Šéf Cosa Nostry neváhal popravovat ženy i děti a údajně stál za smrtí 150 lidí

Salvatore „Toto“ Riina byl šéfem obávané sicilské mafie, známé jako Cosa Nostra. Před vstupem do této zločinné organizace musel i on podstoupit přijímací rituál. Přísahal věrnosti a propíchl si prst, aby jeho vlastní krev dopadla na svatý obrázek. Ten se měl na znak odstranění potenciálního zrádce spálit.

V průběhu své gangsterské kariéry získal přezdívky jako Toto, La belva (Zvíře) či U curtu (Krátký). Poslední z přezdívek byla příhodná k jeho nízkému vzrůstu a La belva, tedy Zvíře, značila jeho nekompromisní krutost.

Totovi už v mládí zemřel otec i bratr, a tak se jako 13letý chlapec musel stát hlavou rodiny. Po dovršení dospělosti ho jeho strýc Giacomo Riina představil corleonské rodině (corleoni), jejíž název byl odvozen od Totova rodného města Corleone. V té době byla rodina řízena mužem jménem Michele Navarra.

Od první vraždy po pozici pravé ruky podsvětí

V pozdních 40. letech 20. století se Riina dopustil první vraždy (oběť se jmenovala Domenico DeMateo), za kterou si odseděl 6 let. Vězení ho ale v žádném případě nenapravilo a hned po příchodu domů se pustil do pašování cigaret, krádeží dobytka a dalších nelegálních činností.

Ve vězení však ještě předtím poznal muže jménem Bernardo Provenzano, který se v pozdějším období stal v Cosa Nostře po Salvatore Riinovi mužem číslo dvě.

Společně s ním se Toto přidal k mafiánské skupině Luciana Leggia, jejímž příslušníkem se začalo posměšně říkat „sedláci“. Leggiova parta se ale postupem času stávala stále více nezávislá na vlivu Michela Navarry a posmívat se jí odvážilo stále méně lidí.

Navarra se samozřejmě o svou moc oprávněně bál, a tak se rozhodl Luciana Leggiu odstranit. Atentát na něj byl ale neúspěšný, a proto Navarru zanedlouho čekala krutá pomsta.

2. srpna 1958 se pistolníci Salvatore Riina, Bernardo Provenzano a Luciano Leggio postarali o Navarrovu smrt přímo v jeho autě (na fotografii níže), do kterého vystříleli přibližně 200 nábojů. Podobný osud čekal i všechny příslušníky věrné Navarrovi (hovoří se o zhruba 50 vraždách). Luciano Leggio se postavil do čela rodiny Corleone.

Salvatore Riina hlavou sicilské mafie

Takové krvavé běsnění samozřejmě nemohlo zůstat bez odezvy policie a na trojici mafiánů byl vydán zatykač. Ve stejném období se Leggio a jeho muži spojili se Salvatore Grecem z mafiánské rodiny Ciaculli. S jejich pomocí se Greco postavil svému rivalovi Angelu Barberovi a v Palermu se rozpoutala první sicilská mafiánská válka.

V roce 1964 byli Leggio a Riina zadrženi, ale vzhledem k úspěšnému zastrašování poroty a svědků soud Riinu propustil na svobodu. Další dvě dekády dokázal Riina své operace kontrolovat z pozadí a ruka zákona na něj dlouhou dobu nemohla dosáhnout.

Leggio si ve vazbě poseděl až do roku 1969 a následně se na svobodě zdržel jen krátkých pět let, protože v roce 1974 ho díky odposlechu telefonních rozhovorů znovu chytili, přičemž dostal doživotí. V tomto období se mohl Riina jako pravá ruka Leggia konečně ukázat v čele rodiny Corleone.

Co se týče Leggia, jeho trest odnětí svobody na doživotí ho prakticky úplně vyřadil ze hry. Zbytek svého života strávil ve vězení, kde se věnoval malování. 16. listopadu 1993 umírá na infarkt.

V mezidobí jeho uvěznění si Salvatore Riina našel spojence v podobě Giuseppeho Cala a Benedetta Spera a společně s nimi se chtěl postarat o svou konkurenci. Mezi ni mimo jiné patřil i Tommaso Buscetta (foto níže). Ten svou pozdější výpovědí u soudu zapříčinil začátek Riinova pádu.

Riina nebyl přezdívaný Zvíře bezdůvodně

Před rokem 1980 si Buscetta odpykával ve vězení svůj doživotní trest. Během jednodenní propustky se mu podařilo uprchnout do Brazílie a dočasně se skrýt před policií, ale také před Salvatorem Riinou.

