Nenápadnějšího 4kolového sportovce byste na našich cestách hledali marně.
BMW řady 1 svým příjezdem chtělo zacílit zejména na mladší generace, o čemž odjakživa svědčil i, nazvěme to, stylovější design. Nejmenší model automobilky z Mnichova přitom nadále sázel na zadní pohon, čímž byl vskutku odlišným až jedinečným. Příchod druhé generace v roce 2011 zaznamenal relativně velké rozvíření vodní hladiny v třídě kompaktních hatchbacků, mohl za to ale především poměrně netypický design. To se ale odstupem času změnilo a Bavoři své malé želízko v ohni mezitím vyšperkovali a vrátili mu v rámci nedávného faceliftu tradičnější tvář. To ale zdaleka není vše! Nám se do rukou totiž dostal exemplář, který nejenže poukazuje na nedávnou modernizaci, ale extrémně nenápadně naznačuje, že na vrcholu v nabídce nastaly změny, které si zaslouží pozornost. Ne, chvála bohu vás tentokrát nebudeme informovat o trendy downsizingu, jak ale tušíte, pointou je právě pohonné ústrojí. Pokud vám totiž říká něco pojem M135i, na tento někdejší model jednoduše zapomeňte a v duchu současných tarifních změn se seznamte se zcela novým M140i. Ano, možná to na první pohled tak nevypadá, ale toto je nový hot-hatch na mnichovský způsob, který se navíc pyšní jednou velkou jedinečností. K té se přiblížíme postupně, na nyní stačí napsat jen to, že toto "polo-M" staví na filozofii „předchůdce“, nadále okolí lže tělem, no a nově se ještě více přiblížilo k špičkové M2. To mluví za vše...
Exteriér
Jednička odjakživa svým typem karoserie a jejími tvary nijak speciálně nezapadala do portfolia automobilky z Mnichova, druhá generace byla však kvůli skutečně netypickým tvarům v době svého příjezdu přijata opravdu rozporuplně. Mohla za to zejména zvláštně tvarovaá přední světla, v nichž došlo k porušení klasické filozofie zdvojených „angel eyes“, no a ani světla na opačném konci mnoho krásy nepobrala. Nelze však říci, že jednička byla špatná, ošklivá či neúspěšná, designově však okolí polarizovala. S příchodem faceliftu v roce 2015 se ale věci pohnuly správným směrem. Ono, v podstatě se nic převratného ani neudálo, ale BMW prostě předešlé neduhy doslova vyhladilo a opět tak vrátilo řadě 1 tradičnější look, který koresponduje se zbytkem nabízených modelů. Říci přitom třeba, že v případě verze M140i se designéři nenechali odvázat, a tedy její exteriér je praktický shodný s řekněme běžnými naftovými verzemi osazenými sportovním M balíkem. Tato 1 tak do světa nekřičí, že jde o něco speciálního, díky čemuž doslova lže tělo. Jinými slovy, toto je sleeper jako hovado.
Někomu tato nevýraznost možná nelahodí, jiní se z oné nenápadnosti rozhodně potěší. Abychom byli přesní, jedinými odlišnostmi, které naznačují, že nejde o běžné provedení, jsou šedé detaily na předním nárazníku, šedé kryty zpětných zrcátek a modré třmeny brzdové soustavy. Jistě, nakonec je to i samotná plaketa vzadu, ta tam ale v duchu opce být nemusí. Ve výsledku je tak nehledě na zadní nápis tedy prakticky nemožné odlišit toto „polo-M“ za jízdy od například základního 118d ve sportovním optickém balíku. Ten je mimochodem pro M140i standardem, přičemž nevšimnout si nelze i dvojice robustních a hlavně pravých koncovek výfuků po obou stranách. Gro změn, které přinesly modernizaci, pochopitelně najdeme vpředu, kde facelift vrátil exteriéru bavorácký šmrnc. Přední světla dostala totiž podstatně půvabnější a vyváženější tvar, navíc, v rámci příplatkové výbavy je možné sáhnout po full-LED technologii s výrazně hranatější tvarováním.
