Fenomén alternativních vztahů, který se objevuje v monogamní společnosti
Představ si, že se ráno probudíš, prožiješ si klidný den v práci nebo ve škole, a večer se klidně vrátíš domů ke svým milovaným partnerům nebo partnerkám. Ano, správně. Množné číslo. Přesně to je totiž princip polyamorie. Lidé, kteří žijí polyamorickým životním stylem, jsou schopni milovat více než jednoho člověka najednou a v souladu se všemi stanovenými pravidly také s více než jedním člověkem chodit.
Termín polyamorie je složený z řeckého slova poly, což znamená mnoho a latinského amor, což znamená láska. Doslova si tedy tento pojem můžeme výstižně přeložit jako mnoholáska. Odtud už je to je malý krůček k tomu, abychom pochopili, o co tady vlastně jde. Tímto výrazem můžeme označit situaci, kdy někdo zjistí, že monogamní způsob partnerství zkrátka není pro něho a raději by po svém boku měl více oficiálních partnerů.
A abychom si to rozebrali úplně přesně – všichni zúčastnění takového vztahu o sobě musí vědět a musí se vzájemně tolerovat. Bez toho bychom to nemohli považovat za polyamorii. To by byla klasická partnerská nevěra. V polyamorickém vztahu je pak důvěra a vzájemná komunikace všech partnerů více než důležitá.
Ale pozor! Nejedná se o žádné neřízené orgie ani milostné románky na jednu noc. Stejně jako tomu je u klasických vztahů, také tyto formace vznikají z čisté lásky. Poly lidé však své množství lásky a citu dokáží rozdělit a věnovat všem svým drahým polovičkám. Tedy vlastně třetinkám. Nebo čtvrtinkám, pětinkám a dokonce i šestinkám. To, jakou má jejich vztahové seskupení (tzv. polykula) podobu, závisí čistě a jen na otevřenosti každého člena k dalším partnerům a partnerkám. V praxi to znamená, že se jejich počet může průběžně zvyšovat i snižovat.
Že to podle tebe nemůže fungovat? Očividně klidně může. Říká se, že člověk není od přírody monogamní bytost a takové fenomény současnosti, jako je třeba polyamorie, o tom pravděpodobně vypovídají. Takových zamilovaných trojic, čtveřic nebo pětic stále přibývá i v Česku a většina z nich na svou vztahovou filozofii nedá dopustit. Takovou spokojenost, kterou prožívají s více partnery, prý někteří lidé v monogamním soužití nikdy nezažili. Vnímají totiž pocity větší podpory a lepšího porozumění, nemusí brzy bojovat se stereotypem, který se u párů často vyskytuje a navíc umí daleko lépe pracovat s žárlivostí. Na druhou stranu ale samozřejmě může takový vztah přinášet i řadu nevýhod. Tou může být například větší finanční zatížení nebo mezery v české legislativě, která tyto vícečetné vztahy a partnery nijak právně nezaštiťuje. Dvě ženy si u nás zkrátka za manželky vzít nemůžeš.
Ať už jsi zarputilý zastánce monogamie, anebo máš pro polyamorické vztahy porozumění, je možné, že právě toto se někdy v budoucnosti stane novým modelem pro společnost a rodinu. To, co se ti teď může zdát nereálné, bude třeba jednou lidem za desítky nebo stovky let připadat úplně normální. A kdo ví? Možná nám to všem bude vážně fungovat.