Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Uznávaný herec Maroš Kramár mluví o svém životě, hejtu na internetu i o mediální kauze po odvysílání relace Inkognito.
Vcházíme do podkrovního bytu. Strop lemují dřevěné trámy, na policích jsou sošky, na stěnách obrazy. Obývák s pódiem působí bohémský. Maroš Kramár se usazuje do pohodlného křesla. „Dnes tu budeme hrát Tajemné variace od Érica-Emmanuela Schmitta. Představení o lásce, manželství, sexu a smrti. Prostě o životě,“ vysvětluje. „Všichni, co tu byli, se shodli na tom, že se v tom představení našli,“ dodává herec.
Rozhovor, který začal v přátelském duchu, končíme bouřlivou debatou o mediální kauze po odvysílání relace Inkognito, v níž se herec ze srandy dotkl zadku kamarádky maskérky Martiny Glaser. Televize Joj tuto scénu odvysílala jako vtipný záběr. V té chvíli zřejmě v televizi nevěděli, co tím způsobí.
V tomto článku si přečteš:
Co díky herectví zažil Maroš Kramár.
Jaké by měl povolání, kdyby se nestal hercem.
Proč pořádá divadelní večírky ve svém bytě.
Proč neměl ve scénách nikdy problém s nahotou.
Jak se staví k incidentu v Inkognitu.
Proč by to udělal znovu.
Co si myslí o dnešní mladé generaci.
Za chvíli budete hrát divadlo. Míváte ještě trému?
Těžko říct, asi to už není tréma. Tu jsem měl spíše ze začátku, když jsem byl mladší. Spíše mám obavu, zda paměť funguje tak, jak má. Pokud nevyjdete dlouho na jeviště, ztratíte jistotu – to nám hercům způsobil covid. Hlava i paměť jsou automaty.
Toto není klasické divadlo, je to v něčem úplně jiné. Samotný byt je kulisa a lidé si zde mohou posedět, host má možnost mluvit s hercem. Hosty diváky máme dva metry od sebe, proto se nemůžeme ulívat. Zde nás vidí, slyší i cítí. Musíme hrát na více než na sto procent, aby tomu lidé uvěřili.
Kultura byla během pandemie jednou z nejvíce zasažených oblastí. Jaké to pro vás bylo?
V Praze jsem naštěstí točil zábavnou relaci Zázraky přírody a seriál Slunečná a v Bratislavě párkrát Inkognito. No byl to jiný život, protože před pandemií jsem hrál měsíčně okolo 15 až 20 představení, každé v jiném městě, a cestoval jsem. Bral jsem to však tak, že jsem poznal pomalejší a jednodušší život. Vlastně jsem se dostal do situace, kdy jsem si to tak trochu i užíval. Byla to generálka na stáří a důchodový věk.
Díky tomu, co celý život dělám, jsem jezdil na formule, létal jsem na kluzáku a dělal jsem akrobatické létání. Byla to neskutečná spousta bláznovství.
Narodil jste se do herecké rodiny. Jednou jste řekl, že jste jako malý toužil být popelářem nebo Karlem Gottem. Jste nakonec rád, že jste herec?
Herectví dělám už od šesti let, takže ani neznám nic jiného. Hrál jsem hodně postav ještě předtím, než jsem šel na střední školu. Protože i můj otec a děda byli herci, automaticky mě to táhlo tím směrem. No kromě herectví by mě ještě bavilo podnikat. Možná bych byl dobrý manažer, protože mám spoustu nápadů.
Musíte mít nespočet zážitků, protože se tomu věnujete celý život.
Díky tomu, co celý život dělám, jsem jezdil na formule, létal jsem na kluzáku a dělal jsem akrobatické létání, potápěl jsem se, spustili mě na lyžích ze skokanského můstku. Bylo to neskutečné množství bláznovství, za které si jiný člověk platí.
Mně to nabízejí a ještě mi za to i zaplatí, ale v podstatě to nemusím. Jsem spíše kavárenský typ. Vždy to beru jako výzvu a bojuji s sebou. A věřte mi, je to super pocit, když vyhraju sám nad sebou.
Není dobré, když režiséři lákají diváky na nějaký film jen proto, že je v něm herečka nahá.
Ve filmech jste neměl problém s nahotou. Je těžké si na ni během natáčení zvyknout?
Přidej se do klubu REFRESHER+
Co se dozvíš po odemknutí?
Proč Maroš Kramár neměl ve scénách nikdy problém s nahotou.
Pokud chcete dělat herectví, musíte si zvyknout, že se budete odhalovat. Hlavně psychicky, ale sem tam i fyzicky. Ne každý je s tím smířený. Nahota ve filmu musí mít opodstatnění. Pokud je scénář špatný a je tam nahota jen proto, aby přilákala diváka, tak to nedělám.
Ve filmu Únos a v seriálu Za Sklem jste hrál postavy, které nápadně připomínaly známé lidi z politiky či podsvětí a mohly být potenciálně nebezpečné. Jaké to bylo?
Bral jsem je jako postavy. Byla to výpověď o té době, o charakterech. Nebál jsem se. Vím, že tvůrci měli nějaké problémy při natáčení, ale mně osobně nikdo nevyhrožoval.
Na Instagramu máte kolem 33 tisíc followerů, při tom si ho spravujete sám. Baví vás sociální sítě?
