Když byla i spravedlnost krátká na kanibala, který spáchal ohavný čin.
Když bylo lidstvo ještě primitivní a způsobů získávání potravy nebylo na rozdávání, naši pradávní předkové před tisíci lety často jedli členy svého kmene. Odborníci věnující se této problematice mnohokrát vyslovili názor, že na počátku lidské evoluce lidé konzumovali jiné lidi, a tento způsob výživy se považoval za zcela normální. Postupem let a rozvojem myšlenek se kanibalismus stal nepřípustnou činností, ale dodnes se na světě najdou lidé, kteří v sobě chuť vyzkoušet lidské maso najdou. A to teď nemluvíme o různých kmenech hluboko v džunglích. V historii se staly stovky a stovky případů, kdy jeden člověk snědl druhého člověka. Možná se ti to zdá proti přírodě, ale často se lidé k takovým praktikám uchýlili až v době, kdy si už byli vědomi, že buď zabijí toho druhého, nebo oba zemřou na vyhladovění. Případ, který ale bude v této chvíli zajímat nás, nemá s nouzí nic společného.
Pokud se zajímáš o Japonsko, jeho kulturu a dění v zemi, možná si už jméno Issei Sagawa někdy v životě slyšel. Na první pohled nenápadný, maličký a ošklivý chlapík se narodil v roce 1949, pár let po skončení druhé světové války, v japonském městě Kobe a už od malička se mu začínaly sbíhat sliny, avšak na ty nesprávné objekty. Po letech se v jednom z rozhovorů vyjádřil, že již v dětství ho v hlavě napadaly zvrácené myšlenky a jako malý chlapec nejenže zkoušel sexuální aktivity s vlastním psem, ale ještě ho i poprvé napadlo, jak vlastně chutná lidské maso. Už v první třídě se začal zajímat o kanibalismus, když se jednoho dne zadíval na stehno jednoho ze spolužáků a nemohl přestat myslet na to, jak by mohlo chutnat. Zvláštní myšlení mladého chlapce částečně vyvrcholilo, když mu bylo 23 let a rozhodl se vydat na cestu zločinu. Jednoho dne si vyhlédl mladou slečnu, které se později vloupal do bytu a připraven znásilnit ji a pak odříznout část jejího těla k snězení, ji nechtěně probudil a skončil obviněn z pokusu o znásilnění. Tehdy se mu to naštěstí ještě nepodařilo, ale jeho čas nastal o 5 let později, když se z rodného Japonska vydal do Francie, kde se rozhodl studovat na vysoké škole.
Abychom to uvedli na správnou míru, Sagawův otec neměl problémy s financemi, a tak svého syna i v Evropě štědře podporoval. Netušil však o tom, že, jak to Sagawa sám popsal, vždy, když se vydal na ulici a zadíval se na ženu, napadlo ho, jaké by to bylo, kdyby ji mohl sníst. Svou úchylku jistou dobu úspěšně skrýval, ale když se do jeho blízkosti dostala spolužačka Renee Hartevelt, řekl si, že už nemá na co čekat a rozhodl se zkompletovat svůj plán, který v hlavě připravoval doslova dlouhá léta. Jak o sobě sám později prohlašoval, Sagawa se považoval za ošklivého člověka, a tak byl rád v blízkosti lidí, zejména žen, které byly mladé a krásné. Renee byla přesně tím, po čem Sagawa snil, a proto se s ní dohodl na tom, že ho bude doučovat němčinu. Týdny plynuly a jejich vztah začal nabírat na obrátkách, i když její známí nechápali, proč ztrácí čas se ošklivým a malým, Sagawa měřil jen 152 centimetrů, Japoncem. Navštěvovali společně koncerty, chodili do parků, na kávu a dokonce se začali zvát i do svých bytů, kde si četli poezii a učili se do školy. Vše vypadalo ideálně, dokud nepřišel 11. červen 1981. Renee v ten den přijala pozvání do Sagawovova bytu, ale ani netušila, že z něj už nikdy živá nevyjde.
