Ant-Man se vrací s další porcí hlášek, akce a šílených nápadů. Dokázal předčit jednotku?
Ant-Man v roce 2015 uzavřel druhou fázi filmového Marvel univerza a divákům přinesl sólovku s velkou porcí humoru a oku lahodícími makro sekvencemi. Po událostech z velkolepého Infinity War přišlo na řadu odlehčení v podobě dvojky a my jsme byli přirozeně zvědaví, co si pro nás režisér Peyton Reed opět připravil.
Snímek spolu s přicházející Captain Marvel slouží jako most k finálnímu dějství boje Avengers s Thanosem. Scott se kvůli porušení dohody v Civil War dostal do úzkých, vysloužil si domácí vězení a nám je najednou nadevše jasné, proč od roku 2016 mlčel. Je Ant-Manův návrat opět zábavnou jízdou plnou akce a vtipů?
Dva roky pobytu ve svém vlastním domě si na Scottovi vyžádaly svou daň a jediným zpříjemněním tohoto utrpení jsou víkendy s dcerkou Cassie. Těsně před vypršením trestu se jako na zavolanou objeví Hope van Dyne spolu s Hankem Pymem a problémy opět začínají nabírat na obrátkách.
Jejich cílem je mimo jiné objasnit ztrátu Hankovy milované manželky ztracené kdesi v kvantové sféře. Není však jasné, zda Janet po třiceti letech vůbec žije. Plány hrdinů ani tentokrát nezůstávají nepovšimnuty a na brousí si na ně zuby jednak FBI, jednak tajuplná Ghost (Hannah John-Kamen), ale i Sonny (Walton Goggins).
V první řadě musím uznat, že Ant-Man and the Wasp je skvělou změnou po devastujícím Infinity War, kterému k dokonalosti chybělo jen skutečně málo. Už v úvodu sólovky jsem si uvědomil, že Scott bude opět jeden z hrdinů s pořádným smyslem pro humor a s citem pro lásku – ať už k rodině nebo kouzelné Hope (Evangeline Lilly).
Hope sice Scottovi jako hrdinka jen sekunduje, ovšem z plátna si krade stejný čas a nezaostává ani v plně nabitých akčních sekvencích. Stejně tak funguje jako stavební a zároveň emocionální pilíř příběhu kvůli své ztracené matce, což filmu v konečném důsledku jen pomáhá.
S Ant-Manem tvoří výbornou dvojku, protože ona sama navzdory dramatické stránce zvládá tunu akce a hlavní protagonista ji kontrastně doplňuje příležitostnými vtipy a bláznivými nápady. Potěší i návrat Michaela Douglase, obsazení Laurence Fishburnea a herecký výkon mladé dcerky Cassie (Abby Ryder Fortson).
Hovoříc o šílenosti v příběhu, ani tentokrát nechybí komediálně vsuvky Michaela Peña a jeho talent na převyprávění událostí. Sám jsem se často přistihl s pořádným úsměvem na tváři a nejednou jsem se s chutí zasmál.
Všechny nás ale zajímalo, kdo bude v ději skutečným záporákem. Pravdou je, že Marvel a jeho antagonisté občas trpí slabě rozvinutým příběhem. Tentokrát čistého záporáka a klasický boj dobra proti zlu na plátně nemáme a nejblíže k němu má zřejmě Ghost.
Postava trpící závažnou poruchou na molekulární úrovni působí zajímavě, ba co víc, dozvídáme se o její minulosti poměrně hodně. Navíc hraje ji skutečně krásná Hannah John-Kamen, takže si pánské obecenstvo jistě přijde na své. Obchodník Sonny v podání šikovného Waltona Goggins má také špatné úmysly a hraje na výbornou.
Pochválit musím i technickou stránku filmu. Kameře a efektům není moc co vytknout – tvůrci si opět pohráli s perspektivou. Soundtrack snímek šikovně doplňuje, ale nenabízí žádné zapamatovatelné motivy.
Ant-Man, zrežírovaný poměrně solidně, napumpovaný komediálními vsuvkami ladícími s decentně napsaným příběhem, však má své nedostatky především po logické stránce.
Asi nikoho nenapadlo objasnit, jak může Janet přežít 30 let v kvantové sféře s trvalým make-upem a účesem jako z katalogu či proč je možné se zmenšenou laboratoří rozbíjet okna aut, aniž by se něco poškodilo.
Pár scenáristických nesmyslů bohužel k superhrdinovkám už prostě patří a dají se opomenout. Na plátně se však neustále něco děje, děj samotný nezadrhává a nenudí, ale ani vás ve výsledku výrazně nepřilepí k sedadlu.
Osobně bych ho zařadil mezi to lepší, co nám studio v posledních letech přineslo, ale nechám na vás, abyste si udělali vlastní názor.
Marvel opět dokazuje, že to perfektně zvládá i v menším formátu a já vám mohu jen vzkázat, že pokud se vám líbila jednotka, u dvojky se budete bavit podobně, ne-li o špetku více. 3D a IMAX podle mého názoru dokáží udělat pozitivní rozdíl, tak neváhejte a běžte si na komiksovku odpočinout do kina. Rozhodně byste neměli být zklamáni.
P. S. – Film má dvě potitulkové scény, přičemž druhou můžete klidně vynechat.
