Donato Di Camillo a jeho těžká životní cesta.
Jméno Donato di Camillo ti zřejmě nic neřekne a jestli nepůsobíš v oblasti fotografie a nevěnuješ se jí do detailů, ani se nemusíš divit. Donato se stal profesionálním fotografem teprve nedávno a vůbec o tom jako malý uličník nesníval, ba právě naopak. Vyrůstal v drsných ulicích newyorského Brooklynu již v 70. letech minulého století a na vlastní oči viděl tolik znepokojujících situací, že nakonec skončil ve vězení i on sám. Jako devítiletý byl dokonce svědkem toho, že mu u nohou zemřel jeho nejlepší kamarád a jednoduše se musel přizpůsobit tomu, co od něho ulice vyžadovala.
Dnes je z něj však úplně jiný člověk a o svém pobytu za mřížemi vypráví jen velmi nerad. Chce zanechat svoji minulost v zapomnění a soustředit se jen na to, co ho momentálně baví a pohání vpřed. Již v průběhu vězeňských let totiž narazil na knihy o fotografiích a fotografování, což ho začalo fascinovat a ve vězeňské knihovně proseděl stovky hodin čtením čehokoliv, co o tomto druhu umění dokázal najít. Když se nakonec dostal ven, zůstal působit v New Yorku a naplno se oddal své lásce, kterou objevil ve věznici. Zaopatřil si potřebnou techniku a vydal se hledat objekty a lidi po celém městě. Chvíli rozmýšlel, co by mohl fotit, aby měla jeho práce nějaký smysl, až se nakonec zaměřil na lidi na okraji společnosti a jejich příběhy. Jeho fotografie tedy nevypadají jako z módního časopisu a nezajímá ho ani nádherná příroda, ale spíše obyčejní lidé z nižších sociálních vrstev, kteří za své problémy často ani nemůžou, ale osud jim to tak již zařídil.
