Našel fotbal na ostrovech další hvězdu?
Pokud se tuto sezónu pozorněji zajímáte o dění na anglických trávnících, určitě vám neuniklo jedno jméno. Michail Antonio, útočník West Hamu United, vletěl do tohoto ročníku jako kometa a v současnosti figuruje na úplném čele mezi všemi kanonýry působícími v anglické Premier League. Nesmírný talent však byl až do předešlého ročníku skrytý v nižších soutěžích, a tak své ofenzivní schopnosti neměl komu prokázat.
V posledních letech se v nejsledovanější soutěži na světě pomalu začíná stávat jakýmsi nepsaným pravidlem, že vždy vyskočí alespoň jeden Angličan a svými výkony se prakticky okamžitě zařadí mezi ligové hvězdy. Dvě sezóny dozadu jsme díky skvělým ofenzivním počinům poznali Harryho Kanea, Charlieho Austina či Saida Berahina. V jejich stopách se vydala i dvojka z Leicesteru - Mahrez a Vardy, kteří si kromě statutu nových hvězd ligy dokázali vybojovat i titul. Právě u druhého z jmenovaných by bylo možné vidět jakousi paralelu s Michailem Antoniem. Oba se dlouhá léta protloukali po nižších soutěžích, dokud se jim podařilo naplno zazářit.
Tvrdá práce a trpělivost se vyplácí, své by o tom určitě mohl říci i Antonio. Ještě předtím, než se jeho jméno stalo známé na Britských ostrovech, musel projít značný kus cesty. Zpočátku hrával fotbal jen pro čistý požitek ze samotné hry a byl daleko od toho, aby se mu mohl věnovat na plný úvazek. Vyrůstal v Tootingu, oblasti jižního Londýna, známé především pro své kosmopolitní prostředí. Zde se setkává několik kultur, které do Londýna dorazily v průběhu let. Právě na tomto místě začal psát svůj fotbalový příběh Michail Antonio. V poloprofesionální klubu Tooting and Mitcham FC hrával regionální londýnskou ligu, kde při obrovské konkurenci dalších klubů byl jen minimální zájem o fotbal. Tehdy se mu zřejmě ani nesnilo, že by jednoho dne mohl trénovat v reprezentaci po boku Waynea Rooneyho či nacházet se v tabulce střelců nad takovým hráčem, jakým je Sergio Aguero.
Evidentně je však všechno možné a jeho impozantní kariérní vzestup je v současnosti pro mladé fotbalisty žijící v této komunitě obrovskou motivací. Mohlo by být pro hráče jeho formátu jednoduché vydělávat miliony a zapomenout na skromné poměry v nichž vyrostl. To ale není Antoniův případ. Místní hrdina navštěvuje Tooting pravidelně a pomáhá několika formami, ať už se jedná o veřejnou podporu nebo trénování dětí. Přitom když měl 14 let se mu naskytla příležitost, kterou by jiní vítali s otevřenou náručí. Všimli si ho lidé z akademie Tottenhamu. Naneštěstí, on jejich nabídku musel odmítnout kvůli složitému cestování. Pro někoho možná poslední šance, jak proniknout do velkého fotbalu, pro Antonia ne. Bylo příliš brzy na takový krok, proto se rozhodl zůstat a udělal dobře. O několik let později si ho vyhlédl Reading, klub z druhé nejvyšší soutěže v Anglii a za 25 tisíc liber ho angažoval.
Čekala ho tam o mnoho větší konkurence a na takový obrovský krok vpřed ještě nebyl připravený. Klub ho na moment dokonce poslal zpět do Tootingu, přičemž se však nejednalo jen o jedno hostování, ale hned o několik. Kluby si ho pohazovaly jako horký brambor až nakonec zaujal lidi ze Sheffieldu Wednesday, kteří se mu rozhodli dát šanci. Střelecké schopnosti však prokázal až v Nottinghamu Forest, kde rozvlnil síť hned 18krát a podařilo se mu udělat důležitý krok v jeho kariéře. A to v podobě přesunu do týmu West Ham United. Zatímco minulou sezonu se v Premier League jen porozhlédnul, tak tento ročník to vzal pěkně zostra. Mezi ním a Dimitri Payetem zavládla neskutečná chemie a spolu se starají o gólovou produkci kladivářů. Jelikož útočník Carroll je zraněný a přešlapující Zaza se nedokáže uchytit, je to právě křídelní dvojice, která táhne tým trenéra Slavena Biliče.
Gól v 4. kole proti Watfordu po geniální přihrávce od Payeta.
Ak bude pokračovať v nastolenom trende, dres Anglicka si oblečie aj v zápase.
Francouz nahrál svému „parťákovi“ hned na tři z pěti letošních zásahů a pomohl mu dostat se na čelo žebříčku kanonýrů, kde momentálně trůní společně s Diegem Costou. Zajímavostí je také fakt, že všechny své góly vstřelil hlavou. Přestože se klubu v současnosti působícímu na olympijském stadionu nedaří, radost mu způsobuje alespoň tato dvojice. Kladiváři a jejich aktuálně 18. příčka v tabulce zrovna není ideální pozicí pro zopakování příběhu Leicesteru. Rovněž brzké vypadnutí z evropských soutěží není ničím, na co by klub z Londýna měl být pyšný. V každém případě, alespoň 26letý Angličan může být spokojen. Před pár týdny se mu dostalo pocty, když ho nový trenér Anglie Sam Allardyce nominoval na zápas se Slovenskem. V něm příležitost nedostal, ale pokud bude pokračovat v nastoleném trendu, brzy se to určitě změní.
Naposledy rozvlnil síť proti týmu West Bromwich.