Rok na to se Riina postaral o odstranění Buscettových spojenců – Stefana Bondateho a Salvatora Inzerilla. Největší nepřátelé, kteří by mohli Riinově autoritě odolávat, byli tedy odstranění nebo se ukrývali v exilu.

V tomto bodě se konečně dostáváme k vysvětlení, proč Tota Riinu přezdívali La belva, tedy Zvíře. Nedá se říci, že by jeho předešlé jednání mělo něco společně s morálkou, ale následující čistka z něj udělala jednoduše netvora.

Svým pistolníkům Riina nakázal, aby vyvraždili celé rodiny a jejich příslušníky – a to bez ohledu na věk. Tímto způsobem byli otcové, matky, bratři, sestry či blízcí přátelé jeho nepřátel chladnokrevně zavražděni. Tím se však Toto Riina dopustil porušení mafiánského kodexu, který zakazoval vraždit ženy a děti.

I proto v pozdějším období před svou výpovědí Tommaso Buscetta zdůraznil, že on nikdy nezradil Cosa Nostru, ale Cosa Nostra zradilo jeho. Corleonská rodina pod vedením Riiny však nebyla pověstná jen vražděním mafiánské konkurence, jejich příbuzných, či dokonce dětí.

Vraždy státních představitelů a odpor Buscetta

Kromě jmenovaných obětí si bez problémů dovolil vyhazovat do vzduchu vládní budovy či vraždit policisty, státní zástupce a soudce. Jedním z prvních případů byl prokurátor Pietro Scaglione, jehož Cosa Nostra dala zavraždit už v roce 1971.

V roce 1982 na Sicílii přicestoval italský generál Carlo Alberto Dalla Chiesa, který se měl postarat o konec druhé mafiánské války. V průběhu několika měsíců po jeho příjezdu se však naopak mafie postarala o něj.

Na scénu ale přišel nebojácný prokurátor Giovanni Falcone, o jehož životě a práci jsme již psali. Tomasso Buscetta se po zatčení v roce 1983 proti Riinově krvavému běsnění rozhodl postavit s pomocí státu.

Věděl však, že k sesazení „bosse všech bossů“ potřebuje spolupracovat s někým, kdo za svou práci pro spravedlnost bez ohledů na následky položí bez váhání i vlastní život. A právě takovou osobou byl Giovanni Falcone, kterého si Buscetta osobně vyžádal.

Buscetta Falconovi řekl o systému Cosa Nostry a nešetřil detaily o takzvané Mattanze – druhé mafiánské válce na Sicílii, kterou vyvolal právě Salvatore Riina.

Smrt dvojice prokurátorů

Přestože velký soudní proces Maxi Trial dostal za mříže mnohé mafiány, hlavu Cosa Nostry se zatím dopadnout nepodařilo. Navíc, na svobodě stále zůstávala i Riinova pravá ruka – Bernardo Provenzano.

Buscetta Falconeho upozornil, že proces s Cosa Nostrou ho udělá slavným, ale zároveň ho kvůli jeho práci budou chtít za každou cenu zlikvidovat. Již v roce 1989 byla u Falconeho domu nalezena bomba, která však z neurčitých důvodů neexplodovala. 23. května 1992 se ale Riinův zabiják Brusca, přezdívaný také jako Prase, postaral o to, aby Falcone vydechl naposledy.

Se svými komplici pod vozovku dálnice umístil nálož, která při výbuchu vytvořila osmimetrový kráter a postarala se o smrt váženého prokurátora, jeho manželky a tří policistů. Ve Falconeho práci pokračoval jeho přítel a kolega Paolo Borsellino, ale odvážnou snahu 19. července 1992 ukončila v Paolově autě umístěná bomba.

Konečné polapení a smrt

Situace se však začala vyhrocovat i pro velkého Tota Riinu. Ten byl v lednu roku 1993 zatčen a později odsouzen na doživotí. Během svého zatýkání stihl policistům vyhrožovat a říct jim, že dělají velkou chybu.

Před soudem však tvrdil, že se před policií neskrýval a vůbec netušil, že je hledaným uprchlíkem. Salvatore Riina v roce 2017 po několika dnech v kómatu ve vězení umírá na rakovinu. Před smrtí se s ním rozloučila jeho rodina.

Giovanniho Bruscu policie zatkla v květnu 1996 a dodnes si odpykává doživotí. Ten policii později tvrdil, že za Riinovým zatčením stála i jeho „dvojka“ Bernando Provenzano. I díky tomu se stal pozdějším šéfem rodiny Corleone. Před policií se Provenzano skrýval až do roku 2006, kdy se ho konečně podařilo zatknout a odsoudit. 13. července 2016 umírá ve vězení.