Pohovořili jsme s bývalým ministrem zahraničních věcí Tomášem Petříčkem (ČSSD).
Po dvou a půl letech přišel konec. V jeden měsíc skončil Tomáš Petříček nejen v křesle ministra zahraničí, odkud jej odvolal předseda ČSSD Jan Hamáček, ale také jako místopředseda sociálních demokratů. S volným časem, které uvolnění z těchto pozic přineslo, přišel čas i na malou rekapitulaci.
REFRESHER se proto s Tomášem Petříčkem spojil, aby probral poslední události, které se kolem něj děly. Zeptali jsme se, jakým způsobem by řešil vrbětickou kauzu on. Co říká na komentáře na jeho osobu ze strany vicepremiéra Hamáčka nebo jaký bude jeho nástupce Jakub Kulhánek. Přišlo ale i na další věci. Věděl jsi například, že bývalý ministr zahraničí je velkým fanouškem Star Wars? Více v článku.
- Jak by Petříček řešil vrbětickou kauzu
- Jakým způsobem útok ve Vrběticích poznamená rusko-české vztahy
- Jaká vládne v ČSSD nálada
- Jaký je premiér Andrej Babiš za zavřenými dveřmi
- Kterou postavu ze Star Wars má nejradši
- Jak vypadá den ministra zahraničí
Dne 12. dubna 2021 skončil váš mandát ministra zahraničí. Rád bych vás poprosil o jeho zhodnocení. Co se vám podařilo, a co byste třeba rád změnil a udělal jinak?Já jsem především rád, že jsem mohl i v době, která nebyla vůbec jednoduchá, dva a půl roku sloužit jako český ministr zahraničních věcí. V mezinárodních vztazích se toho v posledních letech hodně mění. Celý svět také zasáhla pandemie covidu, na což musela i česká diplomacie reagovat. Pro zemi jako Česká republika je důležité posilovat vztahy se státy, se kterými můžeme některé krize lépe zvládat.
Především bych zdůraznil, že se nám v posledních letech podařilo posílit spolupráci s našimi sousedy, zejména s Německem, tedy Bavorskem, Saskem, ale také s Rakouskem i Slovenskem. Také se podařilo prosadit nové nástroje na podporu českých ekonomických zájmů. Tedy pomoc firmám, které přináší vyšší přidanou hodnotu, jsou inovativní a nabízí celá řešení. Jsou to posuny právě směrem k tomu, abychom dohnali vyspělejší státy.
Ale pro mě bylo také důležité, aby česká diplomacie hájila základní hodnoty, na kterých stojí naše společnost. Ať už je to ochrana lidských práv, nebo solidarita s těmi, kterým se nedaří tak dobře, a abychom nebyli lhostejní k tomu, co se ve světě děje. Nejsme země, která by mohla změnit všechno, ale zavírat oči před problémy světa se nedá.
Já jsem upozorňoval na to, že třeba komunisté dost často pojmenovávají věci, které se dotýkají Ruska, tak, že to zastírá podstatu.
A je tam něco, co se vám nepovedlo, nebo byste udělal jinak a líp?
Určitě bych chtěl, aby česká diplomacie byla do budoucna ještě více aktivnější v tématech jako klimatická změna. My jsme v posledních letech toto téma velmi aktivně řešili. Následně vznikla například pozice pověřence pro klimatickou diplomacii, což je nová oblast působení české diplomacie. Týká se to řady dalších věcí, takže věřím, že bychom na tohle měli zaměřit svou pozornost ještě více.
Klimatická změna totiž není jen o ochraně prostředí, ale má třeba dopad na mezinárodní bezpečnost, je provázána s migračními problémy, a tak dál. Dopad v Africe je vidět již dnes. Klimatická změna bude jedním z dalších faktorů, který bude vyvolávat migrační tlaky.
