Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Rostislav Prokop ze Skalky nedaleko Prostějova navrhuje auta pro celebrity, spolupracuje s Mansory a teď má rozjednaný projekt s Hollywoodem. Potkali jsme ho nad jeho nejnovější vizualizací – a pak jsme si půjčili auto, které celou věc nastartovalo.
Rostislav Prokop je designér, kterého zná půl světa. Jeho vizualizace kolují po komunitách v USA, Japonsku nebo Emirátech, auta z jeho renderů řídily celebrity jako Kevin Hart, Shaquille O'Neal nebo Matthew McConaughey, a na ArtStationu má přes tisíc projektů.
Pracuje sám, bez studia, bez týmu – jen s počítačem a bezmála 20 lety praxe. Před pár týdny zveřejnil svou verzi Cupry Formentor GT: widebody, karbon, matná bronzovo-černá a velké střešní křídlo. My jsme si mezitím půjčili skutečný Formentor VZ a rozhodli se Rostislava o jeho práci vyzpovídat.
Jak se ti jako klukovi z Moravy podařilo vypracovat na jednoho z nejžádanějších 3D designérů planety?
Tahle otázka zní vždycky moc hezky, ale odpověď je stejná jako u všeho ostatního: stojí za tím píle, sebekritika, podpora rodiny, roky úsilí a hlavně disciplína. Designu aut se věnuji od roku 2006, kdy jsem začal kreslit pro Tuning Magazine. Pak přišlo 2D, pak 3D – a kouzlo 3D programů jsem objevil těsně před vysokou školou.
Největší zásluhu má opravdu disciplína, kterou jsem si nastavil i díky závodnímu boxování. Pravidelně jsem tvořil a hned, jak to bylo možné, jsem svou práci začal sdílet na internetu. Vše vzešlo z koníčku a lásky k autům a postupně se mi z toho stala práce a splněný sen.
Ze spousty tvých vizualizací se stala reálná auta, která řídily světové celebrity. Jaký je to pocit?
Úžasný. Vždycky když na sociálních sítích narazím na fotky těch reálných aut, hned se vracím ke vzpomínkám na to, jak jsem je vymýšlel a tvořil. Nejčastěji vídám „Droppa", což je Pontiac GTO z roku 1969 pro Kevina Harta. U něj se mi vždy vybaví vzpomínky na to, jak jsem řešil interiér a různé barevné kombinace.
Pontiac GTO. Zdroj: Rostislav Prokop/se svolením
Máš spočítáno, kolik vizualizací máš v portfoliu? A vzpomeneš si na svůj úplně první model?
Na ArtStationu, což beru jako své hlavní online portfolio, mám ke dnešnímu dni 1075 vizualizací, a to mluvím jen o 3D modelech. Kdybych připočetl i staré 2D virtual tuning výstupy, dostal bych se k číslu 1500. Úplně první 2D auto, které jsem se pokoušel upravit ve Photoshopu, byl Mustang GT z roku 2005. A první 3D model? Černé DMC-12 DeLorean ve widebody kitu s obrovským křídlem, v industriální hale. Je to devět let a na ArtStationu to stále najdete. Prošel jsem fakt velkým progresem. (smích)
Kreslil jsi už auta mimo jiné pro Mansory nebo Pagani. Podle čeho si vybíráš spolupráce a konkrétní auta, kterým dáváš nový design?
Na tohle se těžko odpovídá. Mansory mě vlastně formovala – díky nim jsem začal chápat, kam se bude tuning ubírat. Když přišla nabídka přímo od nich, nedalo se to odmítnout. Byl to splněný sen. Upravit se dá v podstatě každé auto, vždy záleží na námětu a cíli projektu. Každý zákazník má svoji vizi a možnosti, já do toho pak vkládám kreativitu a technické nebo výrobní řešení. Někdy mám úplně volné ruce – pak předložím návrh a zákazník rozhoduje. Většinou se mi daří trefit do jeho vize tak z 80 procent.
