Střední školy si stále častěji volí v rámci maturitní povinné četby knižní tituly pro mladé. Klasiky jako Babička nebo Dekameron naopak ustupují.
Maturitní povinná četba je pro někoho strašák, pro někoho mimořádně jednoduchá záležitost. Aby se současným maturantům dělala co nejlépe a měli k četbě blízko, učitelé českého jazyka stále častěji zahrnují na seznamy četby literaturu posledních let.
Studenti tak mohou maturovat z titulů jako je Harry Potter, Hra o trůny, Alchymista, Společenstvo Prstenu, My děti ze stanice Zoo, a dokonce také Padesát odstínů šedi.
„Je to určitý fenomén doby. Když se podíváme do historie, najdeme tam knížky, které vyvolaly ve své době rozpory, a dneska je považujeme za klasickou literaturu. Knihu si vybírá přes šedesát procent žáků, často i kluci,“ řekla o Padesáti odstínech pro ČT24 učitelka českého jazyka Kateřina Burgerová. Současní učitelé považují novou literaturu za kvalitní a často i náročnou na čtení.
Ubývá klasických titulů, např. Babička, které jsou dnešnímu mladému člověku už celkem vzdálené, a přibývá současná literatura. Na seznamech z posledních let se objevují i Letopisy Narnie, Sněhulák od Joa Nesbøho nebo Velký Gatsby.
Je kladen důraz na to, aby studenti skutečně četli a příprava na literární část maturity z českého jazyka je bavila. A daří se. Podle předsedy Asociace češtinářů Josefa Soukala musí jít o kvalitní tituly. „Maturita se konečně zaměřila na čtenářství. Student má skutečně číst, interpretovat úryvek a předvést, že textu rozumí. Jediné kritérium, které bych uvedl, je, aby to byly knihy hodnotné. Harry Potter budiž, u hororů a thrillerů bych byl opatrnější.“
#copravectu
Čtení je mezi mladou generací populární, ale ne tak, jak by mohlo. O oblibě knih by sice mohlo svědčit mnoho oblíbených hashtagů, které si uživatelé přidávají na Instagram k fotkám toho, co zrovna čtou, průzkumy mezi dětmi ale nevypovídají o zvyšujícím se trendu.
Ve věku 15–19 let používají sociální sítě všichni lidé s výjimkou 4 %. Ke čtení je ale těžší je dostat – 56 % mladých nečte, protože je to nebaví.
Seznam četby, který by předurčovalo např. ministerstvo školství, oficiálně neexistuje. Žáci si vybírají ze školních seznamů (do kterých často mohou sami zasahovat) o šedesáti knihách dvacet z nich. Během maturitní zkoušky si pak losují jednu knihu, z jejíhož obsahu jsou následně přezkoušeni.
