Švýcarský vědec svou sloučeninou zaujal široké spektrum veřejnosti. Od vědců a psychiatrů až po lidi z umělecké branže.
„Myslím si, že v lidské evoluci nikdy nebylo třeba mít tuto látku. Je to jen nástroj, který nás má změnit na ty, na které jsme určeni.“ Toto jsou slova světoznámého švýcarského vědce, jehož objev zaujal široké spektrum veřejnosti. Od psychiatrů a šamanů až po rockové hvězdy a umělce. Jak sám řekl, už od dětství byl fascinován přírodou. To ho postupem času přivedlo i ke kariéře chemika. Proslavil se zejména díky objevu dietylamidu kyseliny D-lysergové. Byl také prvním člověkem, který na vlastní kůži okusil účinky nově objeveného halucinogenu. Vždy věřil v obrovské využití LSD v psychiatrii k léčbě mnoha duševních poruch. V roce 2007 ho časopis The Telegraph zařadil mezi 100 největších žijících géniů. Pojďme se společně vydat na cestu životem Alberta Hofmanna.
Narodil se 11. ledna 1906 ve švýcarském městečku Baden nedaleko Curychu jako nejstarší ze čtyř dětí manželů Adolfa a Elisabeth Hofmannových. Jeho otec byl chudý strojník pracující v továrně, a tak malý Albert trávil spoustu času svého dětství ve volné přírodě zkoumáním kopců v okolí Badenu. Příroda ho okouzlila natolik, že se rozhodl studovat chemii rostlin a živočichů na univerzitě v Curychu. Titul PhD získal jako 23letý díky finanční pomoci jeho kmotra, protože rodiče byli poměrně chudí. Po udělení titulu se seznámil s profesorem Arthurem Stollem, se kterým začal spolupracovat na výzkumu v laboratořích Sandoz. Arthur Stoll je známý především jako zakladatel farmaceutické společnosti, která nejenže stále funguje, ale je dokonce i jednou z největších farmafirem na celém světě. Dnes je známá pod názvem Novartis.
Výzkum se zabýval izolováním nestabilních přírodních látek z rostlin a naukou jejich výroby v laboratorních podmínkách. Zrak upřel na námel, parazitující houbu na obilí. O léčivých i smrtelných účincích se vědělo už stovky let. Dokonce byly známy případy hromadných otrav. Ale o psychoaktivním potenciálu nikdo netušil. Poprvé syntetizoval LSD-25 v roce 1938. V té době látce nevěnoval žádnou pozornost. Proběhla běžnými testy na zvířatech, kdy si pozorující všimli mírného neklidu. Po nulovém efektu testy zastavili. Na látku opět narazil až o 5 let později. Potenciál LSD-25 objevil náhodně, když mu kapka čiré tekutiny dopadla na holou kůži (některé zdroje říkají, že si olízl konečky prstů).
Psal se rok 1943 a během několika minut začal pociťovat náladovost a mírný neklid. Nakonec byl nucen práci v laboratoři přerušit a jít domů. O zvláštních pocitech podal písemnou zprávu nadřízenému profesorovi Stollovi. V ní se uvádí, „Byl jsem značně neklidný a cítil jsem mírné závratě. Doma jsem si lehl a ponořil se do ne nepříjemného, jako kdyby intoxikovaného stavu, charakterizovaného extrémně stimulovanou představivostí. Ve stavu podobnému snu, se zavřenýma očima (protože sluneční světlo se mi zdálo příliš silné), vnímal jsem nepřetržitý proud fantastických obrazů, výjimečných tvarů s intenzivní kaleidoskopickou hrou barev. Asi po dvou hodinách tento stav pominul.“ Udivený pozoruhodnými změnami v uvažování a nazírání na svět zkusil látku opět. Stalo se tak přesně 19. dubna 1943, kdy záměrně požil 250 mikrogramů (0,25 miligramu) a jel domů na kole jako obvykle. Účinky látky ho po cestě domů naplno pohltily. Intenzivní halucinace a obrovské změny v pohledu na svět ho přesvědčily, že objevil něco velkého. Tento den se zapsal do dějin jako „cyklistický den“. O několik dní později experimentovali s látkou už i jeho kolegové. Do konce života viděl nesmírné využití LSD v psychiatrii, zejména na pomoc schizofreniků a jiným, těžce psychicky nemocným pacientům.
Šance něco v zaběhnutém systému změnit pomocí nové látky se chytili mnozí psychiatři. Jedním z předních výzkumníků byl i český psychiatr Stanislav Grof, o kterém jsme vám přinesli článek dříve. Mnoho psychiatrů vidělo v LSD skvělý nástroj pro zkoumání lidského podvědomí. V 60. letech přišlo hnutí hippies a s tím i vlna nesouhlasu ze strany světových mocností. Během pár let byly tak všechny výzkumy ukončeny a LSD se stalo nelegálním. V těch letech se stal Dr. Hofmann ředitelem přírodního oddělení v Sandoz Laboratories. O nic méně zanedbatelný byl Hofmannův nově objevený lék na zamezení poporodního krvácení. No většinu času pokračoval v zaběhnutém studiu halucinogenních látek. Věnoval se i zkoumání psilocybinu, aktivní látky obsažené v magických houbách. Do důchodu odešel v roce 1971, ale i nadále navštěvoval přednášky a vědecká sympozia. Publikoval stovky článků a napsal i několik knih. Mezi nejvyhledávanější patří „LSD: Mé problémové dítě“ z roku 1979. V rozhovoru krátce před svou smrtí vyjádřil zklamání vůči globálnímu zákazu LSD. Nakonec však přiznal nebezpečí, které v sobě LSD ukrývá. Zemřel 29. dubna 2008 na selhání srdce ve věku úctyhodných 102 let.
