V tomto díle si představíme dalšího amerického sériového vraha, který trpěl snad každou známou sexuální úchylkou.
Jeffrey Lionel Dahmer, jinak nechvalně známý jako kanibal z Milwaukee, se narodil 21. března (marec) 1960 v americkém Milwaukee. O Jeffreym v jeho dětských letech by se dalo mluvit jako o zvláštním dítěti. Přesněji řečeno, byl divný. Jeho matka Joyce Anette nebyla zcela duševně v pořádku a jeho otec byl velkým workoholikem, takže se Jeffreymu nedostávalo tolik pozornosti, kolik by potřeboval. Hrával si se svými imaginárními kamarády a děsil tím své skutečné přátele. Měl také zvláštní úchylku na mrtvá zvířata. Miloval pohled na jejich vnitřnosti a později nevynechal jedinou příležitost, aby se nevychloubal tím, že jednou dokonce usmrtil sousedovic psa a jeho hlavu narazil na kůl. Vzhledem k tomu, že Jeffreyho otec byl doktorem, dostal se ke spoustě materiálů popisujících těla zvířat. Když k tomu přišlo, rád sbíral zvířata sražená u silnice, házel je do vroucí vody a pak si uchovával jejich bělostné kosti v soukromé sbírce.
Jeffovi rodiče se nakonec rozvedli. Jestli to nebylo na malého chlapce příliš, tak pak skutečnost, že ani jeden z rodičů o něj nestál, už ano. Velmi divoce se hádali o jeho mladšího bratra Davida, avšak o to, co bude s Jeffem, se ani jeden z nich nestaral. Nakonec zůstal Jeffrey se svojí matkou, avšak toto období ponechalo na Jeffově psychickém zdraví velkou stopu. Začal holdovat alkoholu a drogám, aby zapomněl na své problémy. Proslýchá se, že v tomto období pod vlivem drog dokonce pobíhal po místním velkoobchodě a mával rukama jako blázen (což pravděpodobně vysvětluje, proč měl tak málo přátel).
Vypadá tak nevinně, že ?
Pak přišla Jeffreyho osudová noc. Vracel se autem do domu své matky, kde bydlel, když narazil na stopaře. 19letý Steven Hicks se Jeffreymu zalíbil, tak ho pozval k sobě domů na pivo a jointa. Jeffovi se chlapec musel zalíbit opravdu hodně, protože když se Steven chystal k odchodu, Dahmer ho zadržel s tím, že nikam nepůjde. Poté zvedl činku, kterou měl v obývacím pokoji a udeřil mladíka do zadní části hlavy. Jelikož stále dýchal, nemilosrdně ho uškrtil. Tělo pak odtáhl do sklepa, kde ho nechal několik dní hnít. Když se zápach stal až příliš znatelným, sešel dolů, rozřezal zbytky těla na malé kousky a po jednom je pečlivě umístil do plastových sáčků. Plastové pytlíky pak zakopal u křoví za domem. Po čase začal mít strach, že zbytky těla objeví děti ze sousedství. Vyhrabal, teď už zetlelé zbytky těla, kosti rozdrtil na prach a rozházel po blízkém lese.
Po dalších devět let Dahmer kontroloval svoji touhu po krvi. Nakonec se připojil i k armádě Spojených států, přičemž skončil na stáži v Německu. To trvalo jen pár let, nakonec byl z armády propuštěn kvůli nekončícím problémům s alkoholem. Po skončení vojenské kariéry otevřeně přiznal svoji homosexualitu a stal se pravidelným zákazníkem gay barů v Milwaukee. Byl zatčen za veřejné odhalování a masturbaci před dvěma dvanáctiletými chlapci v parku. Až do 7. září (september) 1987 byl v podmínce s dohledem. Pouhých šest dnů poté, co dohled nad mladým násilníkem skončil, začal znovu zabíjet.
