DJ Maztah: Dnes je hudba v klubu jen kulisa a hraje trošku druhé housle (Rozhovor)

Jeho DJská kariéra začala už před rokem 2000 a momentálně je jedním z předních hip-hop, rnb, urban club DJů v Česku. Začínal skrečovaním vinylů a nyní patří k rezidentním DJům v pražských klubech Radost FX, M1 či bratislavském The Club. Jak se k hraní dostal, co je jeho tajná zbraň a mnoho dalšího, se dozvíš v rozhovoru.

Jak ses dostal k DJingu – proč, kdy, jak, co byl prvotní impuls? A jak dlouho se mu aktivně věnuješ?

Ahoj, klasická otázka na úvod, ale dobrá tedy. K DJingu jsem se dostal trošku oklikou. Když se v Brně na konci devadesátek objevil první krám, kde prodávali vinylové desky, okamžitě jsem propadl absolutnímu nákupnímu šílenství. Zaprvý bylo cool kupovat si hudbu na vinylech a zadruhý jsem na vinylu sehnal i to, o čem jsem přes CD neměl ani páru. Prostě totální nadšení z objevování v té době těžce undergroundové muziky.

Když jsem těch vinylů měl asi 60, oslovil mě kamarád, zda je nechci pouštět na jeho mejdanu. A bylo to. A skrečování mě vždycky fascinovalo, toužil jsem si to vyzkoušet.

Pamatuješ si na své první hraní v klubu?

Navážu na odpověď u předcházející otázky. Byl to takovej mejdan pro kámoše v malým klubu, kde o nic moc nešlo, a proto jsem dokonce nebyl nervózní. Jen jsem pouštěl desky. Pamatuju si, že jsem si tam nesl gramec v podpaží. Byla to tuším zima v roce 1998/1999. Někde doma mám ještě plakát.

Máš nějaké DJ vzory?

Těch bylo spousta, když jsem začínal, tak jsem ostatní DJs vyloženě studoval. Techniku mixování, selekci, skreče a další triky, dokonce i pohyby a gesta. Věděl jsem skoro všechno, a to v době, kdy neexistovalo streamování, YouTube či podobné služby. Tehdy bylo dost těžký se k informacím dostat.

A ta jména: líbili se mi DJs, kteří uměli spojit krutý technický skills s klubovým hraním. Takže A-Trak, Craze, Mr. Thing, Babu & Beat Junkies, Jazzy Jeff, Z-Trip a podobně. Dnes už vyloženě vzory nemám, nezdá se mi, že by přišel někdo s něčím originálním. Jsou to recyklované střípky a už chybí ten „wow efekt“ jako za mlada. 

Analogová, nebo digitální technika?

Analog byl super, ale jeho doba v DJingu je pryč a jsem za to rád. Mimochodem, s DJ Tuco jsem byl první, kdo v Česku začal používat Serato – software, který umožňuje přehrávat MP3 ve spojení s analogem. To se psal tuším rok 2006 a poslal mi ho docela složitou cestou kamarád z USA. Pamatuju si, jak na mě každej koukal s otevřenou držkou a kdekoho jsem přesvědčoval, že je to super věc. Digitál posunul DJing k vyšší kreativitě a k daleko větším možnostem.

Pro kolik nejvíce lidí jsi hrál? A nejméně?

Nejmíň asi 5? Těžko říct. Ale paradoxem je (a to ti potvrdí každý interpret), že je mnohem náročnější hrát pro pár lidí než třeba pro deset tisíc. Těch deset tisíc je anonymní masa, kterou ve tmě ani nevidíš, nevnímáš konkrétní tváře, jen cejtíš atmosféru, která tě může nabít a nakopnout. U těch pěti lidí naopak cítíš všechno, vidíš emoce s reakcí na každej track, co pustíš, a každičkej tvůj pohyb. Je to hodně nepříjemný. Těch deset tisíc tě nabije, těch pár lidí v prázdným klubu tě totálně vysaje. Uděláš jednu chybu v selekci a máš prázdnej klub.

Co si myslíš, že na klubové scéně v CZ/SK chybí a co tě na ní naopak baví?

Těžká otázka. Kromě Nobodyho tu vidím málo novejch talentů, kteří by to rozsekli. Ve všech top klubech v Praze hrají zavedený jména a ani nevím, koho jinýho bych třeba doporučil. Kdo by to zabil jak technicky, tak co se týče selekce nebo i marketingu. A je to škoda. Mluvím samozřejmě spíš o hip hopu. Z mladejch cením NobodyListena za to, na jakej level to tu posunul, a cením třeba Ondrashe za skills a super sety.

Tvoje tajná klubová zbraň?

Myslím, že vím, kdy co pustit, aby to sedlo jako poklička na hrnec. Asi to nenatrénuješ, s tím se musíš narodit.

Nejlegendárnější párty, na které jsi kdy hrál?

Na to se asi nedá jednoznačně odpovědět. Je to i takové klišé. Za mě možná pro těch 10 000 lidí. Byl to Hip Hop Kemp, ročník si nepamatuju, pátek večer, hlavní stage, primetime. Super zkušenost.

Máš jinou práci než DJing?

Ano mám a jsem za to rád. Ne kvůli současné situaci, ale za to, že jsem si vždycky mohl na pár dní v týdnu od DJingu odpočinout. Myslím, že je dobrý, když načerpáš inspiraci i z jiného světa a mentálně nezamrzneš. Je to jako, když se malíř vrátí k rozdělanýmu obrazu a vidí ho čerstvýma očima. Jo a jsem učitel výtvarné výchovy.

Jak ti v této situaci pomohl projekt SaveTheNight?