Těsně po vašem odvolání vypukla vrbětická kauza. U nás na webu měl úspěch váš status, ve kterém jste hovořil o rusko-českém slovníčku, ve spojitosti s výrokem Andreje Babiše o útoku na zboží, který vám byl „podsouván“. Kdo vám jej podsouval? Můžete to nějak upřesnit?
To byla spíše nadsázka, protože některé věci se snažíme zbytečně opisovat tak, abychom se možná někoho nedotkli. Já jsem upozorňoval na to, že třeba komunisté dost často pojmenovávají věci, které se dotýkají Ruska tak, že to zastírá podstatu. Ať už to byla bratrská pomoc v roce 68, či jak se hovořilo o konfliktu na Ukrajině.
Rusko se tváří, že se ho to netýká, ale přitom všichni dobře víme, že Rusko podněcuje separatistické tendence, samo nelegálně okupovalo Krym, a dnes, když zlehčujeme to, co se stalo ve Vrběticích, že tu hovoříme o různých verzích nebo o útoku na zboží, tak odvádíme pozornost od toho, co je důležité. A to je to, že ruské tajné služby řadu let na území Evropské unie připravují operace, které jdou proti naší bezpečnosti, a podkopávají demokratické uspořádání v Evropě.
Když už jsme mluvili o tom, co se vám nepodařilo, vicepremiér Jan Hamáček vás ve zmínil v rozhovoru pro Seznam Zprávy ve spojitosti s Vrběticemi. Řekl: „Kdyby seděl na ministerstvu Tomáš Petříček, tak bychom to nezvládli, za tím si stojím. Ta výměna (za Jakuba Kulhánka na postu ministra zahraničí pozn. red) byla k lepšímu.“ Co byste nezvládl, ale odmítl komentovat. Co si o jeho výroku myslíte?
Sám jsem nezaznamenal jediný argument, který by určil, co bych v této situaci nezvládl. Byl jsem v podobné situaci v minulosti, kdy jsme řešili podobné kauzy s Ruskou federací, a myslím, že jsem to zvládl tak, abychom pokud možno zachovali nějaké komunikační kanály, a přitom jednoznačně hájili české zájmy. Také jsem to nikdy nepojmenovával jinak, než to je.
Ve vztahu k Rusku jsem vždycky uváděl, že se k nám chová s jistým despektem, že nás vnímá jako partnera, u nějž si může diktovat, a nerespektuje témata, která bychom chtěli nastolovat. A ukázalo se to třeba v reakci na naši snahu zahájit s nimi konzultace, kde jsme se doposud ani neshodli na agendě těchto konzultací, protože ruská strana nerespektuje naše návrhy.
Skutečně nevím, co vicepremiér Hamáček mínil tím, že bych to nezvládl. Nepředstavil žádné argumenty.
Rozumím. V návaznosti na tu otázku předtím mě ale zajímá, jestli byste řešil kauzu okolo Vrbětic stejně jako pánové Hamáček s Kulhánkem? Tedy vyhoštěním diplomatů, a následně zastropováním?
To řešení by nebylo jiné, nebylo možné reagovat jinak. Skutečně nevím, co vicepremiér Hamáček mínil tím, že bych to nezvládl. Nepředstavil žádné argumenty. Zaprvé je tu vždy možnost se opřít o zkušené diplomaty, já jsem po dvou a půl letech také získal s ruskou stranou zkušenosti…
Můj zájem by byl takový, abychom vystupovali jako suverénní stát i ve vztahu k Ruské federaci. K tomu bych využil svých kontaktů s kolegy v Evropské unii, v Kanadě, a ve Spojených státech, abychom dostali podporu od našich spojenců.
Především bych se ale snažil jasněji komunikovat, co se stalo, a snažil se předejít některým příležitostem pro dezinterpretace, k čemuž zde došlo například v reakci na projev prezidenta Zemana. Velmi rychle se jej chytla ruská propaganda. Ukazuje na to, že jsou zde různé verze, a tedy i různé interpretace toho, co se stalo. Ale to není pravda. Verze je pouze jedna.