1979: Dahmer, svědomitě plnící úkoly ve službách americké armády
15. září (september) 1987 strávil Dahmer celý den popíjením v místním gay baru pojmenovaném Klub 219. V baru se seznámil se Stevenem Toumim, mladým homosexuálem. Dlouhé hodiny spolu klábosili a pak z klubu odešli společně. Poté vyrazili k hotelu, kde si pronajali pokoj. Dahmer tvrdil, že od vstupu do budovy hotelu už si nic nepamatuje, jen to, že byl velmi opilý. Nebyl si ani jistý, jestli s Toumim provozovali nějaké sexuální praktiky, ale když se probudil, Steven Toumi byl mrtvý. Zdálo se, že ho Jeffrey něčím praštil a poté zadusil. Po tomto hrůzném nálezu prý vyrazil do nejbližšího obchodu a koupil veliký kufr, do kterého složil celé Toumiho tělo. Následně si zavolal taxi a odjel do domu svojí babičky (kde žil v suterénu). Tam tělo rozřezal na kusy, které následně umístil do pytle na odpadky, který nechal popelářům u obrubníku, spolu s klasickým odpadem.
O několik měsíců později ho nepotlačitelná touha zabíjet znovu popadla a Dahmer si zaplatil mladého prostituta Jamese Doxtatora (14!) a nabídl mu peníze za to, že spolu natočí video. Doxtator s nabídkou souhlasil, tak ho Dahmer odvezl k sobě do suterénu. Nabídl mu pak pití, do kterého přisypal uspávadlo. Jakmile mladík omdlel, Jeffrey ho bez rozmyslu uškrtil. Poté zbavil jeho tělo veškerého masa za pomoci kyseliny a pak rozbil jeho kosti kladivem. Poté, co byl se svojí prací spokojen, rozptýlil prach z kostí po okolí. Jeho vraždící běsnění se stupňovalo. O další dva měsíce později si vyhlédl další oběť v baru s názvem Phoenix. Sbalil muže, který byl na mizině, nalákal ho k sobě domů pod vidinou peněz a pak ho nemilosrdně usmrtil a jeho těla se zbavil stejně jako těla mladého Doxtatora.
Babiččin dům ve Wisconsinu, kde Dahmer zabil 3 lidi
Někdy touto dobou si Jeffreyho babička všimla podivného zápachu ze suterénu. Když si Jeffreyho otec Lionel místnost prohlédl, našel zčernalé zbytky, které vypadaly jako maso rozleptané kyselinou. Poté, co se dotázal syna, co to má znamenat, odpověděl mu, že dělal pokusy se zvířaty. Vzhledem k tomu, že se Lionel o syna nikdy moc nestaral, povídačku mu zbaštil a nechal to běžet. Ale jeho babička nikoli a donutila mladého Dahmera odejít z domu. Jen 24 hodin po jeho přestěhování do nového bytu se dostal do potíží s policií. Přemluvil Keisona Sinthasomphona (13), aby s ním šel do bytu. Jakmile dorazili, Dahmer ho omámil a začal obtěžovat. Chlapec však dokázal utéct a poté nahlásit čin na policii. Násilník strávil týden ve vězení, než byl propuštěn na kauci. V lednu roku 1990 byl odsouzen vinným, ale do vězení měl nastoupit až za čtyři měsíce.
O dva měsíce později se Dahmer seznámil s Anthonym Searsem v gay baru La Cage. Vzal ho do domu své babičky (předpokládal, že jeho nový byt sleduje policie) a měl s mužem pohlavní styk. Poté ho opil a nemilosrdně usmrtil. Jeho lebku si pak ponechal jako trofej. 23. května (máj) byl za delikt s třináctiletým chlapcem odsouzen k pěti letům podmínky a jednomu roku veřejně prospěšných prací. Po odpykání ročního trestu si Jeffrey pronajal (dnes už nechvalně proslulý) byt číslo 213. Jen dva týdny po nastěhování si našel další oběť v klubu 219. Setkal se s Rayem Smithem, kterému nabídl, že mu udělá pár hezkých fotek. U Dahmera doma se opili, načež ho homosexuální vrah uškrtil. Poté ho svlékl z šatů a prvně v životě se dopustil nekrofilie. Poté, co si s tělem dostatečně užil, rozložil ho a zbytky znovu nechal u silnice v pytli s odpadky. Nechal si jen lebku, kterou ošetřil roztoky, aby zůstala zachována její bělostná barva. Začal tím svoji sbírku suvenýrů z lidských těl.
