Auschwitz: Výše postavení vězni šikanovali zajatce, někteří se ale snažili pomáhat

Před 80. lety, 1. září 1939, začal nejhorší ozbrojený konflikt v dějinách lidstva – druhá světová válka. Nacistické Německo napadlo Polsko a uvrhlo svět do šesti let zabíjení a útrap, které stály život 50 až 80 milionů lidí.

Přinesla i jeden, do té doby neznámý, hrůzostrašný výplod lidské nenávisti – vyhlazovací koncentrační tábory, v nichž nacisté a jejich spojenci vyvraždili miliony lidí, především Židy. Největším z nich byl nacistický vyhlazovací tábor Auschwitz, nedaleko polské Osvětimi. V této továrně na smrt přišlo o život více než milion lidí.

Návštěva Osvětimi se automaticky u většiny lidí spojuje s návštěvou nechvalně známého koncentračního tábora, ve kterém Hitler roky likvidoval lidi jen pro jejich původ, náboženství, rasu, či přesvědčení. Při prohlídce města a zejména místních muzeí vám však budou Osvětim prezentovat jako okresní město s osobitou historií, které sice nezapomíná na svou temnou minulost, ale zároveň se snaží jít přesto dál.

Osvětim má dnes více než 40 000 obyvatel. Většina turistů ale nejeví zájem o původní historii města sahající do 12. století, ale lákají je především hrůzy spojené s vražděním nacistů.

Novinář a průvodce Paweł Sawicki objasňuje

základní pravidla, která je třeba při prohlídce Auschwitzu dodržovat

Hudebníci z táborového orchestru měli mnohé výhody

Koncentračním táborem naši skupinu, kterou zastřešoval Viasat World, provázel Paweł Sawicki, polský novinář a odborník na vyhlazovací tábor Auschwitz. Na Pawelovi bylo vidět, že nerad návštěvníky poučuje a slova mu šla z úst jen těžko. Není divu, na místě, kde přišly o život statisíce lidí, jen kvůli lidské nenávisti, je těžké cokoli říct.

Náš průvodce hned na začátku všechny upozornil, aby dbali na zásady slušného chování. Jen před nedávnou dobou se totiž trojice turistů v prostorách tábora rozhodla na místní budovy vyrýt svá jména a podobné incidenty nejsou bohužel žádnou výjimkou.

S příchodem do tábora jsme se dozvěděli, že vězně v minulosti v rámci pochodu doprovázel táborový orchestr. Ten sloužil například i k tomu, aby urychlil příchody zajatců. Mnozí z nich šli z vlaku rovnou na smrt, do plynu. Hudebníci z orchestru byli za své služby odměňováni mimo jiné lepší stravou, takže jejich šance na přežití oproti ostatním trpícím vězňům byly o něco vyšší.

Doporučeno

V Osvětimi pomohla přivést na svět 3 000 dětí. Většinu však nechali nacisté utopit či vyhladovět 14. října 2018 v 9:30

Některá města, ze kterých pocházely oběti

Pocity prvých zajatců během transportu

Přestože turisté vědí, co všechno je v koncentračním táboře čeká, mnozí nedokážou skrýt své emoce a neubrání se slzám. Co však zažívali lidé, kteří přijeli do Osvětimi úplně prvním transportem?

„Nejjednodušším způsobem, jak na tuto otázku odpovědět, je to, že šli do neznáma. Nikdo nevěděl, co se z tohoto místa stane,“ řekla na konferenci Viasat Worldu v Krakově polská historička Alina Nowobilska, odbornice na první masový transport politických vězňů do tábora Auschwitz a na Varšavské povstání z roku 1944.

Historička Nowobilska se zaměřila na dvě historické skutečnosti vycházející z téhož data. 14. června 1940, kdy se odehrál první masový transport do Osvětimi, zároveň nacisté obsadili Paříž. V prvním transportu se nacházeli zejména političtí vězni, které nacisté převáželi z vězení v Tarnově.

„Přišli do Krakova a najednou všude kolem sebe viděli nacistické vlajky a nápisy ‚obsadili jsme Paříž'. Do toho hrála vojenská hudba, Němci si vykračovali a plácali se po zádech. Tvářili se arogantně, protože právě získali Paříž. Dále se v jejich cestě nacházel Londýn. A téměř každý vězeň si v té chvíli uvědomil děsivost celé situace a začal být zoufalý,“ dodala.