Takže si myslíte, že projev prezidenta Zemana nebyl to, co si představujete, že by hlava státu měla v podobné situaci veřejnosti sdělit?
Určitě bych očekával projev, který spíš podpoří kroky vlády, podpoří českou diplomacii, ocení profesionalitu tajných služeb a vyšetřovatelů, kteří se u našich partnerů v zahraničí těší velkému respektu. A především bych chtěl v ten moment uklidnit veřejnost, že naše bezpečnost je účinně bráněna, a takovéto incidenty by měly být pouze dalším důvodem pro její posílení.
Mrzí vás teda, že jste neměl možnost prokázat, že byste to zvládl?
To už je otázka pro alternativní historii. Možnost řešit tuto situaci jsem neměl. Samozřejmě by to bylo něco, co bych ve spolupráci s našimi spojenci v Evropě, v NATO a s výbornými diplomaty na ministerstvu zahraničí zvládl.
Otázka je, jestli bude (Kulhánek) ochoten se se svými názory postavit prezidentu Zemanovi nebo Andreji Babišovi. Já jsem byl vždy přesvědčen, že je třeba hájit kontinuální zahraniční politiku, která (...) není jen nástroj k prosazování partikulárních zájmů.
Jak tato kauza poznamená česko-ruské vztahy? Ruská televize Rossija 1 odvysílala naše zařazení mezi nepřátelské země…
Je potřeba si uvědomit, že vztahy s Ruskem nebyly nějak intenzivní ani v uplynulých letech. Ukazuje se to například na tom, že poslední oficiální setkání ministrů zahraničních věcí proběhlo v roce 2005, takže před 16 lety. Nebylo to nějak živé, ale po tom, co se stalo, se dá očekávat, že budou na nějakou dobu vztahy zmraženy. Budou možná probíhat nějaké kontakty prostřednictvím ambasád, ale nelze očekávat nějakou větší spolupráci zejména v politické rovině. V oblasti ekonomické si myslím, že tam, kde je to oboustranně výhodné, spolupráce nadále poběží.
Ono je také důležité to dát do širšího kontextu, protože Vrbětice nejsou ojedinělý případ. Což jen ukazuje, jak Rusko vnímá celou Evropskou unii. Ukázalo se to v průběhu návštěvy Josepa Borella, evropského ministra zahraničí v Moskvě, kdy Rusko poměrně jasně řeklo, že nestojí o dobré vztahy s Evropskou unií. Vyšlo to najevo také v napětí, které Rusko v poslední době vyvolávalo na rusko-ukrajinské hranici. Situace se nyní ale naštěstí uklidňuje, ale to nic nemění na dlouhodobé politice Kremlu. Rusko prostě je agresivní vůči svému sousedství a neměli bychom na to zapomenout. Měli bychom Rusko a jeho kroky popisovat takové, jaké jsou. Ne takové, jaké bychom chtěli, aby byly.
Ještě se zeptám na vašeho nástupce. Myslíte si, že je Jakub Kulhánek vhodnou náhradou? Bude zvládat věci, které jste zvládl vy?
Jakub Kulhánek je zkušený úředník, pracoval na ministerstvu zahraničních věcí, obrany, a byl náměstek na ministerstvu vnitra. Zkušenosti se státní správou má a já budu rád sledovat jeho kroky. Myslím, že má právo na těch sto dní hájení, kdy skutečně bude řešit nelehké věci. Spadl do rozbouřených vod. Věřím, že s podporou ministerstva zahraničních věcí, to zvládne. Neobával bych se, že v těch šesti měsících do voleb proběhne nějaká velká změna v zahraniční politice.
Otázka je, jestli bude ochoten se se svými názory postavit prezidentu Zemanovi nebo Andreji Babišovi. Já jsem byl vždy přesvědčen, že je třeba hájit kontinuální zahraniční politiku, která navazuje na tradice polistopadové diplomacie, hájí lidská práva a není to jen nástroj k prosazování partikulárních zájmů.
