Podařilo se kvalitativně navázat na skvělou jednotku?
Před třemi lety nás první Sicario rozsekalo. Mělo úžasnou atmosféru, překvapivý příběh a skvostné herce. I díky němu se Denis Villeneuve definitivně zařadil mezi redakční mazlíčky.
Pokračování si sice nikdo z nás nedokázal představit, ale když ho ohlásili, začali jsme se na něj těšit. Navíc výborné trailery rozptýlily i naši skepsi ohledně změny režiséra.
Podařilo se tedy kvalitativně navázat na nedávný překvapivý hit?
Agent Matt Graver (Josh Brolin) dostává ve svém boji s drogovými kartely novou roli. Znovu kontaktuje pomstychtivého Alejandra (Benicio Del Toro). Jeho úkolem je naoko unést dceru drogového bosse Isabel (Isabela Moner). Vše se však zvrtne a Alejandro se musí stát ochráncem dcery člověka, zodpovědného za smrt své rodiny.
Day of the Soldado není v žádném případě špatný film. Řemeslně je na úrovni, herci dělají čest své profesi a příběh je také silný. Je zde však jeden velký problém. Jde o pokračování Sicaria. A originál je v každém ohledu mnohem lepší.
Nový režisér Stefano Sollima (Suburra) se sice snaží, ale chybí mu pevná ruka a cit jeho předchůdce. V úvodu sice použitím satelitních snímků nebo nočního vidění odkazuje na výrazové prostředky prvního filmu, ale později se od nich odchýlí a jde vlastní cestou. Ale jen na první pohled.
Na ten druhý je jasné, že se všichni snaží vytvořit podobnou atmosféru pomocí postupů, které nejsou navlas stejné, ale stále dostatečně podobné. A to nikdy není dobře.
Tvůrci se možná mohli uchýlit k radikálnějšímu kroku a svůj počin úplně odlišit. Alespoň by tak diváci neinklinovali k věčnému porovnávání, které je v této podobě nevyhnutelné.
Pomalé tempo sice zůstalo zachováno, ale nezapomenutelná atmosféra se nevrátila. Příliš rozvláčné povídání se tak občas propadá do nudy. Dariusz Wolski (Piráti z Karibiku) je skvělý kameraman, ale jeho svícení ani kompozice (v tomto případě) se těm Deakinsovým nevyrovnají.
Hudba velmi dobře dokresluje dění na plátně, ale nejsilněji funguje, když se ozvou staré motivy zesnulého Jóhanna Jóhannssona.
Totéž platí i pro herce. Brolin i Del Toro jsou ve svých rolích jako doma, ale už nemají čím překvapit. Navíc zde chybí element, který zastupovala naposledy Emily Blunt. Diváka nemá kdo světem cynických postav provést a navíc není s kým sympatizovat.
Největším hereckým překvapením tak zůstává mladičká Isabela Moner. Ukazuje, že komplikovaný charakter jí jde lépe než pobíhání mezi roboty v pětce Transformers. Ale ani ona nereprezentuje dostatečné opozitum ke špinavému světu, kde se příběh odehrává.
Nejhůře z toho však vychází scénář Taylora Sheridana. Má sice hlavu i patu, dokonce několik skvostných dialogů, ale chybí zde dostatečný moment překvapení.
Stává se tak zbytečnou nastavovanou kaší, kterou můžeme odpouštět při pokračováních bezmyšlenkovitých blockbusterů, ale ne při podobně ambiciózních dílech.
Jak jste si všimli, tak většina negativních reakcí v této recenzi vyplývá z toho, že Soldado se nevyrovná jednotce. Naštěstí však má i mnoho dobrého. Některé pasáže mají správný švih i napětí. A například akční scény (zejména útok na kolonu nebo expozice s atentáty) jsou prvotřídní.
Kritika na jednotlivé složky je rovněž důsledkem vzpomínek na originál. Jinak jde o prvotřídní řemeslo. Kdyby se upravilo pár vět ve scénáři, mohlo jít o samostatný projekt a dojmy z něj by byly mnohem pozitivnější.
I tak by však nešlo o žádný skvost, ale „pouze“ nadprůměrnou žánrovku. To sice není úplně málo, ale těžko by se nadšeně doporučovala. Emoce nejsou dostatečně silné, aby omlouvaly až příliš pomalé mluvení a dramatickým vrcholům chybí ta pravá osudovost.
V závěru se navíc pohybujeme až v příliš stylizovaných vodách. Objevuje se zde nepříjemné klišé a závěrečná scéna patří spíše do adaptace komiksu, než do thrilleru s pokusem o přesah.
Sicario 2: Soldado je zbytečným sequelem. To by až tak nevadilo, kdyby se kvalitou a jednotlivými tvůrčími složkami přiblížilo ke svému předchůdci. Ale nepřiblížilo. Nabízí sice dvě hodiny kvalitní hollywoodské filmařiny, ale chybí zde skutečný zápal a něco nečekaného.
Pokud se vám první díl nelíbil a připadal vám dokonce nudný, dvojka vás zničí. Pokud jste fanouškem Villeneuva počinu, zkuste to. Možná budete spokojenější než my. Výsledné hodnocení tak berte jako laťku, kterou je možno číselně vesele podlézat i přeskakovat.
