Předtím střílel góly velkoklubům, teď je z něho člen gangu.
Jméno Adriano by si měl každý příznivec fotbalu, který se o něho alespoň trochu zajímá, pamatovat velmi dobře. Ještě pár let zpět jeden z nejuznávanějších fotbalistů na světě a obávaný kanonýr se však postupně z trávníků vytratil. S největší pravděpodobností už nadobro. V poslední době se o tomto Brazilci píše více v negativním duchu než v pozitivním. Nejdříve to byly problémy s drogami, potom to pokračovalo nadváhou a nejnovější informace obletěla celý svět a to ta, že Adriano se paktuje se členy gangu. Měl to být nový brazilský Ronaldo a zpočátku se mu to i dařilo, ale problémová povaha zapříčinila strmý pád na dno.
Psal se listopad roku 2005, kdy Artmedia Bratislava bojovala o cenné body v Lize mistrů s milánským Interem. Kvůli trestu bylo San Siro vylidněné, a tak se výhoda domácího prostředí nezdála být až tak důležitá. Ale i navzdory tomuto zjevnému handicapu neměl mít domácí tým nabitý hvězdami problém porazit slovenský klub. Zápas byl otevřený až do chvíle, kdy nezačal excelovat Brazilec Adriano. Z obrany Artmedie si udělal trhací kalendář a když v 74. minutě završil skvělý výkon hattrickem, chyběli jen fanouškové, kteří by mu zatleskali.
Adriano v časech jeho největší slávy během působení v Nerazzurri.
V národním dresu se prosadil až 27 krát.
když Adriano krátce po přelomu tisíciletí přicházel na Apeninský poloostrov, předpovídala se mu zářná budoucnost. Chvíli trvalo, než se na tamější fotbal naplno etabloval, a tak zpočátku mířil z Interu na hostování do Florencie. Jméno si však udělal až po sezóně a půl v Parmě. Když viděli v Miláně jedinečnost tohoto hráče, rozhodli se vzít si ho zpět. Tento tah se osvědčil a 190 centimetrů vysoký útočník střílel v lize, kde obrana patří k té nejlepší na světě, góly jako na běžícím pásu. Kromě klubové scény se mu dařilo i na té mezinárodní. Nejprve si v roce 2004 vystřílel zlatou kopačku Copá América, aby následující rok napodobil v drese kanárků to stejné i na Poháru konfederace.
Adriano byl na vrcholu sil a fanouškové jen s údivem sledovali kouzla s míčem a čekali, na jakou úroveň se tento hráč může dostat. Zdálo se být tedy vše idylické až do momentu, který mu převrátil život úplně naruby. Adriano přišel o milovaného otce a velmi rychle začal ztrácet svoji formu a stejně tak i motivaci. Navíc na Mistrovství světa v roce 2006 měl patřit spolu s Ronaldinhem k hlavním tahounům kanárků za obhajobou zlata, ale jeho výkonnost se ani nepřiblížila k tomu, co se od něho očekávalo. Začalo se to na něho sypat ze všech stran a svůj žal utápěl v alkoholu. Vedení italského celku dělal vrásky i vynecháváním tréninků a především nečekanými výlety do své vlasti během probíhající sezóny.
Góly, kličky a záblesky fotbalové geniality u tohoto hráče můžeme vidět už jen na internetu.
Vyvrcholilo to tím, že ho Inter poslal do Sao Paula na hostování. Mělo mu to pomoci dostat se z psychických problémů, které ho provázely. Alespoň na matný okamžik se zdálo, že mu to pomohlo a v Brazílii zářil tak, jako za starých časů. Forma byla zpět, ale v Sao Paulu ukázal i svou negativní tvář, když se během tréningu dostal do sporu s novinářem a v zápase zase hlavičkou poslal k zemi protihráče. Každopádně pod tehdy novým trenérem José Mourinhem to měl být pokus o restart jeho kariéry. Brazilec to vzal za ten správný konec a po letech, kdy hlavně flámoval, se mu na San Siru opět začalo dařit. Přišla však noc, kdy si spolu s kamarádem Ronaldinhem vyrazili na diskotéku a právě po ní se dostavil opilý na tréning, což portugalského stratéga nenechalo chladným. Z tréningů ho začali posílat domů dospat se, následovala pokuta za pokutou a Adrianove dny v Miláně byly definitivně sečteny.
Na čas ztratil chuť do fotbalu a přestal hrát. O jeden z mnoha restartů se pokusil v dalším brazilském celku Flamengu, kde znovu na chvíli dokázal vyčnívat. A protože všechny cesty vedou do Říma, vydal se tam i on. Jenže vždy to mělo stejný scénář a hned jak okusili tvrdohlavou povahu tohoto útočníka, rozhodli se ho zbavit. Problémem byla i jeho životospráva. Bezprostředně po příchodu vážil až 104 kilogramů a důvěru trenéra také nedostal. I když se mu nevyhýbaly zranění, necelých 400 minut se mu zdálo být málo a po sezoně se už do Říma nevrátil. Na starém kontinentu si však vysloužil ještě jedno neslavné ocenění. Konkrétně se jednalo o cenu pro nejhoršího hráče Serie A, tzv. Zlatou popelnici.
Problémy se životosprávou se postupně vyskytovali čím dál častěji.
Z Evropy se vrátil nazpět do Brazílie. Ani tam si už od něho moc neslibovali. Kvůli opakujícím se disciplinárním prohřeškům ho vyhazovali z jednoho klubu do druhého a optimální formu hledal marně. Naposledy to zkusil tento rok v americkém klubu Miami United, hrající čtvrtou divizi. Skončilo to tak, jako předcházející pokusy - neúspěšně. Namísto fotbalového úspěchu se mu ale stále více a více dařilo udivovat veřejnost svými přešlapy. Jestli jste si mysleli, že už větší kontroverznost v současnosti 34letý Adriano předvést nemůže, vždy vás dokázal vyvést z omylu.
Možná byste řekli, že obvinění z obchodování s drogami, utracení 18 tisíc na prostitutky a to, že v jeho autě omylem postřelil ženu po tom, co se společně vraceli z nočního klubu, neschová do kapsy už nic, ale to byste byli na omylu. Nejnověji totiž šokoval tím, že "přestoupil" do gangu známého jako Comando Vermelho. Pravdivost této věty potvrzují fotky, na kterých vysmátý fotbalista pózuje se zbraní s ostatními členy gangu. 80 tisíc liber týdně tak vyměnil za život v gangu ve favelách. Mohl napodobit své slavné předchůdce Romária či Ronalda, ale jeho komplikovaná povaha ho v rozletu zastavila. Naneštěstí, fotbalové umění The Emperora, jak zní přezdívka tohoto fotbalisty, kterou si vysloužil za své výkony ještě z dob, kdy hrával v Itálii, si tak můžeme vychutnat už jen maximálně na Youtube.
Adriano jako člen gangu.
