Elektromobily pomalu začínají dosahovat i k úplně obyčejným uživatelům a uživatelkám, kteří hledají rodinné auto bez nějaké technologické zdatnosti. Sedli jsme za volant dvou vozů na opačné straně barikády.
Když postavíš proti sobě Škodu Enyaq Coupé RS a Mazdu 6e Takumi Plus, dostaneš dvě zcela odlišné interpretace současného elektromobilu. Jeden je typické evropské SUV-coupé, druhý dynamická elektrická limuzína s tradiční japonskou grácií, která se snaží prosadit ve světě, kde dominují Tesly a německé prémiové značky. Ale popořadě.
Jak se chovají na silnici?
Škoda Enyaq Coupé RS je poctivý crossover s výraznou přítomností na silnici. Kabina je prostorná, výhled dobrý a podvozek udává jistý pocit stability – přesně to, co očekáváš od SUV, které chce být více než obyčejným rodinným vozem. Oproti Mazdě opravdu působí mohutně, což se projevuje také v pocitu z řízení. Verze RS nabízí svižnější akceleraci díky dvěma motorům a pohonu všech kol, takže při prudkém sešlápnutí plynu opravdu cítíš, že auto má výkon a trakci pod kontrolou nezávisle na své hmotnosti.
Enyaq je přitom i mimo silnici příjemně tichý a celkově působí dojmem technicky vyspělé platformy. Celkový dojezd těch optimálně nastavených modelů ve faceliftu může přesahovat hranici 500 km, především u štíhlejší Coupé verze díky nižšímu součiniteli odporu vzduchu, což se v praxi projeví i delšími úseky mezi nabíjením.
Oficiální čísla mluví o cca 550 km dojezdu. Já se dostal na něco kolem 450, a to jsem nešetřil radostmi kokpitu, jako jsou navigace, hlasitá hudba či klimatizace. Při vypnutí nepotřebností a zapnutí vyšší rekuperace se dá reálně dostat na cca 500 km, což je úctyhodné.
Mazda 6e stojí na druhé straně spektra. Je to limuzína-liftback, která zaujme nízkým profilem a civilnějším, elegantnějším tvarem než robustní SUV. Na první kilometry v ní máš pocit, že auto dělá věci trochu jinak – ne dravě, ale vyváženě. Rozdíl v pocitu z řízení je velmi viditelný – Enyaq umí trhat asfalt a být agresivní; Mazda má řízení jemné a pohodlné. Jako by nechtěla vystoupit z komfortní zóny.
Je to zkrátka spíše pohodlný společník než raketový akcelerátor. S výkonem okolo 258 koní a schopností zrychlit na 100 km/h kolem 7,6 s je dostatečně rychlé pro běžné jízdy, ale o „wow“ efekt mezi elektromobily nejde. Podvozek je naladěn komfortně, ale když na silnici najdeš výmoly či hrboly, nerovnosti cítíš více, než bys čekal*a u auta za takové peníze.
Možná se ptáš, proč se o Mazdě 6e někdy mluví jako o „čínském elektromobilu“. Mazda je přeci japonský výrobce. Důvodem je spolupráce společnosti s čínským Changanem, který projektu propůjčil EV platformu Changan EPA1, na které už Mazda vystavěla model 6e se svou pověstnou japonskou elegancí. Při bližším zkoumání designu najdeš celou řadu společných vizuálních prvků, ale Mazda odvedla skvělou práci i po vlastní ose. Dodnes říkám, že perletově červená barva výrobce nemá na trhu konkurenci.
Největší poznatek, který jsem si od obou vozů z hlediska řízení odnesl, je jejich odlišné zacílení na řidiče. Enyaq je mohutný, prostorný, s agresivním stylem jízdy a výkonem, který pocítíš. Mazda je naopak neuvěřitelně jemná, komfortní a stylová. Jen zatím lehce postrádá onen značkový pocit z jízdy, který znám z legendárních modelů Mazda 3 či Mazda Miata. Snad ve druhé generaci?
Interiér a každodenní zkušenost
Uvnitř Enyaqu Coupé RS máš pocit, že všechno dává smysl. Materiály působí kvalitně (samozřejmě nechybí kůže), ovládací prvky jsou ergonomicky rozmístěné a infotainment systém funguje plynule. Design je typický škodovský kompromis mezi praktičností a moderním stylem. Minimalistický, čistý, nerušivý. Zadní sedačky i kufr jsou velkorysé, což pro denní používání rodiny znamená více flexibility. Velký palec nahoru si interiér zaslouží za ponechání některých fyzických ovládacích prvků, které pokryjí většinu nejdůležitějších funkcí (navigace, klimatizace atd.), aniž by řidič musel sahat na displej.
To samé platí pro ovládání na volantu, kde najdeš tradiční tlačítka a texturované válečky, které Škodovka využívá už několik let. Výsledkem je velmi pohodlná uživatelská zkušenost při jízdě, vyšší bezpečnost a především šetření času. Nakliknutí pár tlatíček je přece jen jednodušší než se snažit proklikat přes několik virtuálních menu nabídek.
V Mazdě 6e je atmosféra jiná. Kabina je vizuálně čistější s výrazně větším centrálním dotykovým displejem a digitální palubní deskou. Najdeš tu krásně nakombinovanou kůži Nappa, semiš i další hodnotné materiály, takže se za volantem vždy cítíš jako boss.