Karosérie s rozměry 4324 x 1765 x 1411 milimetrů nadále disponuje malými převisy, což zlepšuje manévrovatelnost zejména ve městě. Boční část a linie zůstaly beze změn, zcela nový tvar ale vyfasovala zadní ledková světla, která již zajíždějí i do víka zavazadlového prostoru. Jejich výplň tvoří velmi efektní trubicové ledky s parádní grafikou. Mimochodem, vzadu byste jakýkoli agresivně vypadající spoiler hledali jen marně. Náš testovaný exemplář byl zabalen v černém metalickém laku, díky kterému efektně vyzněly zmíněné šedé detaily, ale i stříbrné, 18" disky s 5paprskovým designem. No schválně, věřili byste tomu, že toto auto je úhlavním nepřítelem hot-hatchů zavazadlového prostoru jako A 45 AMG, RS3 Sportback, Focus RS či Civic Type-R? Vedle nich vypadá po stránce optické sportovnosti jako chudý příbuzný. To ale není na škodu!
Interiér
Vnitřku vládne stará známá strohost, tedy velmi jednoduchá palubní deska a doslova „prázdné“ budíky. Třeba ale podotknout, že jde o jakýsi entry-level od BMW, tedy nejmenší model, jehož úkolem ani není si hrát na nějaký luxus či prestiž. Pravdou ale je, že na poměry značky, prémiové třídy a v konečném důsledku i cenové relace je v kokpitu více levně vypadajících plastových prvků, než byste možná čekali. Samotné zpracování je na velmi dobré úrovni, i když stejně se místy najdou detaily, které by si přece jen zasloužily ještě kvalitnější zasazení. Centrem palubky je 8,8" obrazovka s decentním natočeníim na řidiče. V rámci faceliftu vyšperkované prostředí ve stylu moderních smartphonů nabízí perfektně čirou grafiku a animace, navíc po stránce intuitivnosti můžeme rozhraní iDrive označit za snad nejlepší nejlepší infotainment současnosti. Jeho ovládání pochopitelně probíhá prostřednictvím středového sdruženého ovladače, který navíc reaguje i na dotek.
Zmíněné budíky disponují velmi jednoduchým až strohým zobrazením, na to jsme ale v případě BMW v konečném důsledku i zvyklí. Ze spodní části dvojici hlavních kruhů doplňuje interaktivní displej, přičemž v duchu tradic se přístrojový štít zbarvuje v závislosti na světelných podmínkách - přes den jsou budíky bílé, za tmy typicky oranžovo-červené. Slovy chvály netřeba rozhodne šetřit v případě výborného 3ramenního M volantu s hrubým věncem, parádním designem a přesným nastavením. Za mě jeden z nejlepších volantů na scéně. Hříchem by bylo nevyzdvihnout i sedadla, zejména v této velmi půvabné bílé kůži, i když jejich údržba nebude vůbec sranda. Mínusem je, že i přesto, že dané sedačky jsou velmi dobré a zaručí ten pověstný bavorácký posed za volantem, do této jedničky sportovní, tedy skořepinová sedadla nedostanete ani za příplatek.
To je bohužel velká škoda, vozidlo tohoto druhu by si je rozhodně zasloužilo. Nemluvě o tom, že jelikož jsou daná sedadla svojí konstrukcí poměrně dost široká, vzadu tím pádem hodně místa na nohy nezbývá. Ale ano, bavíme se o autě nižší střední třídy, takže asi nikdo od něj nečeká extra velkou vnitřní prostornost. Vnitřek ale pěkně provzdušňuje zmiňovaná světlá kůže, ale i nemalé střešní okno. No a pokud se ptáte na velikost zavazadlového prostoru, vězte, že tam se vleze přesně 360 litrů zavazadel. Nic extra, ale opět, toto je nejmenší bavorák ve hře.
Motor & Jízda
Už vám asi došlo, že pointou verze M140i je její nově vyvinutý, 3litrový řadový šestiválec přeplňovaný specifickým twin-scroll turbodmychadlem. Předešlých 2 979 cm³ z M135 vzrostlo na 2 998 cm³, přibylo 10 kW a 50 N.m a zároveň došlo k renomovanému ocenění za jeden z nejlepších agregátů za tento rok. Výsledný výkon 250 kW / 340 koní a 500 N.m mluví za vše, bavíme se totiž o hodnotě, jakou se pyšnila minulá generace plnohodnotného emka, tedy 1 M. Navíc je třeba podotknout, že jde o jediný hot-hatch na trhu, který pohání šestiválec, čímž se unikátnost tohoto modelu jen umocňuje. Papír však snese všechno, jaká je realita? Inu, asi nikoho nepřekvapím tím, že tomuto šestiválci není skutečně co vytknout. Díky dvoukomorovému turbodmychadlu prakticky zaniká turbo-díra, motor tak táhne téměř lineárně už od nízkých otáček. Maximální točivý moment je přitom k dispozici již od 1 250 otáček, jako doma se ale tato jednička cítí zejména ve spektru 2 500 - 5 000 ot./min. A že je otáčkoměr cejchovaný pouze do 7 000? Výrazně za 7 se dostanete prakticky vždy, a to bez jakéhokoliv ostychu.
