Co odkryl dokument o filmu?
Není pochyb o tom, že The Revenant je výjimečným filmem. Jistě, někoho nudil, já osobně jsem ho viděl už dvakrát a musím se přiznat, že se nebráním ani třetí projekci. Mám totiž pocit, že pokaždé v tomto uměleckém díle najdu něco jiného, něco nového, čeho jsem si předtím nevšiml. Naposledy jsem se mnohem častěji přistihl uvědomujíc si, že se dívám na remakované záběry z Tarkovského filmů. Uvědomil jsem si ale také, že pro Inarritua to je mimořádně poetický film, mnohem osobnější než Babel či Birdman. Stejně jako DiCaprio, i on miluje přírodu, váží si toho, co nám dává a se smutným výrazem v očích sleduje to, jak se k ní člověk chová. K tomu, abyste si uvědomili poetické pojetí přírody a režisérův záměr ukázat ji v co možná nejkrásnějším a nejautentičtějším světle, na to článek nepotřebujete. Přestože je The Revenant místy stopáží prostřelený, mnohem častěji se přistihnete ne unudění, ale okouzlení nádhernou přírodou, její silou, nekompromisností a přirozeností. Společně s Lubezkim se Inarrituovi podařilo skloubit dramatický survival film, dokument o životě před mnoha a mnoha lety a také poslat do světa ekologickou zprávu v oscarovém pozlátku.
Dnes tu ale nejsme od toho, abychom rozebírali uměleckou hodnotu tohoto filmu. Spíše se blíže podíváme na natáčení a prozradíme vám, co konkrétně bylo skutečné, a co naopak vytvořili mistři počítačových efektů. O pár drobnostech jste již slyšeli, o něčem jste si už, pravděpodobně, i četli (nakonec, sami jsme natáčení Revenanta věnovali samostatný článek), ale všichni jste asi zvědaví, zda DiCaprio jedl skutečná bizoní játra, zda ten nádherný záběr na lavinu z konce filmu nebyl vytvořen v počítačích a jak se proboha natočila ta scéna s grizzlym? Na to vše a mnohem více najdete odpovědi níže.
Jedno se tomuto filmu ale upřít nedá, jakkoli se vám nelíbil. Záběry na všudypřítomnou přírodu a její sílu byly skutečně majestátní a dechberoucí
Scénář existoval už pár let před natáčením, které začalo v říjnu 2014 v Kanadě. Četl ho předtím už i Leonardo DiCaprio, ale odsouhlasení produkce bylo vždy zamítnuto kvůli náročnosti natáčení některých scén, navíc nešlo ani o levný film. Jak jistě víte, režisér Alejandro González Iñárritu si vydupal možnost natáčet chronologicky, a tedy začal natáčet úvod filmu, později druhý akt a až poté se pustil do závěru. Zachycení celého finále bylo navíc komplikováno nečekanými teplotami, které měly za následek roztátí sněhu, a tak se produkce musela stěhovat na jiné místo. Už nepomohly tuny sněhu, které se do té doby dovážely (Iñárritu nechtěl žádný umělý sníh).
Po nějakém čase se našlo vhodné místo pro natáčení, a to v Argentině. Nakonec se s produkcí skončilo v srpnu 2015 a celkově se snímek připravoval dlouhých 5 let. Pracovali na něm specialisté ze všech možných oborů od castingového oddělení, přes poradce o kultuře, přírodě či způsobech a životě lidí, jako i o indiánech. Na autenticitě se jednoduše nešetřilo. A nešetřilo se ani na tom, aby se jednotlivé scény přivedly do dokonalosti. Nakonec, i úvodní akční sekvence zabrala jen měsíc příprav a cvičení, aby se vše mohlo správně zkoordinovat. Výsledek je famózní, ale práce to rozhodně nebyla snadná. Lubezki a Iñárritu totiž pracovali jen se skutečným světlem, které měli k dispozici jen pár hodin denně, a pokud se tedy daná scéna pokazila, museli si na stejné zátiší počkat do dalšího dne. Nakonec, sám režisér přiznal, že byl tak trochu šílený, když se na to dal. Nechceme se opírat o indiánskou kulturu, o režisérův pohled na rasismus a ekologické otázky, takže pokud se chcete dozvědět něco více právě o tomto, určitě si prohlédněte dokument k filmu, který přikládáme níže. Teď už ale k snímku samotnému a k tomu, co bylo skutečné, a co naopak ne.
Pokud si myslíte, že se ve všech těch článcích přehání, vězte, že to skutečně nebylo nic jednoduchého. Kamery štábu mrzly, někteří dali dokonce výpověď, nástroje se rozmrazovaly častokrát silnými fény (což můžete vidět i v dokumentu níže) a na place to mnohdy vypadalo jako na bojišti. Herci natáčeli v nepříznivých podmínkách, ale nejtěžší to měl samozřejmě Leo, který snědl bizoní játra, syrovou rybu, no a doslova byl několikrát podchlazený, což sám přiznal. Natáčelo se ve skutečných mrazech (-25 až -40), a to ještě Lea čekala jízda v zuřivé řece, přičemž měl na sobě stále ten medvědí kožich. Pokud se namočil, vážil přes 45 kilo, které Leo všude tahal s sebou. Pro Lea byl snímek velmi osobní a skutečně ho chtěl natočit, takže se všem výzvám postavil čelem.