Pokud ale očekáváš, že technologie pod rukama budou intuitivní, můžeš být překvapen*a, jak moc je infotainment závislý na velké obrazovce, což je přesně ten neduh většiny moderních EV. Fyzických tlačítek je minimum a mnoho funkcí se skrývá v menu, což při jízdě vyžaduje více pozornosti a jednoduše „nasednout a jet“ tu nefunguje tak přirozeně.
Celou řadu prvků si můžeš nastavit a upravit, jako například dvě tlačítka „oblíbené“, na která si navolíš víceméně cokoliv. Stále tu však budou situace, kdy potřebuješ něco ladit za chodu. Jistě, všechno je o zvyku, ne nadarmo ale třeba Apple dělá hardware, který „jednoduše funguje“. Je to minimalizace tření, kvůli kterému si můžeš rozmyslet celý nákup auta.
Na druhou stranu materiály (zejména v Takumi Plus verzi) působí neuvěřitelně prémiově a pozvedávají pocit z vozu rozhodně o několik tříd výše. Zatímco u Enyaqu kabina jednoduše dává smysl, Mazda působí jako auto s dvojnásobnou cenovkou. Přitom je testovaný model naopak o úctyhodný kus levnější.
Nabíjení, praktické využití a reálné dojezdy
Mazda 6e má dvě verze baterií: menší LFP s rychlejším DC nabíjením až kolem 165 kW (což v praxi znamená nabití na 80 procent za cca 25 minut) a větší NMC baterii s delším dojezdem až okolo 550 km WLTP, ale s nižší vrcholnou nabíjecí rychlostí (cca 45 minut). To znamená, že na dlouhých trasách se nabíjení může protahovat, zejména když spoléháš na větší akumulátor pro delší dojezd.
Osobně jsem do Polska na otestování dlouhé trasy vyrazil s menší LFP baterií, která povětšinou držela hranici dojezdu kolem 300 km. Jelikož jsem nikdy nešel přes 80 procent baterie, kdy nabíjení citelně zpomalí, cesta odsejpala svižně. Ono 300 km na dnešní poměry sice může působit jako standard, s příchodem moderních EV s dojezdem až 1000 km už to ale začíná zaostávat. A pocítíš to i při delších cestách, které si budeš muset patřičně rozplánovat dopředu.
Česko je dnes pro EV použitelné, ale zásadní je umět si trasu poskládat kolem HPC stanic (150+ kW) a počítat s tím, že v Praze a na páteřních tazích roste vytíženost.
PRE Point (Praha): síť podle statistik v roce 2025 přidala desítky nových stanic a uvádí 1 395 dobíjecích bodů a výrazný růst transakcí i spotřeby. Pro pražský provoz to znamená, že veřejné nabíjení existuje, ale ve špičkách se vyplatí mít plán B (jiná lokalita / jiná síť / AC přes noc). V jednu chvíli jsem musel vystřídat až 4 nabíječky, než jsem našel “tu pravou“.
ČEZ: komunikuje expanzi směrem k vyššímu výkonu a dalšímu růstu sítě; v únoru 2026 se objevuje zpráva o dosažení 1 000 stanic a plánovaném dalším navýšení. Pro řidiče to je důležité hlavně proto, že ČEZ často pokrývá meziměsto a tahy, které řešíš nejčastěji.
IONITY: na tranzit do Německa/Rakouska pořád patří mezi nejjistější volby (HPC až 350 kW), ale počet lokalit je omezený a bývají vázané na hlavní tahy a odpočívadla (typicky D1). Osobně to pro mě byla nejjistější volba, když jsem potřeboval rychle osvěžit a vyrazit dál.
Enyaq oproti tomu v různých verzích nabízí robustní možnosti dojezdu a větší flexibilitu rychlosti nabíjení podle typu baterie a motorů – u výkonnějších verzí jako v případě testované RS jsou rychlosti DC nabíjení (až 185 kWh) i dojezd vyšší díky většímu akumulátoru. Osobně jsem se pohyboval na hranici dojezdu cca 400 km a při dlouhých cestách (tentokrát do Rakouska) jsem byl patřičně klidnější.
Prakticky to znamená, že Enyaq je pro každodenní použití s častými delšími přesuny lehce komfortnější volba. Mazda 6e tě odmění klidnou, pohodlnou jízdou, což může být přesně to, co některým řidičům vyhovuje – ale z hlediska infrastruktury a rychlosti nabíjení působí méně realisticky pro někoho, kdo je zvyklý na moderní standardy Tesly či VW, pohybující se kolem 600 km.
Kdo vítězí?
Enyaq Coupé RS tě na cestě přesvědčí o tom, co bys od moderního evropského EV očekával*a: solidní dynamika a schopnost dravé jízdy, příjemné řízení a pocit jistoty. Je to mohutné prostorné auto, které se chová robustně, prediktivně a prostě „funguje“ bez větších kompromisů. Pro rodiny, nákupy a dlouhé roadtripy je naprosto ideální.
Mazda 6e je o něčem jiném: je to pokus japonské automobilky vtisknout elegantní, čistý styl do elektrického světa. Pověstný princip Kodo, tedy duše v pohybu, kterým umí Mazda vdechnout svým vozům osobitý charakter, tu nechybí. Není to ten nejrychlejší, nejpraktičtější nebo nejintuitivnější elektromobil na trhu, ale pro řidiče*řidičku, který*která chce klidnou a komfortní jízdu se špetkou té „zoom-zoom“ magie, je to skvělá volba. Těším se na další generaci.