Tvé vizualizace se sdílejí globálně, přitom jsi jeden člověk pracující z Olomouce. Je to výhoda, nebo tě ta izolace od velkých center někdy omezuje?
Vzhledem k tomu, že jsem si vyzkoušel obě role (ale stále jako freelancer), mi více vyhovuje pracovat sám. Nechci, aby to znělo egoisticky, ale celý život si buduji vlastní značku a styl. Patřím k úplně prvním OG 3D tunerům na světě – a ta nová generace posledních dvou až čtyř let jsou umělci odchovaní na našich vizualizacích. Spousta z nich bohužel vykrádá styly starších tvůrců a málokdo přijde s něčím novým.
Existují výjimky, které ten level posunuly ještě dál, a ty jako stará garda respektujeme. Musím zmínit svého kamaráda Khyzyla Saleema – otce 3D designu. My všichni starší se navzájem sledujeme a držíme spolu i proti nastupující umělé inteligenci. AI dnes generuje widebody bodykity právě na základě našich volně dostupných renderů, což už jsem si na vlastní kůži ověřil.
Jak vypadá běžný den v životě 3D designera?
Hezká otázka, na kterou vlastně odpovídám poprvé. (smích) Základem je disciplína a režim, které striktně dodržuji už léta. Den začíná v sedm ráno, kdy po ranní hygieně jdu se svou fenkou huskyho na procházku – pročistí mi to hlavu.
Po rychlé snídani přichází administrativa, e-maily, poptávky. Pak otevírám 3D program. Pracuji do 13 až 14 hodin a mám pauzu na oběd. Pak se vracím k práci, většinou až do pěti odpoledne. Při deadlinech nebo při práci s americkými klienty i do osmi večer.
Večery trávím se snoubenkou, hrami nebo u televize. Do postele se dostávám kolem půlnoci. Tenhle režim dodržuji i tehdy, kdy zrovna nemám zakázky a tvořím věci jen do portfolia.
Jednou z tvých nejnovějších vizualizací je špičková Cupra. Proč sis vybral zrovna Formentor? Je to auto, které tě bavilo řídit, nebo čistě tvar, který tě oslovil?
Přidej se do Refresher Clubu
Co se dozvíš po odemknutí?
Jak Rostislav přistoupil k práci na jednou z nejnovějších počinů.
Zda si přeje, aby Cupra jeho verzi auta skutečně vyrobila.
Zda si Rostislav dokáže představit i práci ve velkých týmech.
Upřímně jsem milovník převážně amerických vozů, ale inspirace je všude. Formentor mě zaujal už ve chvíli, kdy vyšel úplně první model. To auto má v sobě sportovní a agresivní charakter, ale zároveň si zachovává velkou porci elegance. Když ho potkám na silnici, nedá se přehlédnout. Bohužel jsem ho zatím neměl možnost řídit a vyzkoušet si jeho jízdní a dynamické vlastnosti, což bych v budoucnu rád napravil. Hlavním důvodem vizualizace byl tedy tvar. Je to auto, které jsem dlouho chtěl upravit a vdechnout mu trochu svého stylu a vlastní vize. Na internetu navíc moc úprav Formentora není, což k rozhodnutí taky přispělo.
Tvůj Formentor GT je widebody s karbonem, snížený, bronzovo-černý - to jsou estetické volby s jasnou filozofií. Kde je hranice mezi „vylepšeným autem" a „jiným autem"?
Ta hranice je pro každého autíčkáře jiná. Já preferuji DTM styl, kde widebody bodykit přidává vozu charakteristickou dominanci. U Formentora jsem měl jasno od začátku – chtěl jsem zachovat původní proporce, jen je podtrhnout. Snížení je jen o pár centimetrů, největší vizuální práci dělají rozšířené lemy blatníků.
Vždy si hodně hraju s detaily, to je pro mě alfa a omega mých vizualizací a návrhů, ať už jde o perfektní lícování nebo technickou proveditelnost. Ty dva výfuky uprostřed masivního difuzoru, přední splitter s canardy – to jsou přesně ty detaily, které tu hranici posouvají. Tou třešničkou jsou vždy barevné prvky.
