Limitování emisí z lidských činností už na zvrácení katastrofy nemusí stačit, Země totiž vypouští vlastní skleníkové plyny.
Svět bojuje s globálním oteplováním, které je přičítáno zejména vysoké produkci CO2, metanu a dalších skleníkových plynů. Část z nich se aktuálně lidstvo snaží omezit přísnými emisními limity a zavedením k tzv. uhlíkové neutrality, tedy snah o to, aby objem vypouštěných plynů nebyl vyšší než ten, který dokáže příroda sama opět pohltit.
Objevuje se však i problém, na který zatím nemáme vůbec žádný dosah, vysvětlují ve svém videu Bloomberg News.
Permafrost daleko na severní polokouli Země totiž pod ledem ukrývá miliony tun metanu, který při tání půdy samovolně uniká do ovzduší, čímž opět přispívá k ohřívání atmosféry a celý proces tak v zásadě akceleruje i bez přispění člověka.
Vědci nyní našli mohutný únik metanu i pod mořem u pobřeží Antarktidy, píše Guardian.
Původ úniku zatím není jasný, dokonce vůbec nemusí souviset s oteplováním oceánů. Možná jde spíše o aktivní vulkán. „Nejsou to dobré zprávy. Trvalo více než pět let, než se zde metan pohlcující mikroby začaly objevovat a dokonce i tak metan stále rapidně uniká z mořského dna,“ řekl Andrew Thurber z Oregonské státní univerzity, která výzkum vedla.
Metan z permafrostu, ale nyní i z podmořské hladiny tak přispívá k oteplování planety i bez toho, aby se o další emise musel starat sám člověk. Podle vědců se klima v případě zdvojnásobení objemu CO2 na Zemi oproti dnešku může oteplit o 2,6 až 3,9 °C, což by v příštích desetiletích udělalo mnohé oblasti neobyvatelnými, roztálo ještě více ledovců a uvolnilo další množství metanu.
Existují tedy obavy, že zpomalení oteplování už nemusí být zvratitelné ani při extrémním snížení lidmi produkovaných emisí. Museli bychom přistoupit k mnohem kreativnějším řešením, jako je recyklace plynů nebo stínění oblohy.
