Paul Kohner je jméno, které je pro mladší generace neznámé. Není však nejmenších pochyb o jeho přínosu filmovému světu.
Pokud byste zkoumali nejvýraznější české stopy v historii Hollywoodu, pravděpodobně byste narazili na nepříliš známé, ale o to více uznávané jméno. Psal se rok 1902, když se poprvé na svět podíval v tehdejším Teplitz-Schoenau (dnešní Teplice) Paul Kohner. Byl prvním synem židovského páru Julia a Helene Kohnerových a v té době ještě nikdo ani náznakem nemohl tušit, že za pár desítek let pomůže na vrchol takovým legendám, jako jsou Henry Fonda, Marlene Dietrich nebo Ingmar Bergman.
Paulovo dětství patřilo, i přes těžkosti doby, k těm lepším. Jeho poměrně movitá rodina ještě v tehdejším Rakousku-Uhersku nestrádala a do jisté míry za to vděčila otci Juliovi. Ten byl v Teplicích mimořádně oblíbený, lidé mu přezdívali „papa Kohner“ a chlubil se pracovitostí a vynalézavostí. Kromě role vedoucího kinosálu v teplickém hotelu Labuť také v roce 1920 založil filmový magazín Internationale Filmschau. Nejspíše díky tomu mu v roce 1924 radní města po slavnostním znovuotevření teplického Městského divadla přidělili roli vedoucího městského kina. Juliova láska k filmu se postupně přenesla i na jeho syna Paula. Ten se rozhodl začít pracovat jako redaktor v otcově časopise, který se postupem času stal jedním z nejvýznamnějších evropských magazínů zaměřených na kinematografii.
„Je pravděpodobně jedničkou ze všech agentů na celém světe. Pro mě však není jen agentem. Pro mě je přítelem a přítelem celé mé rodiny.“
- Charles Bronson
Do Paulova života pak jednoho dne významně zasáhla náhoda. Jeho otec domluvil rozhovor s Carlem Leammlem, zakladatelem Universal Motion Pictures, který měl přicestovat do Karlových Varů. Před odjezdem si však Julius Kohner zvrtnul kotník, a tak jej musel zastoupit jeho teprve 18letý a nepříliš zkušený syn. Mladý Paul Kohner však dokázal zapůsobit daleko lépe, než by si kdy jeho otec představoval. Pionýra amerického filmu, Carla Leammla, překvapil nejen svým otevřeným vystupováním, ale i znalostí hned 6 světových jazyků. Kromě češtiny a němčiny totiž ovládal i angličtinu, italštinu, španělštinu a francouzštinu. Ohromený Leamml mu tedy po jejich setkání v hotelu Pupp okamžitě nabídl práci ve svém studiu ve Spojených státech. A taková nabídka se neodmítá.
Brzy poté se tedy Paul rozhodl odstěhovat do USA a díky Leammlově vstřícnosti byl přijat na nižší pozici v Universalu. Jeho důvtip a znalosti mu však umožnily rychle stoupat po kariérním žebříčku a z řádového zaměstnance se brzy stal dohlížitelem na výběr castingu a později producentem. Již v roce 1923 produkoval němou verzi Zvoníka u Matky Boží (1923) a o dva roky později Fantoma opery. Po roce 1926 byl díky své jazykové vybavenosti a ambicím vybrán jako vedoucí studia Universal Motion Picture pro Evropu, které sídlilo v Berlíně. Mezi lety 1927–1936 produkoval řadu slavných neamerických titulů jako španělskou verzi Draculy nebo S.O.S. Ledovec s Leni Riefenstahl. Zaměřoval se hlavně na španělskojazyčné a koprodukční filmy a v průběhu pár let si vytvořil pověst jednoho z nejvýznamnějších producentů světového formátu.
Paul Kohner s manželkou Lupitou Tovar
„Často svého přítele Paula Kohnera žádám, aby mi vyprávěl historky ze svého života. Jeho život je totiž historií filmu. To, co mi vypráví, je neuvěřitelné, krásné, děsivé a vzrušující – nikdy však hořké nebo cynické – vždy fascinující.“
- Ingmar Bergman
Velká proměna v jeho životě přišla v roce 1932, kdy si i přes odpor rodičů vzal v teplické synagoze mexickou herečku Lupitu Tovar. Ta si později zahrála hned v několika filmech, které produkoval. Kromě životní lásky do jeho života daleko rázněji zasáhly evropské události 30. let. Už během svého pobytu v Německu vycítil stoupající nacistické tendence a rozhodl se kvůli svému židovskému původu emigrovat. V roce 1938 se alespoň trochu v rámci své profese pokusil pomoci perzekvovaným evropanům židovského původu. Založil vlastní talentovou agenturu a pomáhal umělcům uprchnout ze spárů Hitlerova režimu. Jím založený European Film Fund pomohl například i spisovateli E. M. Remarquovi a spoustě dalších emigrantů z Německa, kterým vystavoval pracovní víza a finančně je podporoval.
Jako lovec talentů dal práci hned několika prchajícím Němcům a Němkám, z nichž postupem času udělal hvězdy. Mezi jeho klienty patřily takové osobnosti jako Greta Garbo, Marlene Dietrich, Lana Turner, Liv Ullmann, Billy Wilder, Maurice Chevalier nebo Erich von Stroheim. V roce 1959 se poprvé setkal se slavným režisérem Ingmarem Bergmanem a přesvědčil studio ABC, aby zakoupilo pro americký trh jeho filmy Dotek (1971) a Šepoty a výkřiky (1972), čímž nastartoval jeho celosvětový úspěch. Až do své smrti v roce 1988 produkoval filmy těm největším hvězdám a stál v pozadí úspěchu hned několika velkých hereckých a režisérských jmen Hollywoodu.
„Paul Kohner byl pro mne daleko více než jen agentem. Byl mým otcem, bratrem a kamarádem, když jsem byla v Hollywoodu nová a nerozkoukaná. A stále jím je i po mnoha letech. Díky němu jsem se nikdy necítila daleko od domova.“
- Liv Ullmann
Jím vytvořená česká stopa v Hollywoodu však neskončila ani jeho smrtí. S Lupitou Tovar měl dvě děti. Syna Paula J. Kohnera (také producenta) a dceru Susan Kohner (herečka nominovaná na Oscara za vedlejší roli ve filmu Imitation of Life). Jeho vnuci Chris a Paul Weitzovi, jsou úspěšní hollywoodští režiséři, scénáristé a herci. Natočili například světoznámou komedii American Pie, do níž promítli připomínku na svůj český původ prostřednictvím Shanon Elizabeth, která ve filmu ztvárnila přitažlivou studentku původem z Česka. Odkaz Paula Kohnera tak žije dál svým životem a ani my bychom neměli zapomínat na jeho talent, dobrosrdečnost a přínos kinematografii. Charles Bronson kdysi prohlásil: „Životní příběh Paula Kohnera by byl výborným filmem,“ a my věříme, že se ho jednou dočká.
