Aby se ale nezapomnělo, kdo tu hraje pré, a zároveň si dokázal svou vlastní velikost, vydal Sergei jako singly pouze tracky, na nichž je bez známých jmen (Jeď, Láska je když..., Asteroidy, Mr. Sergei B, Bouře, Oblíbený Interpret). Školu ulice otevřel singlem Jeď, kde se opravdu blížil pouličním principům a svým starým návykům nejvíce. Dal prostor rapu, který si někteří společně s ohlášením PE4 špatně vyložili jako návrat ke kořenům.

Červnový drop nicméně otevřel track Dobré ráno, který jako by vypadl z loňské Finesy. „Ukňouraný autotune“ se zralými, mellow-type trapovými beaty, kde se dává větší průchod emocím a které jsou umocněny vcelku vkusným zpěvným doprovodem, některým připomínaly spíše poslední Barracudovy studio releasy.

Rozčarované komentáře byly tady. My si ale říkáme proč vůbec? V první řadě je třeba si poslechnout album jako celek, aby člověk zjistil, jaký má vibe. Posluchač, který alespoň trochu zvládne číst mezi řádky, nemůže tvrdit, že zpěv jakkoliv ničí genius loci. Pokud jde o rap, je zde tolik rapových oken, že zpěv zcela vyváží. A kdyby to někomu nestačilo, jsou to pouhé dva roky od doby, co se vyrapoval až do aleluja v 17 (!!!) tracích na mixtapu s Ricem.

Soustředíme-li se na text, zjistíme, že nám Dobré ráno nastoluje celou agendu desky. Barracuda à la Rick Ross mluví o nutnosti tvrdé práce na ulici i v hudbě, aby se dosáhlo úspěchu. Je to oslava prací. Deska tak pokračuje dál – v Nijagáře se Smackem oba mluví o tom, jaký je dealerský život, Čistý dope je zase takovým vzdáním holdu své bývalé práci, kterou dokonce zlehčuje (Dealuju jen pro ten pocit...).

U hranice se zase setkáváme s obrácenou stranou mince a docela osobním storytellingem se stresem, že se něco nepovede. Ironickou shodou okolností (anebo možná promyšleným krokem) se zde na featu objevuje právě Palermo. Onu Bouři, tedy situaci, kdy se to všechno podělá, jak zní název dalšího tracku, je vlastně také potřeba zažít a přežít.

Naředění gangsterské pózy přichází s tracky Oblíbený Interpret, kde oslavuje život podobně jako v Požehnán jako teď. Druhá zmíněná stopa je však pro Sergeie vskutku humble moment desky. Ektor, bohužel, svým featuringem váhu tracku úplně nepřidal. Jeho projev zní uspěchaně, jako by si jen odskočil a hned běžel.

Pokud můžeme nějaké momenty v desce vyzdvihnout, budou to ty v Mr. Sergei B, kde nás 8bitová melodie s punchlines opravdu baví. Podobný feeling mají za nás i Asteroidy s kontroverzními vyjádřeními (Kapsy na steroidech / hulím asteroidy, Jsem podnikatel jako Franta Mrázek...). Máme-li desce něco vytknout, je to track A já vím proč, kde autotune tahá za uši. Moc jsme si neužili ani mentorství věnované ženám v tracku Láska je když... nebo Zůstane mezi náma.

Na konec alba, v době, kdy už toho na nás bylo poměrně příliš, přišly slovenské experimenty v Himaláje II a Vždy extra. Že byly zařazeny na konec, bylo pro album dobře i špatně – dobře v tom, že šlo o zajímavý aspekt, díky kterému jsme desku doposlouchali. Špatně v tom, že bychom si je dříve určitě užili víc.

Hodnocení

Při poslechu nás napadlo, jak je možné, že ještě nejsme přejedeni –⁠ podobně jako u Milion+ a jejich klasických lajn –⁠ Sergeiovými obraty z dealerského života, když se jedná vlastně o jediné hlavní téma od jeho debutu, a přijdou nám pořád nejen poslouchatelné, ale dokonce zábavné. Důvody jsme našli dva.

Jednak zde vidíme hudební zlepšení; o Barracudovi můžeme mluvit jako o hudebníkovi, který pracuje nejen na zpěvu, ale také s nekonečnou zásobou slovních obratů, příměrů a vážně promyšlenými rýmy, které se málokdy opakují. Sergei nad slovem, které píše, uvažuje, z čehož by si mohli vzít příklad jiní prime rappeři.

Růst & Prosperita je skrz naskrz promyšlená studiovka od bookletu po release napěchovaná zajímavou sortou hostů z domova i zahraničí. Ostravský rapper přestal dělat kompromisy, rozhazuje sítě v USA, snaží se myslet výš a je to znát. Evidentní je ale také to, že mu více sedí kratší projekty. Šestnáct tracků bylo únavných a pro ucho velmi náročných – strategie častějších krátkých releasů se za nás jeví jako lepší varianta. Že sem tam uletěl autotune nebo nám nesedl výběr jistých instrumentálů, je věc druhá.

Na druhou stranu jde o autentický release. Album je čistě Sergeiova reprezentace, ucelená biografie, která však nutně netlačí na hitmaking, což nám přijde sympatické. Nemusíme souhlasit s motivy, kterým holduje, ale dokážeme je respektovat a ukázat na produkt, který je reprezentuje, jako na povedený. Barracuda svou hudbu umí a na poslední desce to dokázal. Hodnotíme 7,5/10.