Zvolil jsi matnou bronzovo-černou s bronzovými akcenty – to je respekt značce, která bronz používá prakticky jako identitu. Bylo to vědomé rozhodnutí nebo přišlo intuitivně?
Tady to bylo jasné a předem dané rozhodnutí. Auto prostě muselo mít bronzové prvky, protože je to identita značky. Vytvořil jsem dvě barevné kombinace. Jedna je tmavá matná barva - není to úplně černá, jde o saténovou fólii s bronzovým pigmentem, efekt velmi tmavé nenápadné hnědé. Zvolil jsem ji i proto, aby na konkrétních místech lépe vynikl karbon. Druhá kombinace je lesklá bílá s výraznými bronzovými koly. V obou případech jsem ale zachoval bronzové detaily, jako jsou loga Cupra nebo linky kolem splitterů, které auto výrazně podtrhují a opticky ho oddělují od země. Takže ano, bronzovou barvu jsem používal zcela vědomě.
V popisu na ArtStation píšeš, že chceš „rovnováhu mezi elegancí a brutalitou, zachovat siluetu, ale přidat ostřejší proporce". Původní Formentor tu teď stojí vedle nás. Má podle tebe onu rovnováhu už v základu?
Ano. Formentor je velice charismatické a elegantní auto. Má zajímavé tvarování, které je v dnešním světě decentní, ale stále vystupuje z řady. Ostřejší rysy mého návrhu spočívají hlavně ve splitterech a přepracovaných náraznících – rozšířené blatníky pak zvýrazňují jeho postoj. Kdybych chtěl auto změnit výrazně, mohl bych dát kola na úroveň světel, rozšířit ho o 30 centimetrů na stranu a přilepit ho k zemi. Ale to by byla drastická vize něčeho, co by nemohlo ani vyjet. Vždy se snažím navrhovat auta tak, aby se při troše štěstí dala postavit na vzduchový podvozek a byla provozuschopná v běžném provozu.
Přál by sis, aby to Cupra někdy skutečně postavila? Nebo je vizualizace záměrně mimo dosah sériové výroby?
Určitě. Pár nabídek na odkoupení designu už jsem dostal, tak uvidíme. Bodykit není natolik drastický, aby to nebylo možné. Muselo by se odstranit plastové nadkolí a možná vyřezat pár centimetrů z karoserie, ale i to by se dalo vyřešit drobným přepracováním. U svých návrhů vždy přemýšlím nad funkčností a vyrobitelností, takže se snažím tvořit věci schopné alespoň malosériové výroby.
Velká studia jako Mansory nebo Brabus mají stovky lidí a fyzické dílny. Dovedeš si představit, že bys pracoval v takovém týmu?
Určitě. Měl jsem tu možnost pracovat přímo pro Mansory, ale u tak velkých společností je nad vámi vždy někdo, kdo rozhoduje o finálním designu. Výsledný pohled se pak klidně změní i o 180 stupňů. Jsem týmový hráč, rád předložím návrh a snesu kritiku, protože cíl je společný– dotáhnout auto k dokonalosti. Práce ve velkém týmu mě baví kvůli té společné cestě k fyzickému výsledku.
Automobilky cílí čím dál víc na elektro. Jak přistupuješ k designování elektrických aut? Mají z tvého pohledu designéra jiný vizuální jazyk?
To je spíše otázka na širší diskuzi, jelikož záleží na značce. Tesla vznikla jako elektromobil, takže má design přizpůsoben technologii od začátku – žádné velké otevřené masky, spíše slepé výdechy, plná kola, minimalistické interiéry.
Pak jsou tu značky jako Audi, Ford nebo Mercedes, které mají designový jazyk postavený na spalovacích motorech a v rámci elektromobility ho jen adaptují – dělají plné masky, které jsou vizuálně zajímavé, nebo naznačují linky výfuků tak, že je z dálky těžké rozeznat, jestli jde o elektro nebo spalovák.