Já bych ze sociální demokracie nechtěl dělat žádnou pravicovou stranu. Chtěl jsem, aby to byla strana, která bude připravena na budoucnost, která nebude ve svém smýšlení pouze konzervativní, a nebude se pouze koukat na to, co se udělalo kdysi. Nostalgie není program.
Mluvil jste o volbách. Když si člověk poslechne výroky v médiích, které o vás například říkal pan Hamáček, přemýšlí o tom, jaká asi musí vládnout pohoda či nepohoda v sociální demokracii. Volební modely pro říjnové volby do Poslanecké sněmovny zrovna neukazují pozitivní výsledky. Jak byste popsal náladu v ČSSD?
Volební průzkumy nejsou úplně nejpříjemnější. Na sjezdu sociální demokracie se rozhodlo vsadit na jistotu a pokračování politiky Jana Hamáčka. Držím novému vedení palce, aby uspělo. Rozhodně ze sociální demokracie neodcházím, a chci přispívat ke srozumitelné a moderní levicové politice. Politice, která vychází z hodnot, jako solidarita nebo ochrana lidských práv, na kterých sociální demokracie stojí spoustu let.
Nicméně v souboji s vicepremiérem Hamáčkem o místo předsedy ČSSD jste prohrál. Do dubna 2021 jste byl místopředsedou strany, nyní však nezastáváte ani tuto funkci. Co to pro vás nyní znamená? Jak moc se shoduje vaše vize s vizí vedení, které tam bude teď?
Já budoucnost sociální demokracie vidím trochu jinak než současné vedení, ale jsem přesvědčený demokrat, a respektuji rozhodnutí většiny. Ale budu určitě chtít ve stranické i veřejné debatě zůstat aktivní. Konkrétně chci vnášet do diskuze právě témata klimatické krize, protože budou v blízké době ovlivňovat náš život. Tyhle změny nás nejvíce zasáhnou v příštích 10 letech.
Už jsem se přiznal k tomu, že s Andrejem Babišem jsme neměli blízký vztah, a lidsky jsme si moc nesedli. Pro mě je to člověk, který (...) se někdy nechává unést emocemi, jedná impulzivně, a občas mi u něj chyběla věcná a klidná debata o problémech, které se řešily.
Chápu, znovu ale narazím na slova pana Hamáčka, který vám vyčetl, že byste z ČSSD udělal „oranžovou TOP 09“. Jaká je teda vaše vize? Co sociální demokracii chybí?
Nám šlo vždy dobře nálepkování (smích). Vnímám to jako předsjezdovou nálepku, kdy pan Hamáček chtěl některé sociální demokraty postrašit. Ale já bych ze sociální demokracie nechtěl dělat žádnou pravicovou stranu, ale chtěl jsem, aby to byla strana, která bude připravena na budoucnost.
Strana, která nebude ve svém smýšlení pouze konzervativní, a nebude se pouze koukat na to, co se udělalo kdysi. Nostalgie není program. Vždy jsem věřil to, že jako politici musíme nabídnout vizi, jak budeme řešit to, co nás čeká.
Nyní si vás pojďme připomenout jako ministra. Protože věřím, že někteří naši čtenáři si úplně nedokáží představit, co všechno tato práce obnáší, mohl byste její náplň popsat?
Ta práce obnáší jednak to, že musíte řídit ministerstvo, zadávat úkoly kolegům, vyhodnocovat, co se bude dít, a připravit se na to, jak Česká republika bude reagovat. Ale má to i své lidské stránky.
Diplomacie je hodně o debatě, ať už s velvyslanci cizích států v Česku, nebo s našimi partnery. Nejsou to jen zahraniční cesty. Někdy je to účast na mezinárodních fórech, kde se řeší témata od bezpečnosti přes ekonomická témata až po pomoc ve světě. Evropská unie i my jsme velmi aktivní v oblasti rozvojové spolupráce, jelikož některé věci nemůžete nechat zajít tak daleko, aby se řešily jen problémy. Je dobré jim předcházet. Jedním z dobrých nástrojů je zajistit slušný život na celém světě.