Velký zastánce přírody a také vegetarián překonal své limity a dokázal, že kvůli autentickému zobrazení role neváhá ohrozit své zdraví a jít za hranice svého přesvědčení. Jak se on a vlastně i celý štáb vyjádřil, The Revenant byl velmi komplikovaný projekt, na který se nedalo zcela připravit. Někdy byla prostě příroda silnější a všichni ostatní se museli novým podmínkám přizpůsobit. Netrpěl však jen Leo... co třeba ten bílý kůň? Tipuji, že při čtení scénáře nadšený nebyl. Nejprve po něm měli střílet z pušek, pak z luků, přičemž ho i měli zasáhnout, následně se měl zhroutit z útesu, aby na zemi pošel. Na závěr mu muž, který může za jeho smrt, vyřízne vnitřnosti a nahý v něm přečká noc. A to se nedočkal ani nominace na Glóby.
Nyní však vážně, Leo nelezl do skutečného koně, stejně tak indián, který mu hodil kus jater, neřeže skutečného bizona. Šlo o povedené rekvizity, i když ta játra skutečná byla. Asi vás zklamu, ale ani smečka vlků útočících na stádo bizonů nebyla zachycena reálně. I když musíme podotknout, že šlo o bezmála nádhernou scénu, na kterou se jen tak lehce nezapomíná. Všichni jste už ale zvědaví, co je pravdy na tom, že se na place pohyboval skutečný medvěd. Inu, není tomu tak. Do modré kombinézy se natáhl muž jménem Glenn Ennis, který byl následně zabořený v zadku Lea DiCapria. Samozřejmě, všechny ty pohyby byly skutečné, jen Lea netrhal medvěd, ale skutečný člověk. Musíme však podotknout, že šlo o vskutku povedené vizuální efekty a přímo dokonalé zpracování motion capture útoku grizzlyho. Mokrá a špinavá srst, pohyby medvěda jako i celkový průběh scény. Klobouk dolů, pánové. Ze všeho nejopravdovější však byla lavina. Správně, dechberoucí záběr na Hugha Glasse sledujícího pád laviny z protějšího kopce byl skutečný. Pořádná dávka výbušnin, jediná šance na zachycení celé té nádhery a pár vteřin audiovizuálních orgií. Stálo to za to.
Pár slov od samotného DiCapria, nevyjímaje popisování natáčení scény útoku grizzlyho: „Nebudu prozrazovat žádné podrobnosti o tom, jak jsme to udělali. Musíte na to přijít sami. Řeknu pouze tolik, že byla použita lana, létal jsem po lese a vyžádalo si to ohromné množství zkoušení. A bylo to docela mučivé, protože některé scény představovaly to nejtěžší, co jsem v celé své kariéře zažil. Konečný výsledek však bude jedním z nejvíce pohlcujících zážitků, jaký mohou diváci dostat při představě setkání se zvířetem takové velikosti. Je to naprosto znepokojující a šokující, ale zároveň kompletně stylizované způsobem, jaký mnoho lidí nikdy nezažilo.“
Co se týče Leových zranění, ty samozřejmě také nebyly skutečné. Nicméně, herec musel v maskérně trávit každý den mnoho hodin, přičemž se jeho rány vytvářely vždy s jiným finálním výsledkem. Ne kvůli tomu, že maskéři nebyli dostatečně šikovní. Naopak, šlo o proces uzdravování. Snímek nezachycuje děj ve 2 dnech, jak si mnozí myslí, ale v dostatečně dlouhém období k tomu, aby bylo uzdravování Hugha Glasse viditelné.
KVÍZ: Jak dobře znáš letošní oscarové filmy? Otestuj své filmové znalosti
11. března 2024 v 15:42
A co bylo skutečné opravdu? Glass údajně neměl děti a potvrzen není ani jeho románek s Indiánkou. Skupinu lovců kožešin skutečně napadli Arikarové, akorát jich byly stovky a umřelo tehdy méně „bílých tváří“. A co ten medvěd? Inu, Glass se s ním opravdu popral. Historici tvrdí, že to bylo přibližně dva měsíce po útoku indiánů. Skutečné bylo i to, že ho jeho společníci nechali napospas smrti. Glass se plazil a kulhal stovky kilometrů jen kvůli tomu, aby se pomstil. Přestože uměl číst a psát, nikdy svůj příběh neodevzdal dalším generacím. Napsali o něm až jiní. Mnoho věcí a postav se změnilo, nakonec, jde o dramatický příběh o přežití a o pomstě, který se musel zatraktivnit, a to scenáristovi a režisérovi vyšlo.
Nejhorší, co můžete udělat, je soudit lidi a jejich činy z minulosti na základě dnešních hodnot a znalostí