Bezcitné oči za skly dioptrických brýlí
Dne 14. června (jún) 1990 se seznámil s Eddiem Smithem. Eddie skočil na Dahmerovy sliby a nechal se nalákat do jeho bytu, kde se oddávali orálnímu uspokojování. Poté Jeffrey Eddiemu nabídl drink, počkal, než se pořádně opije a pak ho uškrtil. Tělo poničil kyselinou a nechal spolu s odpadky u silnice. O necelý měsíc později nalákal patnáctiletého hispánského chlapce domů, prý, že spolu pořídí fotografie. Chlapce neuspal, ale pokusil se ho ubít paličkou na maso. Mladík mu utekl a příhodu nahlásil na policii. Ale když pak prosil policisty, aby jeho pěstounům neříkali, že je gay, nechali to plavat. Dahmer si tak mohl dál vesele řádit na svobodě. V září (september) téhož roku pozval mladíka Ernesta Millera k sobě domů, měl s ním styk, omámil ho a poté mu (namísto uškrcení) podřízl hrdlo. Pak uřízl jeho biceps a uložil ho do mrazáku. Maso z těla pak oddělil od kostí a jako trofej si nechal celou Millerovu kostru.
Na přelomu září (september) a října (október) se seznámil s Davidem Thomasem. Dle jeho slov Thomase usmrtit nechtěl, ale bál se jeho reakce poté, co se probudí zpod vlivu omamných látek. Proto ho usmrtil také. Tentokrát si však celou proceduru rozpouštění těla natočil a Thomasovu oddělenou hlavu si pak nafotil v různých pozicích v bytě. Na začátku roku 1991 pak Jeffrey sbalil dalšího muže. Curtis Straughter chtěl být modelem, proto na Jeffreyho báchorku o profesionálních fotografiích u něj doma skočil. Dahmer ho uškrtil během toho, co ho Curtis sexuálně uspokojoval. Jeff si nechal jeho lebku, ruce a penis. O několik měsíců později potkal Dahmer dalšího chlapce. Devatenáctiletého Errola Lindseye omámil a poté co ho zavraždil, vykonával orální sex na jeho mrtvole. Opět si nechal jeho lebku. Další obětí byl hluchoněmý Tony Hughes, jehož tělo nechával ležet bez povšimnutí u svojí postele po několik dní.
Obsah Dahmerovi lednice (lebka vlevo nahoře)
27. května (máj) 1991 se Dahmer seznámil s Konerakem Sinthasomphonem (14) na místní autobusové zastávce. Donutil ho jít k němu domů, poté ho omámil, znásilnil a na závěr mu do hlavy vyvrtal malou dírku, pomocí níž mu aplikoval injekční stříkačkou kyselinu do hlavy. Poté si odběhl koupit pivo. Jako zázrakem se chlapec zmátořil a dokázal z bytu utéct na ulici, kde ho omámeného a nahého našla policie. Pro ně to byl jen opilý homosexuál, a když ho dovedli zpátky k Dahmerovi, ten jim jen jejich domněnky potvrdil. Policisté dokonce o incidentu vtipkovali. No netřeba snad ani říkat, že si Dahmer přidal další lebku do sbírky. Měsíc poté Dahmer cestoval do Chicaga na Gay Pride Day. Zde potkal dalšího muže, který chtěl být modelem. Dahmer zaplatil zpáteční jízdenku sobě i svému novému objevu. Doma ho omámil, zavraždil, uřízl mu hlavu a poté ji umístil do mrazáku. Trup pak umístil do prázdného sudu. O měsíc později zbavil naprosto totožným způsobem života mladého Jeremiaha Weinbergera.
Pouhý týden nato si k sobě domů Olivera Lacyho. Dahmer ho uškrtil a následně znásilnil mrtvolu. Odřízl z ní plátek masa z bicepsu a následně ho i zkonzumoval. Jeho hlavu a srdce dal do lednice "na později" a zbytek těla uložil do mrazáku. To bylo v době, kdy ho vyhodili z práce v továrně na čokoládu v Ambrosii. Nejspíš trávil doma až příliš času se svými "kamarády". Hned několik dní nato si vyhlédl další oběť. S Josephem Bradehoftem se setkal na autobusové zastávce, Dahmer ho přemluvil na "párty u něj doma". Poté, co měli orální sex, ho uškrtil. S tělem spal po dobu několika dalších dní, dokud se Bradehoftova hlava nezačala hemžit červy. Poté ji oddělil, očistil a umístil do lednice. Už v tomto bodě bylo jasné, že Dahmerovi minuty na svobodě se chýlí ke konci.
