7. Citrony ze Sorrenta (Itálie)
Tyto voňavé citrony, známé také jako Limone di Massa Lubrense nebo Massese, jsou pojmenované podle malé obce osídlené na konci Sorrentského poloostrova, pocházejí z místního ekotypu Ovale di Sorrento a pěstují se v provincii Neapol od dob renesance.
První citroníky vysadili jezuité už v 18. století a jeden z prvních kultivarů s názvem Gesù se dodnes pěstuje v kotlině Guarazzanno mezi Sorrentem a Massa Lubrense. Díky speciálnímu způsobu pěstování může Limone di Sorrento plodit až pětkrát ročně, a proto je tato odrůda dostupná po celý rok.
6. Datle Deglet Nour (Alžírsko)
Datle Deglet Nour pocházejí z Alžírska a jsou jednou z nejběžnějších odrůd datlí konzumovaných v celé severní Africe. Jsou malé, mají jantarovou barvu a vyznačují se téměř průsvitným masem a sladkou, oříškovou a karamelovou chutí.
Kromě severní Afriky se pěstují v Izraeli a ve Spojených státech, kam se vyvážely již na počátku 20. století. Přestože se mohou jíst i obyčejně jako sladká svačinka k čaji nebo kávě, často se přidávají do mnoha tradičních severoafrických salátů, pečiva a sušenek.
5. Mangostan (Indonésie)
Mangostan, známý také jako fialový mangostan, je tropická rostlina pěstovaná pro své sladké plody. Předpokládá se, že pochází ze Sundských ostrovů, které jsou dnes rozděleny mezi Indonésii, Malajsii, Brunej a Východní Timor. Mangostan je charakteristický svou tmavě fialovou, pevnou skořápkou, která pokrývá a chrání jedlé bílé plody.
Konzistence plodů je měkká, šťavnatá a jemná, zatímco chuť je sladká s lehkým nádechem kyselosti. Ovoce se obvykle konzumuje v nezměněné podobě, ale lze jej také přidat do různých pečených dezertů, míchaných salátů, krémů, koktejlů, čajů nebo zmrzlin.