Což znamená, že vaše dny asi nebyly jednotvárné. Jaký byl váš obvyklý den na ministerském postu?
Ne. On v zásadě obvyklý den nebyl, každý byl trochu jiný. Když byla možnost, tak jsem se snažil děti odvést do školy a do školky. Většinou jsme ráno začínali velmi brzy prvními poradami s vedením ministerstva. Také jsem se musel sám připravovat na jednání vlády, protože jsem neměl na starost jen českou diplomacii, ale také jsem musel vědět o tom, o čem bude rozhodovat vláda jako celek.
Doufám, že bude prostor k debatě o klimatické změně, nebo bych byl rád, aby se mnohem intenzivněji vedla veřejná debata v Česku o nových technologiích od digitalizace přes robotizaci, umělou inteligenci a jejich dopadech. Mám pocit, že se na to nedostatečně připravujeme.
S ministerstvem zahraničí je také spojeno plánování zahraničních cest, kde jednak posilujete politickou spolupráci, ale spolupracujete i s českými firmami, podnikateli nebo investory, kteří mají zájem pronikat na nové trhy. Tato práce je velmi pestrá a pro mě to bylo ctí tuto práci dělat. Vnímal jsem to jako službu, která možná byla trochu na úkor rodiny a koníčků.
K tomu se hned dostaneme, nyní bych ale rád vydržel u jednání vlády, která jste zmínil. Nemůžu se nezeptat na to, jaká tam vládne atmosféra. Prý se premiér Babiš nechává často unášet emocemi, křičí… je to pravda? Jaký je premiér za zavřenými dveřmi?
Už jsem se přiznal k tomu, že s Andrejem Babišem jsme neměli blízký vztah, a lidsky jsme si moc nesedli. Pro mě je to člověk, který, jak jste řekl, se někdy nechává unést emocemi, jedná impulzivně, a občas mi u něj chyběla věcná a klidná debata o problémech, které se řešily. Vždy jsem byl přesvědčen, že se politika má dělat ne s populistickými a marketingovými cíli, ale jako věcná odpověď na potřeby lidí.
Ve funkci ministra zahraničních věcí jste působil dva a půl roku. Jaké to bylo se po tak dlouhé době opustit ministerský post?
V osobním životě to byla trochu úleva, mám víc času na rodinu a děti. Dostal jsem se i na kolo. A těším se, že se budu moci vrátit ke věcem které jsem dělal v minulosti. Ať už v odborné oblasti, kdy jsem se zajímal nejen o zahraniční politiku, ale i o řadu ekonomických témat, možná bych chtěl i využít prostor k dohnání odborných debat, které se v posledních letech vedly. A až to bude možné, tak zajít s přáteli na kafe nebo pivo, protože například některé spolužáky ze střední jsem dva roky neviděl.
Četl jsem váš Facebook, kde píšete, že budete dělat ministra mládeže, což jsem pochopil tak, že se budete věnovat dětem. Pro upřesnění, jaká je vaše funkce nyní?
Dnes jsem řadový člen sociální demokracie, ale chci být aktivní ve veřejném životě. Doufám, že bude prostor k debatě o klimatické změně, nebo bych byl rád, aby se mnohem intenzivněji vedla veřejná debata v Česku vedla o nových technologiích od digitalizace přes robotizaci a umělou inteligenci a jejich dopadech.
Mám pocit, že se na to nedostatečně připravujeme. Rád bych se taky vrátil na akademickou půdu, jelikož mě baví diskutovat se studenty. Rád bych slyšel názory mladých.
Co je pro vás tedy největší relax?
Největší relax? (smích) Přes den, když je na to prostor, tak to kolo. Vyrazit s kamarády „na švih“ a vytáhnout paty z Prahy. A večer si buď vzít knížku, nebo vařit. Rád vařím. Taky je možnost si u toho pustit film.
Já jsem se dočetl, že jste velkým fanouškem Star Wars. Je to tak?
