- produkty a služby určené pro osoby starší 18 let
- sex, nahotu a jiný nevhodný obsah
- násilí, krev nebo obsah nevhodný pro citlivé povahy
Příběh francouzského manželského páru, který lovil panny.
Francouzskou, ale i belgickou veřejností v roce 2003 otřásl případ dopadení sériového vraha. Za jeho odhalení mohla nebojácná 13letá Ciney, které se podařilo uprchnout a navíc i identifikovat svého únosce. Byl jím Michael Fourniret, chlapík, který vypadal na první pohled jako normální šedesátník.
Milému vzezření nahrával i fakt, že spolu s manželkou Monique Olivierovou žili poklidným životem na okázalé usedlosti v pohoří Arden. Nikdo však netušil, že jednou bude plnit titulní stránky novin přezdívaný jako „Bestie z Arden“.
Poté, co odvážná Ciney ukázala prstem na svého únosce, začali francouzští i belgičtí vyšetřovatelé do celého případu přinášet stále více a více důkazů, které z Michaela Fournireta udělaly bestiálního sériového vraha. Detektivům se však dlouho nezdálo jejich klidné a harmonické manželství. Navíc, když měl podle důkazů poprvé vraždit již koncem 80. let.
Skutečně by dokázal před Monique své bestiální zločiny tak dlouho skrývat? Ukázalo se, že ne. Vyšetřovatelé totiž zjistili, že do jednotlivých únosů a vražd je zapletena i ona. Prostý manželský pár se tak rázem stal jedním z nejznámějších vraždících párů ve francouzské historii.
Incestní vztah s matkou
I když vypadali na první pohled možná obyčejně a v davu ničím nevyčnívali, oba za sebou měli kriminální minulost. Michael se poprvé dostal do vězení, když měl 24 let, a od té doby byl za mřížemi vícekrát. Právě ve vězení se poznal i se svou budoucí manželkou Monique.
Ona sice za mřížemi nebyla, ale budoucí manželé se poznali díky náboženskému časopisu, ve kterém si Michael během svého pobytu pod zámkem hledal přátele na dopisování. Inzerát se zalíbil tehdy i mladé zdravotní sestře a matce dvou dětí Monique, která neváhala a trestanému Michaelovi napsala.
Postupně si vyměnili několik intimních dopisů, v nichž se jí přiznal ke svým vraždícím choutkám a také incestní výchově jeho matky. „Hon na panny“, o kterém častokrát v dopisech psal, lahodil Monique ještě více. Namísto vystrašení a odcizení tak došlo k ještě většímu prohloubení jejich vztahu. Nakonec i souhlasila, že mu pomůže s realizací těchto sexuálních fantazií. Vše však pod podmínkou, že jí pomůže s vraždou bývalého manžela.
K Michaelovu propuštění a zároveň i prvnímu únosu a vraždě došlo v roce 1987. Už v době svatby, tedy v roce 1989, byli Michael i Monique ve svých krvavých hrách aktivní, a to i přes nesplněné sliby o zabití jejího bývalého.
Kde se vůbec u Michaela vzala touha po znásilňování a zabíjení? Opět se musíme vrátit až k rodičům, jejichž výchova a postoje nás v našem budoucím životě ovlivňují nejvíce. Podle Michaelových výpovědí stál za nenávistí vůči ženám vztah s jeho matkou.
S ní měl totiž už jako dítě a později jako mladý dospívající prožít několik sexuálních styků. Incestní zneužívání se logicky podepsalo na pozdějším psychickém i sexuálním vývinu a také způsobilo hluboké trauma. V neposlední řadě byl těmito hrůzostrašnými zážitky značně ovlivněn i jeho vztah k ženám jako takovým.
A ani manželka to nenapravila. Poté, co zjistil, že už není panna, začal být u žen posedlý sexuální neposkvrněností. Další trauma vyplývající z aktivní sexuální minulosti jeho ženy způsobilo, že sex s pannou bylo to jediné, po čem toužil. Panenská krev vytékající z pohlavních orgánů mladých žen se stala pro Michaela jediným dostatečným impulsem k sexuálnímu vzrušení.
Hon na panny
K prvnímu masakru došlo 11. prosince roku 1987, kdy byli Michael a Monique na cestě do města Auxerre nedaleko Paříže. Vedle krajnice tehdy zpozorovali 17letou Isabelle Laville, kterou však neviděli poprvé. Mladou dívku už pozorovali pár dní předtím, jak se vrací ze školy domů.
