Mikaël roky sbírá příběhy bezdomovců z ulic.
V Česku se stačí projít kolem jakéhokoliv většího autobusového či vlakového nádraží a snadno narazíš na hromadu bezdomovců. Častokrát přežívají na alkoholu, omamných látkách a nekvalitních potravinách. Někteří nemají ani občanku či telefon a na ulici už tráví desítky let. Zatímco některé příběhy obsahují vlastní vinu a bezdomovci své peníze promrhali například na hazardu, jiní skrývají opravdu srdcervoucí příběhy.
Právě ty se snaží sesbírat fotograf Mikaël Theimer, který se pravidelně vydává do ulic a přimlouvá se lidem na samém konci sociálního žebříčku. Začíná vždy s úsměvem a nakonec se dočká rozumné, milé a produktivní konverzace, která o bezdomovcích odhalí mnohem více, než by se na první pohled mohlo komukoliv zdát. Množství z nich jsou vzdělaní lidé a mají rozsáhlé znalosti o všem možném. Mluví více jazyky a ve více případech skončili na ulici, i když si to nezasloužili, což nás jen utvrzuje v pravdivosti přísloví nesuď knihu podle obalu.
Inuit, který si vzal Indiánku. Ostatní komunity to nechápaly.
Tento muž se zase neustále usmívá.
Fanny utekla z domu, když byla teenagerka. Od svého násilného otce.
Fotograf: „Říkal mi o momentu, když mu malá holčička dala lízátko a rozplakal se.“
Mostafa ovládá osm jazyků.
Fotograf: „Zveřejnil jsem tuto fotku a Normanda si někdo najal na stavbu.“
Na ulici skončila jen proto, že muže praštila holí poté, co on udělal to samé svému psovi.
Fotograf: „Zeptal jsem se ho, co má jeho fotka vyjadřovat. Odpověděl, že lásku. Tento záběr je pořízen v momentě, kdy říká: ‚Miluju svoji ženu.‘“
Fernard je jeden z nejmilejších lidí na světě.
Mario skončil ve vězení poté, co zabil muže, který znásilnil jeho malého syna.