KVÍZ: Poznej, jestli jde o slavné anime, nebo o šílený vymyšlený příběh
29. listopadu 2023 18:00
Sagawa se tentokrát na splnění svých tužeb důkladně připravil. Pár týdnů předtím si zakoupil zbraň a když Renee konečně dorazila, zpočátku se tvářil, jakoby neměl za lubem vůbec nic. Povídali si, bavili se a všechno šlo hladce, až dokud ji Sagawa nechtěl vzít do postele a vyspat se s ní. Podle něj to odmítala, a tak se zatvářil, že ho to neranilo, šel vybrat knihu z knihovny a když se vracel, střelil ji zezadu do krku. Žena byla ve vteřině mrtvá a šok z toho činu prý způsobil, že Sagawa na pár vteřin či minut omdlel. Když se probral, pustil se do práce. Nezapomněl se jí pomstít tím, že její mrtvé tělo znásilnil, ale to ani zdaleka nebylo všechno. Jeho hlavním cílem bylo zkonzumovat ji. Pokusil se do ní proto zakousnout, ale příliš se mu to nedařilo, tak si raději vzal na pomoc dlouhý a ostrý nožík, se kterým začal nehybnou ženu řezat na části. Během celého procesu z ní odřezával i menší části těla, které okamžitě konzumoval, například okusil její prsa či stehno, a pak si pár částí osmažil a jiné uschoval do mrazáku, aby je mohl sníst později. Jakoby toho nebylo dost, Sagawa si během rozřezávání zavražděné ženy do pozadí pustil nahrávku jejího hlasu, který nahrál před pár minutami, když mu četla německou poezii. Nakonec, když byl podle jeho slov hotový, vzal její rozřezané tělo do své postele, aby s ním spalo až do rána.
Další den se rozhodl tělo rozporcovat na několik částí, některé z nich dále uschovat v mrazáku a zbývající části vložil do kufrů, které plánoval vhodit do řeky. Taxíkem se vydal až k jejímu korytu, ale když spatřil, že se na něj dívají nějací lidé, kufry nechal ležet a rychle utekl domů. Do parku zanedlouho dorazila policie a asi si umíš představit, že netrvalo příliš dlouho, dokud je důkazy dovedly do bytu malého Japonce. K jejich překvapení, Sagawa nijak neprotestoval a ke všemu se okamžitě přiznal. Přišla obvinění z vraždy a kanibalismu, ale jeho otec mu i tak sehnal nejkvalitnějšího právníka a Sagawa vsadil vše na jednu kartu. Když v soudní síni detailně popisoval, jak celý čin spáchal, mnohým se udělalo špatně a soudci netrvalo dlouho, než ho prohlásil za šíleného a poslal do léčebného ústavu namísto opravdového vězení. V ústavu měl zůstat na dobu neurčitou a to se jen potvrdilo, když někteří psychiatři usoudili, že jeho mysl je hluboce a trvale poškozena.
Jelikož je však spravedlnost příliš slepá, Sagawa byl nakonec vydán do Japonska. Nebyl tedy tak docela vydán, ale pouze přemístěn do Japonska, což mu zařídill opět jeho otec, kde se měl léčit v dalším ústavu. Při vyšetřeních v japonském ústavu však lékaři usoudili, že Sagawa není šílený a přesně věděl, co se chystá spáchat, a tak ho chtěli poslat do vězení. Nicméně, jelikož francouzský soud ho obvinění zbavil, protože nemohl být kvůli mentálnímu stavu souzen, a soudní dokumenty nemohly být vydány do Japonska, ze Sagawy se pět let po ohavné vraždě stal svobodný člověk.
Poté, co se dostal na svobodu, se Sagawa rozhodl nežít v tichu a klidu, ale vydal se na dráhu celebrity. Místo toho, aby o vraždě nikdy více nepromluvil, se začal objevovat v televizních show, napsal čtyři knihy a dokonce si zahrál i v pár filmech. Vraždu nevinné studentky popisoval tak detailně, že lidé pouze kroutili hlavami nad tím, co může člověku s vlivným pozadím projít. Až do dnešních dnů si Sagawa klidně žije v japonském Tokiu a i když, jak se sám před pár lety přiznal, že pro něj není jednoduché žít ve společnosti jako vrah a kanibal, nikdy neřekl, že by svého čin litoval.
