Přitahovaly ho výkaly, po měsíci se přiznal své přítelkyni. Proč může být koprofilie nebezpečná?

Jako další příklad lze uvést i pohlavní styk z dávné minulosti, kdy naši předkové nepoužívali toaletní papír, nečistili si zuby a jejich hygiena byla z pohledu současnosti prostě katastrofální. Přesto se ale odjakživa oddávali pohlavnímu styku. Jinými slovy, když je člověk „při chuti“, dokáže občas mávnout rukou nad všeličím a nechá se zlákat i na sexuální praktiky, o kterých dříve ani neuvažoval.

Nejde jen o praktiku homosexuálů

Oblast sexuálních aktivit v rámci koprofilie je do dnešního dne poměrně neprozkoumaná. Dané téma je totiž natolik kontroverzní, že o ní existuje minimální množství odborných článků a studií. Pohled na koprofilii jako sexuální aktivitu se ale běžně spojuje s praktikami BDSM (Bondage and Discipline, Domination and Submission).

Finská studie z roku 1999 naznačuje, že koprofilie je obdobně přítomna u homosexuálů i heterosexuálů, čímž odporuje teoriím, podle nichž by mělo jít téměř výhradně o aktivitu homosexuálů. Toto zjištění vychází z průzkumu 164 mužských respondentů ze dvou sadomasochistických klubů. Z nich se koprofilii oddávalo 18 % heterosexuálů a 17,4 % homosexuálů.

Podle autorů studie o koprofilii, která vyšla v International Journal of Psychological and Brain Sciences, můžeme tuto sexuální úchylku pozorovat již ve starověkém Řecku při obřadech věnovaných bohu Dionýsovi. Praktika je vyobrazena například na starých hliněných nádobkách.

V čem spočívá nebezpečí?

Při praktikování koprofilie si partneři musí dávat pozor na riziko infekce. Z toho důvodu se při sexuálních činnostech spojených s výkaly výrazně doporučuje používání ochrany, uvádí na svém webu nezisková organizace Sexinfo Online. Vylučování exkrementů na partnera nebo přímo do jeho úst je výrazně rizikové.

Sexinfo Online zmiňuje relativně bezpečnou praktiku přezdívanou „glassbottom boat“, při níž se riziko značně minimalizuje. Pokud jeden z partnerů touží po tom, aby se na něj někdo vyprázdnil, může tak učinit například do průsvitného sklenice či nad sklem, které drží nad jeho tělem/tváří. Koprofil tak má částečný pocit uspokojení, aniž ohrozil své zdraví. Přímé vyprazdňování na osobu, kterému se říká „cleveland steamer“, je naopak velmi nebezpečné.

Ve výjimečných případech lidé praktikují i takzvanou koprofágii, která představuje pojídání výkalů. Jde o jednu z nejvýjimečnějších a nejnebezpečnějších sexuálních praktik. Takové osoby riskují hepatitidu A, HIV nebo bakteriální infekce.

Koprofilie u pacientů s demencí

Aktivity spojené s koprofilií nebo koprofágií ale vůbec nemusí mít pouze sexuální podtón. Část koprofilů a koprofágů totiž patří mezi starší lidi trpící demencí, kteří si neuvědomují, co dělají. Z pacientů, kterým na klinice Mayo mezi lety 1995 až 2015 diagnostikovali koprofágii, měla polovina demenci, píše Susan Barber Lindquist na webu kliniky.

Celkově se však koprofágie u pacientů s demencí prokázala pouze v 1 z 10 000 případů. Neurolog Keith Josephs proto tvrdí, že koprofágie je u lidí skutečně raritní, ale zároveň dodává, že ji nemáme dostatečně prozkoumanou. Podobných případů tedy může být více. Doktor při léčbě pacientů s koprofágií/koprofilií zmiňuje svazující šatstvo, medikamentózní léčbu či psychoterapii. Názory na úspěšnost léčby se ale liší.

Autoři studie z roku 2016, která vyšla v International Journal of Psychological and Brain Sciences, se zaměřili na 37 pacientů s koprofilií. Ani v jednom z případů ovšem u pacientů nedosáhli remise (odstranění příznaků onemocnění), v důsledku čehož usuzují, že koprofilie vycházející ze stavu demence je neléčitelná. Na koprofilii jako sexuální aktivitu při svém výzkumu nepohlíželi.

„Zdá se, že pacienti s demencí se mentálně vrátí do období novorozence, současně ztratí schopnost používat toaletu a vstoupí primitivní prvotní základní instinkty,“ uvádějí autoři studie. 

S poklesem hmotnosti u pacientů s demencí může následně dojít k hledání alternativního zdroje potravy, přičemž pacient v takovém stavu nemusí rozlišit, co konzumuje, a tak dochází ke koprofágii. U pacientů s demencí zdravotníci pozorovali i házení fekálií (coprospheres), které má sloužit jako určitá forma upoutání pozornosti, snaha o komunikaci či potrestání, nebo nesouhlas. Takové chování je přitom typické pro zvířecí primáty.

Byl koprofilem i Adolf Hitler?

Psychoanalytik Walter Langer ve své knize A Psychological Analysis of Adolph Hitler: His Life and Legend tvrdil, že mezi koprofily údajně patřil i nacistický diktátor Adolf Hitler. Opíral se přitom o údaje agentů Úřadu strategických služeb (Office of Strategic Services), který byl předchůdcem CIA.

Vůdci Třetí říše údajně způsobovalo potěšení, pokud si žena klekla nad jeho obličej a vyprázdnila se mu do úst, uvádí britský bulvár Daily Star s odkazem na dokumenty Úřadu strategických služeb. Do této činnosti prý Hitler zapojil svou neteř Geli Raubal. Doktor Walter Langer upřesnil, že proto, aby Hitler svou koprofilii utajil, ji praktikoval zřejmě výhradně s ní.

Koprofilie se ovšem spojuje i s další známou historickou osobností: s legendárním skladatelem Wolfgangem Amadeem Mozartem. Tato teorie vychází zejména z jeho dopisů, ve kterých často psal o fekáliích. „Prvky infantilizmu a koprofilie“ v nich pozoroval i známý psychoanalytik Sigmund Freud, uvádí se v knize Portrait of the Artist as Adolescent Prodigy: Mozart and the Magic Flute.

Podle knihy Mozart’s Letters, Mozart’s Life adresoval 21letý Mozart své sestřenici Marii Anně dopis, ve kterém tvrdil, že se jí „vyprázdní na nos a jeho výkal jí bude stékat po bradě“. Sestřenice byla údajně jeho první sexuální partnerkou.

Svébytný název nese i Mozartova skladba pojmenovaná Leck mich im Arsch (Vyliž mi zadek). Za bizarním chovánímale nemusela stát nutně koprofilie. Tvůrci televizního dokumentu What Made Mozart Tic? naznačují, že Mozart mohl trpět Tourretovým syndromem (pohybové a zvukové tiky často vulgárního charakteru). Tato verze má své odpůrce i podporovatele stejně jako Mozartova údajná koprofilie. Pravdu se ale s jistotou zřejmě nedozvíme.