M140i s xDrive vystřelí na stovku za 4,4 sekundy (bohužel potřebuje k tomu i třetí stupeň), auto však táhne neúprosně a téměř rovnoměrně stále dál, vyzvednout je přitom třeba, že nemáte absolutně pocit, že se motor trápí. Přítomnost šestiválce okamžitě prozradí i charakteristická zvuková kulisa. Ta není sice naladěna tak hlučně a agresivně jako v případě RS3 či A 45, z jejího zvuku ale cítit tu „nefalšovanou sytost“, jednoduše objem. Na umělé a nepřirozené tóny tedy zapomeňte. A spotřeba? Pokud velmi chcete, dáte pod 8 litrů, jenže vy chcete něco jiného, čili řekněme těch třináct, čtrnáct... V průměru se tak budete většinou kroutit okolo 10 l/100 km, výhodou ale je, že 40I stačí 95oktanový benzín.
Jistým překvapením je zejména podvozek, který je pochopitelné tvrdý a tuhý, po zkušenostech s vrcholnou a plnokrevnou M2 by ale člověk čekal, že bude o něco civilizovanější. Je jasné, že tady je to nastavení přece jen decentně plavnější, velké rozdíly však nečekejte. Na druhou stranu, samotné BMW tvrdí, že tužším podvozkem jsou docíleny lepší jízdní vlastnosti, což je v konečném důsledku i pravda, nemluvě o tom, že v autě tohoto typu se to jednoduše dá a musí akceptovat. Pravdou ale je, že na to, jak je ten podvozek tvrdý, v těch limitních situacích se umí vozidlo místy relativně „dost“ naklánět (na poměry jeho nastavení). Někdy tak nevíte, co máte od podvozku čekat, respektive jsou situace, kdy nevíte, co si ve výsledku od tohoto auta můžete dovolit. Taková situace ale nastává až v těch skutečně krizových momentech, kdy víceméně pochopíte, proč tento bavoráček nese název M140i, nikoli M1/2. Tak či onak, je mnoho aut, i těch sportovnějších, která mohou této jedničce jízdní vlastnosti závidět. I když žijeme v době, kdy jsou auta stále výkonnější a rychlejší, stále více je jejich řidič odfiltrován odtažitým řízením či chováním vozidla od reality, BMW se ale stále zuby nehty drží svých tradici. Palec nahoru!
Závěr
BMW je třeba za tento počin jednoznačně poděkovat! M140i je přitom v zásadě velmi netypický model, a to nejen typem pohonu, velikostí motoru ale i celkovým nastavením. Když si nejsilnější jedničkový bavorák porovnáte s jeho hlavními rivaly, ale i jinými modely v portfoliu značky, nabudete pocit, jakoby v Mnichově naprosto přesně nevěděli, co vlastně chtějí. Na jednu stranu verzi 140i nelze v plném rozsahu považovat za plnohodnotné M, což v konečném důsledku naznačuje nejen označení, ale i chování v mezních situacích, na druhou stranu svou drzostí, surovostí a sportovností za M2 hodně nezaostává. To je víceméně pozitivum, pak se vám však naskýtá otázka, jaký význam má tato 5dveřová karoserie. Jistě, je praktičtější o něco prostornější, čili kompaktnější, ale automobil těchto kvalit a schopností si více zaslouží karoserii kupé, a zde přichází tedy v úvahu M240i. V každém případě, nehledě na karosářskou variantu, pokud zvažujete koupi, pospěšte si. S největší pravděpodobností šest válců již v příští generaci pod kapotou nenajdete, no a to bude velká škoda, protože tím ztratí tato pecka svůj pověstný a nefalšovaný charakter. Navíc ten nabízí BMW paradoxně levnější než konkurence. Jak již zaznělo, M140i není plnohodnotné M, ale jeho přímí nejpřímější rivalové jsou citelně dražší i s menšími motory. BMW vám takovou jedničku prodá za 46 tisíc € (což není vůbec špatná cena), na druhou stranu, když si ji vyšperkujete, není problém se dostat na částku 58 288 €, což je cena testovaného exempláře.