Mám rád nové věci, technologie mě baví. Jsem však trošku jiná generace. V socialismu jsme byli vychováni tak, že bychom se neměli chlubit. Na Instagramu se chlubí každý. Není to pro mě velmi přirozené, ale pomalu se učím. Byl jsem v šoku, když jsem slyšel, kolik tam lidé vydělávají.
Jak vnímáte hejt na internetu? Čtete si negativní komentáře namířené proti vám?Někdy, když mám takový masochistický moment, si přečtu komentáře těch chudáků. Někdo, kdo nic nedokázal, si sedne k počítači a je nas*aný na celý svět. Jakým právem vás může urážet? Jsem na hejt na internetu zvyklý a je mi těchto lidí líto. Beru je jako chudáky, které nikdo nemá rád a nevědí, co je to láska.
Často mě však zarazí, co všechno se na Facebooku člověk dočte. Asi bych byl za to, aby se každý musel prokázat na sociální síti otiskem prstu nebo občanským průkazem. Aby se vědělo, kdo napsal ten názor, co napsal, a aby za to ten člověk převzal odpovědnost.
Přejděme k tomu, co se stalo v Inkognitu. Čekal jste, že z toho vznikne mediální kauza?
Pro mě to byla zarážející hloupost. Obvinili mě z něčeho, a přitom neměli žalobce. Martina je moje dlouholetá kamarádka, která to brala jako žert. Nikdo nikoho nežaloval.
Je to, jako byste jeli se svým kamarádem po ulici a on se vás nějak dotkl a já bych šel po druhém chodníku a začal bych ho obviňovat za to, co dělá. Pak bych šel do médií a řekl bych jim, že váš přítel je sexuální deviant.
Jsem proti jakémukoliv násilí, i na ženách. Chci, aby se proti němu bojovalo. Nikdo nemá právo nutit někoho jiného do něčeho, co nechce.
Z pohledu více lidí to však působilo jako sexuální obtěžování.
Považovat letmý dotek za sexuální obtěžování, zvláště pokud jde o mně blízkou osobu, je podle mě scestné. Kdybych se jí dotkl násilně, ona se otočí a dá mi facku, ať to klidně média rozmažou. Ona se usmála a druhý den řekla, že to bylo v rámci žertování. Byla přestávka a byla to moje kamarádka, prostě se nic nestalo.
Netušil jsem, že se to odvysílá, ale ani jsem se na televizi nezlobil. Byl jsem v šoku, co z toho vzniklo. Bolelo mě zejména to, že jsem se v životě k nikomu násilně nechoval a oni z toho udělali skandál.
Udělal byste to znovu?
Ano. Necítím žádnou vinu. Není na tom nic špatného, protože jsem se jí v podstatě nedotkl. Byl to žert. Přijde mi zvláštní, že je dnes na obálce nahá dívka a vedle toho tytéž noviny píší o morálce a o mně, že jsem sexuální maniak.
Zvláštní doba. Dívky se cvakají na Instagram pomalu polonahé, předpokládám, že to dělají, aby zaujaly, a když zaujmou, tak jim to strašně vadí? Tedy naštěstí ne všem.
Mnoho žen z herecké branže říká, že zde je mnoho sexismu.
Chválabohu, že je. Dělat umění, aniž by to nemělo příchuť, emoce? Načež ho potom dělat? A co je to sexismus? To, že své kolegyni řeknu, že dnes vypadá výborně, je sexismus? Podle vás mladých ano.
Je však správně, pokud na ženě jako nejdůležitější věc lidé vnímají její vzhled?
Určitě to není nejdůležitější. Ale pokud vás neznám, tak se na vás dívám jako na bytost něčím pro mě zajímavou. A to nemusíte být ani žena. A jak se mám na vás dívat? Proč se ráno namalujete a oblékáte?
Abych se cítila dobře, sama sebou.Jdete na ulici proto, aby se na vás nikdo nepodíval?
Osobně mi vadí, když na mě někdo na ulici zatroubí.
To vadí i mně. Jsem proti násilí, ale nerozumím, proč bych se nemohl na ženu dívat jako na pěknou holku. Proč byste se vy nemohly na chlapa dívat jako na pěkného muže? Vy to nemáte? Nikdy jste neviděla chlapa, který má pěkný zadek a neřekla si: ten by stál za to?
Na to neumím odpovědět.
Nerozumím této generaci.
Co si obecně myslíte o feminismu?
Mám rád feministky, ale nesmí to přehánět. Přeji jim, ať žijí krásný život, jen ať netrápí a neotravují druhé. Vše, co se přehání, není zdravé. Víte, chlapi se vás bojí.
Mě?
Ne, říkám obecně. Začínám se bát o vaši budoucnost. Například stand-upy, ve kterých se vulgárně nadává, jsou v pořádku, ale podívat se na ženu nebo mladou dívku a dokonce ji oslovit je nepřípustné?
Mám 40letou kamarádku, která mi řekla, že si s přítelkyní všimla, že už po nich „roboši“ nepískají. Říkají si, že už je špatně. Važte si toho, když je o vás zájem, neboť přijde čas, kdy se za vámi přestanou otáčet.
Po incidentu v Inkognitu jste řekl, že je vám líto všech žen, které jste urazil, a omlouváte se jim. Dodal jste, že je vám fakt líto, že se jich nikdo nedotýká.
Ano, protože těch je daleko více. To jsou ty opravdu nešťastné. Buďte rády, že se na vás chlapi dívají. Lidem je strašně dobře, neváží si toho. Já vám jen přeji, abyste se měli všichni dobře, abyste byli šťastní a milováni a aby vám nikdo neubližoval.