Nemůžu říct, že by mi tento projekt aktuálně nějak výrazně pomohl (když jsou zavřené kluby), ale hrozně ho cením. Spoustu lidí nakopnul, začali nahrávat sety, hodně DJs vylezlo z ulity. Peníze byla pro spousty z nich motivace, já však cením promo a možnost zviditelnit se. Klobouček Jägeru za odvahu do něčeho takovýho jít. Pracovat i s jinými, než jsou zavedený jména. A najít nové talenty.

 
Tebe se nedá nazvat jinak než totální legendou českého DJingu. Jak dlouho se vlastně hraní věnuješ?

Jak už jsem říkal, první mejdan, rok 1999. To je čistý pravěk. Už jsem pamětník, Otec Fura.

 
Trochu klišé otázka, kterou si ale nemohu odpustit. Co všechno se podle tebe změnilo? Zažil jsi víceméně několik různých dob českého clubbingu. Samozřejmě kromě toho, že už nemusíš tahat tašku plnou desek, ale vezmeš si USB.

Změnilo se toho hodně, ale to, že by DJ měl být srdcař do muziky, to je pořád stejný a to se naštěstí nezmění. Dřív fanoušci chodili víc na hudbu, zdá se to být klišé fráze, ale je to bohužel tak. Nicméně to chápu, dnes se dostaneš během chvilky k jakýkoliv muzice, před pár lety tomu tak nebylo. Dnes je hudba v klubu jen kulisa a hraje trošku druhé housle. Na druhou stranu to klade na DJs větší nároky, musí být originálnější. Zaujmout crowd dá větší práci.

Cením ty, kteří dokážou vzbudit zájem jak hudbou, tak třeba i svým Instagramem. Dneska to prostě k tomu patří. Hejtuju jen ty, kteří mají Instagram na prvním místě v žebříčku profesních hodnot, to asi není správnej přístup. A myslím si, že dřív byl clubbing víc o hudebním fanouškovství.

Co říkáš na příchod všech mladých digital DJs? Neuškodilo té kultuře, že to nyní v podstatě může dělat každý?

Ano i ne. Digital posunul DJing strašně dopředu, jak už jsem zmínil. Sám jsem člověk, který fandí technologiím a rád zkouším nový postupy. Co mě trošku štve, je ten pověstný rychlokvas. To, že DJing dnes technicky zvládne téměř každý, automaticky neznamená, že po zakoupení konzole můžeš druhej den hrát v Roxy. Bohužel si to hodně lidí myslí.

 
Chybí mi u nich knowledge, studium, trošku pokory k píli, kterou musíš vynaložit. Když náhodně trefíš pár trojek, neznamená to, že tě hned draftuje team z NBA.

 
Máš za sebou obrovský počet mixtapů. Já sám jsem jich měl doma několik. Nemrzí tě, že tato éra tak trochu skončila?

Asi ne, byla to éra, která už je pryč. Myslím, že jsem ji využil a udělal si na mixtapech jméno. Nyní přišla epocha vizuální v podobě videí, poslouchat set jako čistě audio už zákonitě hodně mladých lidí nudí. Ale jsem rád, že to tu rozjeli DJs jako třeba Australan a nahrávají kvalitní video sety.

Jak ses chystal na set? Vybíral jsi selekci desek, kterou s sebou vezmeš?

Ano. Jak už jsem to naťuknul, v éře vinylů to bylo hrozně těžký, navíc ty desky vážily strašnou dardu. Musel sis udělat rešerši, kam to vlastně jedeš a co se tam po tobě vlastně chce. Pokud sis vzal jiný desky, než se ten večer hodily, byl jsi v prdeli. DJs to učilo trošku kalkulovat a přemýšlet dopředu.

Jsem rád, že ta doba už dávno skončila, byla to dobrá škola, ale velká dřina. Mimochodem, dodnes mi zůstalo to, že se na každý hraní poctivě připravuju. V klubu téměř nepiju. Zodpovědnost sama, mám to asi z té vinyl éry.

 
Předpokládám, že jsi hrál ve většině klubů u nás. Máš nějaký nejoblíbenější?

Bohužel, hodně těch dobrejch klubů už zmizelo. A je to škoda. Mimo Prahu jsem měl rád třeba Fabric v Ostravě, Flédu v Brně, Nu Spirit nebo KC Dunaj v Bratislavě. V Plzni byly super kluby, Event v Hradci byl perfektní, Soul v Jihlavě a tak bych mohl pokračovat dál a dál.

 
Poslední dobou ses ustálil hlavně v klubu Radost FX. Proč?

Nemyslím si, že bych se tam ustálil. Už je to prostě zvyk, FX Bounce jsou mejdany, který frčí neuvěřitelných 15 let. Hodně jsem byl v nedávný době spojenej s M1 Lounge, ze který jsme s Dj Koogee udělali během 6 let super šlapající hip hop/RnB spot, ale po neshodách s vedením jsme se přesunuli právě do Radosti.

Každopádně klub, na který jsem pyšnej, co se týče mého rezidentního hraní, je Epic na Revoluční. Naprostý klubový zjevení v Praze, šedesátý nej klub světa podle DJ Magu. Vynikající zvuk, světla, prostě to, co už v Praze mělo dávno být. Doufám, že současná situace Epic nijak neohrozí. Dalším mým oblíbeným rezidentním místem je Moon na Dlouhé.

Co teď momentálně posloucháš?

To by bylo na dlouho. Tak aspoň žánrově: jedu si v poslední době hodně jersey club, b’more, moombahton, afrobeat a samozřejmě dancehall. Nicméně v AirPodech poslouchám spíš vyklidněnější muziku, hodně alternativního RnB, různý fúze future bass, ale i kořeny v podobě nesmrtelnýho J Dilly a podobně.