Uznávaný herec Maroš Kramár mluví o svém životě, hejtu na internetu i o mediální kauze po odvysílání relace Inkognito.
Vcházíme do podkrovního bytu. Strop lemují dřevěné trámy, na policích jsou sošky, na stěnách obrazy. Obývák s pódiem působí bohémský. Maroš Kramár se usazuje do pohodlného křesla. „Dnes tu budeme hrát Tajemné variace od Érica-Emmanuela Schmitta. Představení o lásce, manželství, sexu a smrti. Prostě o životě,“ vysvětluje. „Všichni, co tu byli, se shodli na tom, že se v tom představení našli,“ dodává herec.
Rozhovor, který začal v přátelském duchu, končíme bouřlivou debatou o mediální kauze po odvysílání relace Inkognito, v níž se herec ze srandy dotkl zadku kamarádky maskérky Martiny Glaser. Televize Joj tuto scénu odvysílala jako vtipný záběr. V té chvíli zřejmě v televizi nevěděli, co tím způsobí.
- Co díky herectví zažil Maroš Kramár.
- Jaké by měl povolání, kdyby se nestal hercem.
- Proč pořádá divadelní večírky ve svém bytě.
- Proč neměl ve scénách nikdy problém s nahotou.
- Jak se staví k incidentu v Inkognitu.
- Proč by to udělal znovu.
- Co si myslí o dnešní mladé generaci.
Za chvíli budete hrát divadlo. Míváte ještě trému?
Těžko říct, asi to už není tréma. Tu jsem měl spíše ze začátku, když jsem byl mladší. Spíše mám obavu, zda paměť funguje tak, jak má. Pokud nevyjdete dlouho na jeviště, ztratíte jistotu – to nám hercům způsobil covid. Hlava i paměť jsou automaty.
Toto není klasické divadlo, je to v něčem úplně jiné. Samotný byt je kulisa a lidé si zde mohou posedět, host má možnost mluvit s hercem. Hosty diváky máme dva metry od sebe, proto se nemůžeme ulívat. Zde nás vidí, slyší i cítí. Musíme hrát na více než na sto procent, aby tomu lidé uvěřili.
Kultura byla během pandemie jednou z nejvíce zasažených oblastí. Jaké to pro vás bylo?
V Praze jsem naštěstí točil zábavnou relaci Zázraky přírody a seriál Slunečná a v Bratislavě párkrát Inkognito. No byl to jiný život, protože před pandemií jsem hrál měsíčně okolo 15 až 20 představení, každé v jiném městě, a cestoval jsem. Bral jsem to však tak, že jsem poznal pomalejší a jednodušší život. Vlastně jsem se dostal do situace, kdy jsem si to tak trochu i užíval. Byla to generálka na stáří a důchodový věk.
Díky tomu, co celý život dělám, jsem jezdil na formule, létal jsem na kluzáku a dělal jsem akrobatické létání. Byla to neskutečná spousta bláznovství.
Narodil jste se do herecké rodiny. Jednou jste řekl, že jste jako malý toužil být popelářem nebo Karlem Gottem. Jste nakonec rád, že jste herec?
Herectví dělám už od šesti let, takže ani neznám nic jiného. Hrál jsem hodně postav ještě předtím, než jsem šel na střední školu. Protože i můj otec a děda byli herci, automaticky mě to táhlo tím směrem. No kromě herectví by mě ještě bavilo podnikat. Možná bych byl dobrý manažer, protože mám spoustu nápadů.
Musíte mít nespočet zážitků, protože se tomu věnujete celý život.
Díky tomu, co celý život dělám, jsem jezdil na formule, létal jsem na kluzáku a dělal jsem akrobatické létání, potápěl jsem se, spustili mě na lyžích ze skokanského můstku. Bylo to neskutečné množství bláznovství, za které si jiný člověk platí.
Mně to nabízejí a ještě mi za to i zaplatí, ale v podstatě to nemusím. Jsem spíše kavárenský typ. Vždy to beru jako výzvu a bojuji s sebou. A věřte mi, je to super pocit, když vyhraju sám nad sebou.
Není dobré, když režiséři lákají diváky na nějaký film jen proto, že je v něm herečka nahá.
Ve filmech jste neměl problém s nahotou. Je těžké si na ni během natáčení zvyknout?
Co se dozvíš po odemknutí?
- Proč Maroš Kramár neměl ve scénách nikdy problém s nahotou.
- Jak se staví k incidentu v Inkognitu.
- Proč by to udělal znovu.
