tomu jeho nejvtipnější složkou. Uprostřed série jsme se jeho činům a dialogům smáli v každé části hned několikrát. Cobra Kai je také díky němu jedním z nejlepších komediálních seriálů současnosti.
Milým překvapením byla postava Chozena. Báli jsme se, že bude působit jen jako povinný přídavek pro potěšení z filmů Karate Kid (přesně to se stalo s postavou Mikea Barnese). Chozen však funguje jednak jako komické zpestření, jednak jako přínosný sensei pro všechny studenty. Je s ním zábava a lehce zapadl mezi ostatní herce.
Fan service, tedy odkazy na dřívější události spojené s některými postavami a událostmi, zapracovali tvůrci do seriálu dost výrazně. Většina z nich však funguje bez problémů. I nadále propojují seriál s původními filmy zábavným a smysluplným způsobem, který jak seriálu, tak filmům dodává nový rozměr.
Pátá série v tomto aspektu funguje ještě lépe, a to i z toho důvodu, že se scenáristé tentokrát více zaměřili na dospělé postavy z filmů, které jsou vtipnější a lépe pracují s odkazy na kultovní filmy.
Pátá série Cobra Kai je podle nás zatím nejlepší. Sice v ní neuvidíš tolik soubojů, ale vynahradí ti to humor, skvělé postavy a tempo, díky kterému se neudržíš a okamžitě po skončení epizody přejdeš na další.
Na sledování toho, jak si teenageři zasazují nemilosrdné údery a dospělí přitom hláškují a házejí po sobě kunaie, je něco bizarního a poutavého, co v nás vyvolává nejen nostalgii, ale i množství smíchu. Pokud jsi na Cobra Kai ještě nezačal*a koukat, okamžitě to naprav.
Šestá série bude možná poslední, a tak si seriál musíme užívat, dokud tady s námi ještě je. Páté sérii udělujeme osm a půl bodu z deseti. Nebýt těch opakujících se zvratů a identických příběhových novinek, šli bychom s hodnocením ještě výše.
