Znovuzavedení dlouhodobé tradice, o které nikdo přesně neví, proč existuje, tak mimo mě vzbudila pozornost také mnoha dalších lidí včetně pirátských koaličních partnerů. „Jaký je smysl? Za co ty peníze jsou? Chápu snahu udělat symbolické gesto, ale tuhle symboliku fakt nechápu,“ napsal radní pro majetek a transparentnost Adam Zábranský na Twitter. A není sám.
„Umí někdo vysvětlil společenskou prospěšnost tohoto kroku? Pro mě jen ukazuje další směr, kde náš stát musí šetřit peníze,“ dušoval se zmatený Luděk Niedermayer. Primátor Svoboda, na jehož návrh byl tento krok zaveden, naštěstí otázky o tom, v čem jsou novoroční děti výjimečnější než jiné, nenechal bez odpovědi.
„Nejsou výjimečnější, naši péči a pozornost si jistě zaslouží všechny děti. Toto je mimořádná prémie, která má svoji tradici a symbolický význam. Přejme jim to,“ napsal Svoboda, který tak všem pochybovačům, již jej před volbami osočovali z toho, že nebude mít se třemi úvazky na magistrátu čas cokoliv vypracovat, vytřel zrak.
Děti, které se prvního ledna nenarodily, nemusí smutnit, městské prémie si budou moci vybrat jinde. Třeba ve formě zážitkové okružní jízdy před Prašnou bránou nebo čisté radosti z odstranění ďábelských cyklopruhů. Přejme jim to!
Teď už by mělo přijít poučení, ale jsem bohužel zaujaté novoroční dítě. Zároveň mi ale nikdo nic nedal, takže odměnit někoho jen za to, že se „umí“ narodit, jde úplně proti významu státního či městského rozdávání. Odměňovat by se měly děti, které se naopak „neuměly“ narodit, a jeden minimální plat nebo řekněme nájem hypotetického městského bytu by tak měl z kasy magistrátu jít spíše těm, kteří si start do života „nevybrali“ dobře.
Kde takové děti hledat? Stačí vytáhnout hlavu z tradicí a symbolů a rozhlédnout se kolem sebe. V Praze se takových dětí rodí spousta, určitě tedy je z čeho vybírat. A ani rozpočet by se příliš měnit nemusel. Podle statistického úřadu se například v roce 2021 narodil v Praze úplně stejný počet dětí nezletilým matkám, jako se jich letos narodil na Nový rok. Devatenáct dětí, které mají děti, a devatenáct lepších adeptů na náhodnou finanční injekci.
Jak se nezletilým matkám a jejich dětem žije? Nic moc. Většina z nich zůstává u rodičů – nových prarodičů – a je závislá na jejich pomoci. Ty méně šťastné se potom dostávají třeba do Heraltic do domova pro nezletilé těhotné dívky a matky. Patnáctitisícová prémie by se jim do šestinedělí určitě hodila.
Kdo je tu dál? Třeba matky, které si své miminko z porodnice vezou rovnou do azylového domu, nebo matky, které už děti mají, ale nemohou se o ně starat, a tak za nimi jezdí na návštěvy do ústavů. Všichni tito novorozenci by symbolické prémie ocenili více, ale smůla, tradice přemýšlení nad tím, jak co nejvíce pomoci ženám v nesnázích, není na pořadu dne, o to ať se postarají neziskovky, z městského se rozdává vybraným Kozorohům.
