Většina odborné veřejnosti se k urinoterapii staví negativně. Najdou se ale lékařské osobnosti, které tuto alternativní metodu propagují. Jednu z nejvýraznějších najdeme i v Česku.
„U našich dětí to bylo stejně. Dcera to vzala normálně, syn se dávil a zvracel. Zkuste mu dát moč od manželky, pro začátek spíše odpolední, ta není taková agresivní, ranní je ale nejlepší, dá se to naučit. Podle zkušenosti děti raději pijí moč maminky než vlastní, zvláště kluci. Jestli vám mohu více radit, ať mu manželka dá moč přímo, tedy rovnou čůrat do úst, jako to dělají jiné maminky. On je to spíše psychologický problém, stud musí jít stranou.“
Tento úryvek ze screenu sdíleného na sociální síti X nás odkázal na server Doktorka.cz a vedl k přesvědčení, že nejde o žádný trolling. O urinoterapii a svých zkušenostech s touto alternativní metodou léčby tam lidé hojně diskutují už dlouhé roky. Namátkou vybíráme některé příběhy:
„Byla jsem v Itálii, byla jsem nakažena a v domácí karanténě. Několikrát denně jsme si celá rodina čůrali navzájem do pusy (dva dospělí, děti 5 a 9 let). Dnes už nemusíme být v karanténě, podle nás to byla právě urinoterapie, která nám pomohla.“
„Čerstvá moč, nejlépe ranní, přímo na postižené místo (bradavice, ekzém, poranění), nechat zaschnout. Obvykle do 2 až 3 týdnů je problém vyřešen. Dokonce mi takto zmizelo velmi nepříjemné a bolestivé kuří oko na chodidle, které jsem se několikrát pokoušel odstranit konvenčními prostředky – vždycky se vrátilo, po urinoterapii už ne.“
„Kdo nezkusí, tak neuvěří. Nechtěla jsem brát kortikoidy na astma, i když jsem špatně dýchala a bylo mi hrozně. Psala jsem sem nedávno. Je to sotva týden, co moč používám – vnitřně, na kůži a inhaluju. A dýchám krásně, začala jsem vykašlávat hleny a řekla bych, že snad ani to astma nemám! Opravdu zázrak.“
„S urinkou mám velmi dobré zkušenosti hlavně při léčení nachlazení a infekčních onemocnění. Nejlépe zabírá ještě v počátcích. Ještě rychlejší a účinnější je v injekčním podání – úleva od pocitů ‚rozlámanosti‘, které jsou při chřipce, nastává doslova na počkání. Do půl hodiny a už za dvě hodiny jsem zcela fit.“
„Zdravotnictví nemá z urinoterapie žádný zisk, proto ji nepropaguje“
Pokud člověk hledá opravdu pečlivě, zjistí, že platforem, webů nebo skupin na sociálních sítích, které se urinoterapií zabývají, je opravdu mnoho. Příznivci této alternativní zdravotnické metody tvrdí, že urinoterapie léčí vše, od kožních problémů přes nachlazení až po nejzávažnější onemocnění včetně rakoviny.
Společností je však urinoterapie vnímána převážně jako kontroverzní a odborná veřejnost ji většinově odsuzuje jako naprosto absurdní. I v Česku se však najdou doktoři a doktorky, kteří tuto metodu uznávají a propagují. O nich tě ale budeme informovat později. Co zastánce a zastánkyně urinoterapie vede k tomu, že moč považují za zázračný elixír, kterým nahrazují svou ranní kávu nebo čaj a vedou k jeho konzumaci i své děti?
Historie urinoterapie sahá do dávných dob. Kořeny má hned v několika starověkých kulturách a pravděpodobně i v bibli. O prospěšnosti pití vlastní moči se zmiňují egyptské, čínské i indické lékařské texty a dokumenty. Aztékové ji používali k dezinfekci ran, Římané zase věřili, že moč dokáže vyčistit ústa a vybělit zuby. Dříve lékaři podle chuti moči testovali také cukrovku. Léčbu pomocí moči dodnes praktikují například některé tradiční komunity v Nigérii.
Své zastánce a zastánkyně našla i ve 20. století. Třeba britský naturopat John Armstrong ve 40. letech označoval pití moči za dokonalý lék. Naturopatie jako forma alternativní medicíny je však lékařskou veřejností považována za neúčinnou a škodlivou. I mezi vystudovanými lékaři a lékařkami medicíny ale najdeme ty, kteří urinoterapii doporučují. Pro příklad ani nemusíme chodit daleko.
V Česku se propagací urinoterapie zabývá už dlouhé roky Vilma Partyková, absolventka Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Během své dlouholeté praxe se Partyková teoreticky i prakticky seznámila s netradičními postupy, mezi které kromě bezkontaktních masáží a léčebného hladovění patřila právě urinoterapie. „Vlastní nemoc ji utvrdila v tom, že je potřebné tyto netradiční metody používat a šířit mezi odbornou a laickou veřejnost,“ stojí na webových stránkách této doktorky. Právě knihy Vilmy Partykové zastánci a zastánkyně v diskuzích o urinoterapii doporučují nejčastěji.
„Podstatné při urinoterapii – na rozdíl od chemoterapie – je zvláště to, že urina neléčí jen určitý postižený orgán, ale ozdravuje organismus jako celek, nemá nežádoucí vedlejší účinky a netoxikuje organismus zanášením zbytků po lécích. A samozřejmě je zadarmo, kdykoli a kdekoli po ruce,“ píše mimo jiné Partyková v jednom ze svých článků.
Jednou z nejhlasitějších zastánkyní urinoterapie a autorkou knih o této alternativní metodě ve světě je pak Martha Christy. Ta dokonce doporučuje začít s pitím moči hned ráno, a to pěti kapkami čerstvé ranní moči pod jazyk a postupně zvyšovat dávky až na jeden šálek ráno a jeden večer. Moč lze podle ní použít také jako oční nebo ušní kapky, ke kloktání nebo jako přísadu do koupele. Sama Christy tvrdí, že pití moči jí pomohlo od celé řady zdravotních potíží a že valná většina lékařů a lékařek výhody urinoterapie záměrně nevyzdvihuje, protože z ní nemá žádný zisk.