Dahmerův soused před dveřmi od jeho bytu
Osudný den přišel 22. července (júl) 1991, kdy se Dahmer setkal s Tracym Edwardsem. Vrah tvrdí, že si z toho večera pamatuje jen málo, ale vsadit krk můžeš na to, že Edwards si ho bude pamatovat do konce života. Podle něj Dahmer zničehonic přešel od milého pána k chladnokrevné bestii a napadl ho nožem. Podařilo se mu spoutat jednu Edwardsovu ruku, ale mladému muži se podařilo utéci. Dva policisté Mueller a Rauth v té době dělali noční hlídku. Když dorazili na roh 25. ulice, narazili na černocha s pouty na ruce. Hystericky vysvětloval policistům, že popíjel s nějakým mužem a ten se ho pokusil spoutat a zabít. Dovedl je až k bytu číslo 213, kde na ně čekaly otevřené dveře. Jeffrey Dahmer je uvítal s úsměvem, přiznal, že za spoutání muže je odpovědný on a ukázal jim, kde jsou klíčky k nim. Také prohlásil, že právě přišel o práci a chce jen v klidu popíjet pivo.
Jeden z policistů se při prohlížení bytu podíval i do ledničky. Šokovaně zakřičel. Vzápětí Dahmerovi zmizel úsměv z úst a pokusil se s policisty bojovat. Neuspěl. Při prohlídce bytu pak policie nalezla tři hlavy úhledně uložené v igelitových pytlících v mrazáku a všude možně rozmístěné rozkládající se kousky těl. Na polici ve vedlejší místnosti byly další dvě lebky. Ve skříni byly nádoby plné chloroformu a formaldehydu spolu se sklenicemi, v nichž byli naložené lidské pohlavní orgány. V té samé místnosti byly i fotografie pořízené v různých fázích úmrtí Dahmerových obětí zachycující ve dřezu a ještě neporušené tělo vedle, tělo rozříznuté od krku až po pas atd.
Spadla klec
Brzy poté začal s několikanásobným vrahem soud. Jeffrey Dahmer byl obviněn z 15 vražd. U soudu se snažil hrát blázna. Dva detektivové četli celých 160 stran Dahmerova doznání, které by se dalo nazvat katalogem sexuální perverze. Detektiv Dennis Murphy uvedl, že Dahmer cítil obrovský pocit viny a že jeho strach z dopadení byl přemáhán skvělým pocitem, že má vše pod kontrolou. Dohady psychiatrů, kteří zkoumali Dahmerovo psychické zdraví, přičemž mu naměřili neuvěřitelně vysoké IQ 145, neznaly konce. Porota pak prohlásila: „Lebky ve skříni, kanibalismus, sexuální touhy, rozkládání těl, nekrofilie, alkoholismus, snaha stvořit vlastní svatyni, lobotomie, masturbace... To je Jeffrey Dahmer, dalece ujetý vlak na trati šílenství." Rozhodovali přes pět hodin a v posledku se usnesli, že Dahmer si nezaslouží strávit zbytek života na psychiatrii nýbrž v cele. Byl odsouzen k 957 letům za mřížemi.
Ráno 28. listopadu (november) 1994 čistil Jeffrey Dahmer koupelnu ve věznici se dvěma dalšími vězni. Jesse Andersonem, bělochem, který zavraždil svoji manželku a obvinil z toho černocha a s Christopherem Scarverem, černochem, který věřil, že je synem božím, přesto byl uvězněn za vraždy prvního stupně. Tato kombinace se nakonec stala pro Dahmera smrtící. 20 minut poté, co začali, je přišla zkontrolovat stráž a našla Jeffreyho Dahmera s obličejem v kaluži vlastní krve. Christopher Scarver pak prohlásil, že tento čin mu poručil sám Bůh. Mozek Jeffreyho Dahmera byl později podroben vědeckému zkoumání, jeho tělo spáleno a popel předán rodičům napůl.
