Budeme upřímní, když řekneme, že jsme takto hluboký příběh nečekali. Ale i o tom Fresh Rap je. Zuris je poměrně známým interpretem zejména v Praze a k jeho věhlasu přispěl i skateboard. Dnes ti jej představíme trochu jinak.
Životní tragédie je v červencovém případě velmi zásadním katalyzátorem, který zažehl jiskru rapové kariéry žižkovského rodáka Marka Knytla, známého spíše pod přezdívkou Zuris. Tragédie to je nepředstavitelná a šokující.
Rap je médium, skrz nějž se dají ventilovat ven všelijaké myšlenky, a nezřídka bývá ventilem toho špatného. I Zuris si musel sáhnout na dno, aby se nakonec dostal tam, kde je teď. Umělec, jehož zřídkakdy uvidíš ve městě bez skateboardu, se nám svěřil se svým životním příběhem, který ti s jeho souhlasem přetlumočíme.
Rap však není pouze o slovech, nýbrž i o melodiích. Proto ti také jednou za měsíc přinášíme story tuzemských producentů v rámci seriálu FRESH BEATS.
O tom, co se aktuálně děje ve vodách mladého českého hip hopu, vydáváme i dvoutýdenní updaty. Proto pokud ještě nesleduješ FRESH RELEASE, klikni sem.
A aby ti neuteklo nic z mainstreamového hip hopu v Česku, nezapomeň odebírat informace ze seriálu RAP NEWS.
Skate pro lepší život
On sám sebe popisuje jako rappera a volnomyšlenkáře. Je to evidentní, stačí se jen podívat na jeho videoklipy a poslechnout si pár písniček. Sedmadvacetiletý Pražan má také za sebou jistou „kariéru“ skejťáka, jak jsme již několikrát zmínili, on sám ji ale úplně za kariéru nepovažuje.
„Skejtuju od 11 let,“ začíná s vyprávěním. „Za tu dobu jsem natočil spoustu videí, získal několik sponzorů a vyhrál pár závodů. Každopádně to nebylo nikdy na úrovni, abych se tím živil nebo za to dostával nějaký slušný peníze. Ono to v Česku pouze se skateboardingem asi ani není možný,“ usmívá se při pomyšlení na aktivitu, která jej drží dodnes.
„Mám rád tu kulturu a vše kolem toho,“ vysvětluje nám. „Ale žádní trenéři a podobný pí**viny jako ranní tréninky, strava a podobně. Prostě se sebereš, kdy chceš, a jdeš za partou skejtovat,“ popisuje nám pravou radost z činnosti. Sám ve vlastním tracku Otherside zmiňuje: „Už když jsem byl malej, more, zachránil mě skate. Jinak bych byl asi zmrd.“ Činnost měla tedy i výchovný charakter. „S žižkovskou partou jsme dělali furt nějaký pí**viny,“ uvádí.
„Už ve čtvrté třídě jsem byl na policajtech na výslechu kvůli bitce před školou. Později lidi kolem mě dost chlastali a dělali i jiný věci jako drogy a různý shánění peněz neetickými způsoby,“ přiznává eskalaci situace. „Nějakou dobu jsem dělal pí**viny, ale díky tomu, že jsem chodil denně do skateparku a bavil se s partou ze skejtu, se moje pozornost a aktivity během pár let přetavily jenom na skate a lidi kolem,“ má jeho vyprávění dobrý konec.
„Díky tomu jsem opustil všechny ty špatný věci. Teď, když se ohlédnu na životy lidí, se kterými jsme dělali blbosti, nikdo z nich nedopadl dobře,“ podotýká.
Odsud lze vcelku odvodit, že Zurisova akademická kariéra neměla velkou naději již od úplného začátku. „Škola pro mě nikdy nebyla zajímavá. Věděl jsem, že si ji udělám a pak si budu dělat svoje. Za svá studijní léta jsem se učil zhruba desetkrát,“ směje se. „Základku i střední jsem si prošel s trojkama a nemusel nic řešit, což pro mě bylo dost zásadní, protože představa, že pojedu po škole domů a budu řešit školu, byla smrtící,“ vykresluje.
Přispěly k tomu i jeho osobní indispozice. „Na základce bylo problémem mé ADHD a neschopnost něco dělat, takže jsem nonstop sr*l učitele svými vtípky. Střední jsem prošel se sluchátky, vzadu. Řešil jsem si svoje věci a učitelé zase neřešili mě. Vejška by pro mě byla úplně zbytečná. K tomu, co dělám, ji nepotřebuju,“ shrnuje školní léta.
