Eddie Redmayne si střihl další životní roli. Dosáhne opět na Oscara?
Životopisné snímky mají v určitém slova smyslu předurčeno, že pokud se jejich zpracování vydaří, budou několikanásobně silnější než fikce. Sledovat nějaký příběh na plátně s vědomím, že vše vzniklo jen v mysli scénáristy a pod rukama režiséra, je snadnější, protože si stále tak nějak uvědomujeme, že to je jen film. Snímky podle skutečných událostí pak mají úplně jiný lesk, obzvláště pokud se jedná o dramata (jako v případě The Danish Girl) a dokáží diváka nejen více zneklidnit, ale i přinutit vše více emocionálně prožívat. Mluvím o tom, jelikož Dánská dívka je životopisné drama, které vypráví velmi citlivý příběh jednoho muže, který se však považuje za ženu a své tělo chápe jako vězení. Poutavost námětu pak umocňuje i skutečnost, že se vše odehrává teprve na počátku 20. století, kdy byly tyto pocity chápány jako psychická nemoc.
Film vznikl podle stejnojmenné knihy, která čerpala ze skutečných autobiografických zápisků. Ujal se ho zkušený filmař Tom Hooper (Králova řeč, Bídníci), který nás v posledních letech zásobuje výhradně kvalitní tvorbou. Příběh nás zavede do Kodaně, do 20. let minulého století. Einar Wegener v podání impozantního Eddieho Redmayna je považován za jednoho z nejlepších dánských malířů té doby. Je poměrně stydlivý, avšak velikou podporu nalézá ve své manželce Gerdě (Alicia Vikander), která se obdobně jako on snaží prosadit jako malířka. Jejich milostný vztah je takřka idylický. Avšak po čase se, po jedné zvláštní příhodě, začne bortit. Gerdě totiž nepřijde modelka, a proto požádá manžela, aby pózoval místo ní, oblečený v dámských šatech. To se mu však zalíbí a postupem času se začne oblékat za ženu a dokonce si i utvoří druhou osobnost, které říká Lili. Zpočátku to manželé berou jako žert a Gerda se dokonce proslaví obrazy, po něž ji Einar v převleku za ženu pózuje. Nakonec však vše přeroste v Einarovo uvědomění si, že je žena uvězněná v mužském těle a rozhodně se pro operaci, jako jeden z prvních lidí vůbec.
V první řadě musím vyzdvihnout herecké výkony hlavního dua. Především pak Eddieho Redmayna, který byl opravdu silně přesvědčivý a oscarová nominace mu náleží zcela právem. Jeho ztvárnění citlivého dánského malíře Einara a především pak jeho přerod z muže na ženu sehrál natolik přesvědčivě, že má člověk chvilkami pocit, že sleduje skutečného Einara/Lili. Ovšem nesmíme ani v nejmenším zapomenout na Alicii Vikander, jejíž postava si prožívala obdobně silné emoce jako Einar Wegener. V podání skvělé herečky se stala její role zcela uvěřitelnou a krásně ilustrovala dění kolem malířova postupného uvědomění si vlastní identity.
Další pozitivní složkou filmu je způsob, jakým doléhá na divákovy smysly. Strhne nejen citlivky, ale i otrlejší diváky. Záleží na tom, jak moc se člověk do filmu dokáže vcítit a v případě The Danish Girl je to až příliš snadné, a to díky skvělým hercům a rychlému spádu emocionálního příběhu. Film ukazuje, jak zaostalá byla vlastně společnost ještě v minulém století a jak nepříznivě se i lékaři stavěli vůči podobně zmateným lidem, hledajícím vlastní identitu. Své touhy museli skrývat uvnitř sebe, neboť by je nejen společnost, ale i přátelé a rodina na místě odsoudili. V tak stísněném prostoru se snímek odehrává a divák nedostane ani chvilku na to, aby si odpočinul od neustálého tlaku. A to je dobře. Pokud vás snímek donutí něco prožívat, ať už pozitivní či negativní emoce, je to jistá známky kvality.
Pokud bych měl shrnout negativa, nebylo by jich příliš, ale určitě je nesmím opomenout. Zaprvé se nejedná o film, u něhož byste chtěli jen tak sedět, klábosit a pojídat popcorn. Naopak, tohle není film na rande, ale audiovizuální ukázka toho, jak těžký život měl člověk, který se narodil do špatného těla. Někdo bude možná postrádat absenci výraznějších dějových zvratů, avšak s ohledem k tomu, že se jedná životopisný film, který si toho přimýšlí pomálu, je to vlastně dobře a působí to reálněji. Otázkou je, zda to není od tvůrců tak trochu kalkul na případná oscarová ohodnocení, která si citlivá životopisná dramata odnášejí poměrně často. Oceňuji také přínos filmu jako názorný příklad pro nesnášenlivce, kterých je i v dnešní době spousta a mohou poupravit své názory, po zhlédnutí dojemného příběhu na plátně. Zvláštní poklonu pak skládám Eddiemu Redmaynovi, Alicii Vikander, skvělým dobovým konturám a kulturnímu přínosu, který nám dodal jeden z nejlepších filmů roku 2015. Uděluji 9/10