Elektrická auta mají stále prostor pro posun a kreativní rozvoj. A musím říct, že se v dnešní době spousta výrobců designově neuvěřitelně posunula, ať už jde o korejské, čínské nebo francouzské značky. Vidím u nich velký prostor pro další úpravy a kreativní posun.
Můžeš prozradit, jaké další projekty chystáš do budoucna?
Na tohle vlastně nikdy předem neznám odpověď. Snažím se reagovat na aktuální novinky a být mezi prvními, kdo představí jejich úpravu. Loni i letos jsem se podílel na designu pro dakarské kamiony a aktuálně mám nově rozjednanou spolupráci s Hollywoodem na designu vozidla pro jeden velmi známý film.
Čekají mě spolupráce s předními úpravci z USA. Doufám, že příležitosti budou přicházet dál, protože pro mě to není jen práce – je to koníček, který mě naplňuje. Rád bych po sobě zanechal spoustu výrazných projektů. A zároveň chci prosazovat, že lidské vnímání, cit pro design a smysl pro detail nemůže umělá inteligence nikdy plně nahradit.
Vizualizace vs. realita: sedíme v autě, o kterém se mluví
Zatímco Rosťa nad Formentorem přemýšlel jako nad materiálem, my jsme s ním strávili několik dní v reálném provozu. A srovnání dvou verzí téhož auta nás zaujalo víc, než jsme čekali.
Silueta Formentoru je ve vizualizaci Prokopa okamžitě rozpoznatelná. Střešní linie, tvar bočního skla, celkový obrys zůstaly beze změny. A to je záměr, který jsme pochopili hned, jak jsme k zapůjčenému VZ přistoupili. Formentor má silnou siluetu, která prakticky nepotřebuje nic navíc. Je to auto, které zaujme bez toho, aniž by se snažilo. Prokop to evidentně vycítil a místo bourání prvků stavěl na kvalitě, která tu je už v základu.
Rozšířené blatníky, přední splitter s canardy, masivní difuzor se dvěma středovými výfuky, střešní křídlo, karbonové prvky po celém těle. Nic z toho zapůjčený VZ nemá, a to je zajímavý kontrast, protože sériový Formentor se záměrně tváří civilně. Je to auto, které umí hodně, ale neukazuje to. Aneb jak poznamenal jeden kolega: „rád jedu v tak nabušeném autě, které viditelně může trhat asfalt, ale záměrně to nedělá a chová se jako pohodlná Škodovka“.
Cupra Formentor VZ Zdroj: Michal Maliarov/Refresher
Prokopova GT verze dělá přesný opak: vše je vidět na první pohled, každý detail říká, o co se jedná. Kde je schován opravdový rozdíl? Ve výkonu.
Prokop ve svém návrhu pracoval s myšlenkou pětiválce o výkonu kolem 390 koní – motoru, který Cupra skoro nabízí ve verzi VZ. Zapůjčený vůz má 333 koní ze čtyřválce 2.0 TSI s pohonem všech kol. Při jízdě městem jsem měl často pocit, že mám na vodítku pitbula, kterého nemůžu pustit. Až na dálnici a mimoměstských silnicích uprostřed polí se dokáže Formentor opravdu utrhnout, a zvukově to dává více než najevo. Auto reaguje okamžitě, DSG převodovka řadí rychle a hrubě tak, jak má sportovní auto řadit, a 4WD se na mokrém povrchu i štěrku cítí sebevědomě.
Prokopova vizualizace slibuje dalších 57 koní navíc a upřímně: při těch 333 koních bylo těžké si představit, že by nám něco chybělo.
Cupra Formentor VZ Zdroj: Michal Maliarov/Refresher
Výsledek toho srovnání je jednoduchý. Prokop viděl auto, které na silnici dominuje, a rozhodl se tu dominanci zviditelnit. Sériový Formentor VZ ji skrývá pod kapotou a nenápadnou karoserií a jen čeká, kdy pustíte vodítko.
Za zapůjčení vozu děkujeme AC&C Public Relations s.r.o.
