Aliya Rahman byla na cestě k lékaři, když její auto zastavil Imigrační a celní úřad Spojených států amerických. Z jednání, kterého se dopustili, tuhne krev v žilách.
„Když jsem dopadla tváří na zem a cítila, jak se mi agenti opřeli o záda, projela mi hlavou, krkem a zápěstími ostrá bolest,“ popsala Aliya. Agenti ICE ji podle jejího svědectví vytáhli z auta a přitlačili k zemi. Předtím ji verbálně napadli a vyhrožovali jí, že rozbijí okénka u auta.
O svém zážitku nedávno promluvila přímo ve Washingtonu. Aliya Rahman se narodila ve Wisconsinu ve Spojených státech a momentálně žije ve městě Minneapolis. Byl jí diagnostikován autismus a v roce 2024 utrpěla traumatické poranění mozku, kvůli kterému stále dochází k lékaři, kam měla namířeno i v onen osudný den. Agenti ICE však její zdravotní stav zcela ignorovali a zadržení mu nijak neuzpůsobili. Její stav tak ještě zhoršili.
Ačkoliv je legální obyvatelkou Spojených států a nedopustila se žádného zločinu (ani z žádného nebyla obviněna), byla agenty ICE odvlečena do auta a odvezena do detenčního zařízení. „Tváře lidí uvnitř toho detenčního centra mi nedají spát,“ uvedla pro CNN.
Vyprázdnil ulice a rozdělil společnost. Jak úřad ICE selhal v ochraně Ameriky?
2. února 2026 v 15:00
Nelidské chování
Po čase stráveném s ostatními zadrženými říká, že se nyní zavázala k tomu, že bude o svém zážitku mluvit nahlas, především kvůli těm, kteří se na rozdíl od ní nevrátili domů. Její brutální zadržení bylo údajně oproti praktikám, které v detenčním centru Whipple viděla, jen špičkou ledovce.
„Když jsme se blížili k centru, viděla jsem pochodující lidi spoutané k sobě řetězy, na které agenti křičeli,“ sdílela Aliya ve Washingtonu. „Neustále jsem slyšela jen slovo ‚těla‘,“ popsala dále. „Tak o nás příslušníci ICE mluvili, jako o ‚tělech‘, ne o lidech.“ Následně dodala, že takové zacházení v ní vyvolalo strach, že se jí nepodaří opustit detenční centrum živá.
„Nedočkala jsem se žádného lékařského vyšetření, nemohla jsem nikomu zavolat a ani jsem se nemohla poradit s právníky,“ dodala. „Ani mi nedovolili používat mou hůl, když jsem o to požádala. Smáli se mi a pokřikovali na mě, že chodit zvládnu.“ Agenti jí k lékaři odvezli až poté, co omdlela.
„Říkáme o sobě, že jsme civilizovaným národem, ale chybí nám pravidla a převzetí odpovědnosti nad tím, co považujeme za normální a povolené během obyčejného vymáhání práva,“ uvedla na závěr své řeči. „Nebojím se.“
