Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Životní náklady každým rokem rostou. Studenti a studentky vysokých škol tak stále častěji musí obětovat čas strávený ve škole za čas strávený v práci.
Vysokoškolský život je plný večírků, posezení v kavárnách či knihovnách a příležitostí k cestování. Tak si alespoň spousta lidí toto životní období představuje. Jenže realita je často úplně jiná. V době rostoucích nájmů a cen potravin se totiž studium stalo pro mnohé luxusem, na který si musí tvrdě vydělat.
Jaké to je, když se známky bijí s výší čistého příjmu a rozvrh směn s časy přednášek? Tři studenti a studentky nám otevřeně popsali svůj každodenní boj, ve kterém hrají hlavní roli zkoušky, kofein a odpočítávání dnů do výplaty. A my ti jejich příběhy přinášíme.
Pracuje většina
Ze zprávy projektu Eurostudent za roky 2021 až 2024 vyplývá, že v průměru 59 procent studentů v zapojených evropských zemích pracuje v průběhu přednáškového období, většina z nich navíc po celý semestr. Konkrétně v Česku pracuje po celý semestr 53 procent studentů a studentek, dalších 17 procent poté občasně.
Přidej se do Refresher Clubu
Co se dozvíš po odemknutí?
Proč se rozhodli začít pracovat?
Jak si studenti a studentky volili konkrétní zaměstnání?
Co v této situaci dělají školy?
Souvisí jejich studijní zaměření s typem práce, co vykonávají?
Zhruba devět procent studujících poté vážně uvažuje kvůli práci o úplném ukončení vysokoškolského studia. Častější jsou tyto úmysly u těch, kteří pracují více než 20 hodin týdně. Celkově podle zprávy projektu Eurostudent asi polovina pracujících studentů zastává pozici, která přímo souvisí s jejich studiem. To, zda je práce úzce spjata se studiem, se liší podle oboru studia.
Studenti sociálních věd, žurnalistiky a informatiky, umění a humanitních věd, stejně jako přírodních věd, matematiky a statistiky mají v průměru nejméně často práci, která odpovídá jejich oboru, zatímco u oborů vzdělávání, zdravotnictví a sociální péče a informačních a komunikačních technologií je tomu naopak.
Práva a sklad
„Pracuju na nočních směnách ve skladu, abych měl přes den volno na přednášky. Upřímně, tam ale pak spíše vypínám,“ popisuje svou zkušenost student práv Patrik. „Večer v osm nastoupím do skladu, kde do šesti do rána přehazuju krabice. Pak sednu na bus, snažím se neusnout a v osm už sedím na semináři,“ prozradil. „Ten kontrast je bizár. Pak jdu domů, na chvilku si lehnu a jedu nanovo. A takhle několikrát týdně.“
Proč sis vybral tuhle práci?
„Flexibilita. Nikde jinde mi nedají směny jen tehdy, kdy zrovna nemám školu. Ale ta daň za to je teda šílená.“
Nechtěl jsi hledat spíše něco v oboru?
„Upřímně? Jo, jenže to není tak lehké. Většina volných pozic je buď neplacená, nebo placená hodně mizerně. Musel jsem si vybrat místo, které mě alespoň trochu uživí. Myslím, že takhle to má víc lidí. Někteří mají třeba dvě práce, jednu v oboru, aby nabrali zkušenosti, a druhou, která je uživí.“
Pomáhá ti nějak škola?
„Vyloženě ne, ale bez statusu studenta bych byl úplně v háji. Finančně mě zachraňuje to, že stát za mě platí pojištění. Kdybych to měl platit jako OSVČ nebo zaměstnanec na full-time, tak mi po zaplacení nájmu v Praze zbude tak na balík těstovin a kečup. Plus se hodí ISIC slevy na jídlo a dopravu. Mám už vychytané, ve kterých podnicích nabízí třeba levnější menu pro studující.“
Zdroj: dupe photos/cora pursley/volně k použití
Design a bar
„Pracuju v baru, takže končím okolo třetí ráno. Je to fyzicky šílené, bolí mě nohy, záda a věčně bojuju s kruhy pod očima,“ přidává se ke sdílení zkušeností Eliška.
Jak zvládáš kreativní školu a noční život za barem?
„Upřímně? Jedu na dluh. Ne finanční (ačkoliv to taky trochu), ale spíše energetický. Design je obor, kde se čeká, že budu pořád kreativní. Ale zkus něco tvořit, když jsi celou noc rozlívala panáky lidem,“ vysvětluje. „Často dodělávám projekty v baru pod pultem, když je zrovna klid. Je to strašně náročné, ale nic jiného mi nezbývá.“
Co tě na tom nejvíc štve?
„Ten pocit, že mi utíká život. Ostatní lidi v mém věku jdou po škole na drink, já jim ten drink míchám. Jsem z toho neustále unavená,“ přiznává. „Navíc mi přijde, že nemáme s některými spolužáky stejnou startovací čáru, ale vstříc mi nikdo nevyjde. Ve škole nechtějí, abychom pracovali, protože nás to rozptyluje. Jenže já prostě nemám na výběr. Bez práce se neuživím. Musela abych se vrátit domů k rodičům, ale to dojíždění se nedá zvládat.“
Máš vůbec čas na sebe?
„Můj největší self-care moment je, když si v tramvaji cestou do školy nasadím sluchátka, pustím si noise-cancelling a prostě na patnáct minut neexistuju. Jinak je to bída. Často vypadám spíš jako postava z hororu než jako studentka. Ale nejvíc mě mrzí, že nemám čas na vlastní tvorbu. Většinu kreativní energie vyplýtvám ve škole a zbytek času trávím tím, že se snažím fyzicky neodpadnout.“
Zanedbáváš kvůli práci někdy školu?