To jsem. Ať už fantasy nebo sci-fi, oboje mám rád.
Proto neuniknete mé otázce, kterou dostávají všichni fanoušci. Jste zastáncem starých filmů nebo „nové trilogie“?
(smích) Spíš jsem asi ten konzervativnější v tom, že ty starší díly podle mě staví více na příběhu. Ty novější na efektech. Samozřejmě efekty jsou v nich úžasné, a i proto jsem se vždycky těšil na nové Star Wars, a vždy jsem se snažil dostat do kina. I když, přiznám se, se mi to u těch dvou posledních nepodařilo.
Právě jsem se chtěl zeptat na poslední filmy od Disney.
Trošku tomu chyběla tomu šťáva. Původní díly vycházely z příběhu, které skvěle vyprávěly a udržovaly diváka v napětí. A efekty byly i na tu dobu dobré. I dnes zaujmou.
Když to řekneme nadneseně, politika je vybírání si mezi různými zly. Nikdy nemáte jednoduchý recept na všechno. Ale chci určitě ještě některé věci řešit, protože si myslím, že je důležité, aby tu byli lidé, kteří si uvědomují závažnost toho, co nás čeká.
Máte oblíbenou postavu?
Wookie a mistra Yodu. To jsou dvě postavy, které jsou sympatické, a možná i tradiční.
Vy máte děti, dceru a syna. Ti jsou také fanoušci Hvězdných válek?
Zatím ještě ne. Teď ujíždí na Pokémonech. Ale já mám zase rád, když si spolu pustíme animovaný film. Je vidět, že tvůrci dětských filmů vědí, že do kina jdou s dětmi i dospělí, a dají tam děj, který je vhodný i pro dospělého. My jsme společně s dětmi zhlédli trilogii Jak vycvičit draka a osobně se mi to hodně líbilo.
Když si vzpomeneme na příběh filmů Hvězdných válek, tak v nich úplně nevládne přívětivá politická situace. Je podle vás možné najít nějakou korelaci mezi politikou Galaktické republiky a politikou v Česku či ve světě? Našel byste tam něco z pozice bývalého ministra zahraničí?
Ve filmech je snadnější politický příběh stavět černobíle. V realitě většina věcí není úplně černobílých a je potřeba si to uvědomit. Jsou věci, které společnost polarizují, ale velmi často není pravda ani na jedné straně. Je potřeba hledat cestu, jak by si obě strany mohly porozumět. V diplomacii je to o to silnější, jelikož má pomáhat překonávat černobílé pohledy na problémy. I proto, aby nedošlo k větším střetům, intergalaktickým válkám, a podobně. (smích)
Taky jsme to už zmínili, ale možná by bylo ještě dobré nakonec zopakovat, jakou si plánujete budoucnost. Nepřemýšlel jste o tom, že byste politiku nechal za sebou?
Vždy je dobré si představit život bez politiky, protože to člověku dává velkou svobodu, a já si takový život určitě představit dovedu. Když to řekneme nadneseně, politika je vybírání si mezi různými zly. Nikdy nemáte jednoduchý recept na všechno. Ale chci určitě ještě některé věci řešit, protože si myslím, že je důležité, aby tu byli lidé, kteří si uvědomují závažnost toho, co nás čeká. Stále mě překvapuje, kolik politiků si například neuvědomuje dopad klimatických změn; má devítiletá dcera si to uvědomuje mnohem víc než ti, kteří mají za naši budoucnost odpovědnost.
Nikdy jsem nechápal to opovržení touhami mladých lidí, kteří chtěli, aby se začalo okamžitě něco dít, jelikož to ohrožuje jejich budoucnost. Bylo by dobré, kdyby se dalo v české politice dívat dál než za čtyři roky do dalších voleb, jelikož neseme odpovědnost za to, v jakém stavu přenecháme naši planetu potomstvu. Zajistit jim život na na Zemi, která jim zajistí dobrý život, a ne nutnost hledat život jinde na jiné planetě.