„Bohužel. Sice mě to štve, ale jinak to nejde. Někdy prostě nedorazím na přednášku, protože jsem úplně vyřízená. Taky nemám tolik času se učit. Frustruje mě, když vidím, že někteří spolužáci si jedou ze školy rovnou sednout ke knížkám, zatímco já se jdu připravit na směnu.“
„Žiju na kolejích, protože na podnájem v Praze prostě nemám, i když jsem každý víkend a dva večery v týdnu v supermarketu. Život na kolejích je šílený, ale zároveň je to moje největší finanční pomoc,“ říká Marek, který studuje ekonomii. „Kdybych nebyl student a musel si platit tržní nájem, musel bych za kasou sedět 24/7 a školu rovnou zabalit.“
Jaké to je, bydlet v Praze jako student?
„Je to v podstatě finanční sebevražda, pokud nemáš bohaté rodiče. Já studuju ekonomku, takže si ty čísla umím spočítat a nevychází to. Bydlet v podnájmu nebo ve sdíleném bytě v Praze dneska znamená nechat tam klidně 12 až 15 tisíc za pokoj. To si prostě dovolit nemůžu. Rodiče se snaží mě podporovat co jen to jde, ale sami také potřebují z něčeho žít. Nemůžou mi posílat celou jejich výplatu.“
Jak zvládáš kombinovat školu s prací v supermarketu?
„Dělám víkendy a dva večery v týdnu. Ale moje největší únava je z lidí. Celý den ve škole se snažím soustředit a pak jdu na směnu, kde na mě lidi řvou, že jsou rohlíky drahé nebo že jim nefunguje kupón v aplikaci. Je to hrozný grind, někdy si říkám, jestli mi ten titul za to vůbec stojí.“
Musí to být i psychicky náročné
„Vidím lidi v mém věku, co si v sobotu večer kupují alkohol a chipsy na party, smějí se a jsou v pohodě. A já sedím v obchodě v erárním triku a řeším, jestli se jim načetla sleva na šunku. Cítím se pak hrozně odpojený od své generace. Zatímco oni řeší, kam vyrazit, já řeším, kolik hodin musím ještě odsedět u kasy, abych měl na boty, co se mi nerozpadnou.“
Dostáváš podporu od školy? Třeba stipendia
„Trochu mi pomáhá ubytovací stipendium. Ale upřímně to není žádný zázrak. Ani zdaleka mi to nepokryje všechny náklady. Je to spíše takové menší kapesné, tak na jeden větší nákup. Pak je tu ještě možnost prospěchového stipendia. Jenže když člověk pracuje, nemá moc času se učit a dostávat jen dobré známky. Je to takový začarovaný kruh. Na tuto pomoc pak často dosáhnou spíše ti, kteří bydlí doma nebo jim vše platí rodiče a pracovat nemusí. Můžou se tak naplno věnovat jen škole.“
Zdroj: dupe photos/amy davis/volně k použití
Drsná realita
Na TikToku a dalších sítích najdeš stovky videí, které studentský život romantizují. Realita je však pro část studentů a studentek diametrálně jiná. Většina z nich nechodí na brigády proto, aby měla na pivo nebo nové oblečení. Pracují, aby měli kde spát.
Studenti jako Marek nebo Eliška pak tráví víc času za kasou nebo barem než v knihovně. Jde vlastně o paradox. Potřebují status studenta, aby přežili finančně, ale kvůli práci nemají čas reálně studovat. Slevy na dopravu, ubytovací stipendia a to, že za ně stát platí sociální a zdravotní, jsou v tuhle chvíli jediné věci, co je dělí od totálního bankrotu.
Takzvaná hustle culture vypadá na Instagramu skvěle. Na sítích každým dnem vídáme motivační citáty o tom, jak má každý stejných 24 hodin denně. Ale zkusit si těch 24 hodin rozplánovat mezi osmihodinovou noční směnu, tři přednášky a psaní odborných prací ve dvě ráno už nepůsobí tak růžově.
Kdo to nakonec vyhraje?
Studium tak už pro mnohé není jen o rozšiřování obzorů. Je o tom, jak efektivně přežít. Ze studentů a studentek se stávají mistři v šetření i králové kofeinu. Jsou tohle opravdu nejlepší léta našeho života? Zatímco vedoucí univerzit řeší, jestli stipendia navýší o pár korun a politici se hádají o tom, zda zrušit daňové úlevy, studenti a studentky po nocích skenují čárové kódy nebo rozlévají panáky.
Generace, která by měla mít nejvíc energie, nápadů a chuti měnit svět, tráví své nejlepší roky v režimu autopilota. Jakub, Eliška, Marek a tisíce dalších nejsou jen jména v našem článku, ale tváře generace, která místo objevování svého potenciálu řeší, jak každý měsíc neskončit v minusu. A i ti mají vlastně štěstí, že vůbec studovat můžou. Někteří si totiž vzdělání na vysoké škole nemůžou dovolit vůbec. Politický slogan „školství dostupné pro všechny,“ se tak mění jen v prázdnou frázi, která realitu moc nereflektuje.
Je sice fajn, že studentstvo stát a škola drží nad vodou slevami na lítačku nebo levnějšími obědy. Nebo že za studium nemusíme platit. Ale tyhle úlevy jsou jen slabou náplastí na realitu, která není tak sluníčková, jak si většina společnosti představuje. Kromě životních nákladů se ke studentskému životu přidávají i výdaje za přihlášky, učebnice, přijímací zkoušky i používání tiskáren. Studium se tak pomalu ale jistě stává elitní záležitostí spíše pro ty, co mají buď bohaté rodiče, nebo nadlidskou schopnost nespat.
