Michel dokumentuje odvrácenou stranu Dubaje. I tady jsou bezdomovci, přeplněné ubytovny a chudoba

Třiadvacetiletý Michel Almarri vyrůstal necelých 50 kilometrů od českých hranic – ve slovenských Piešťanech. Jeho otec je Arab a matka je Slovenka. „Vždycky jsem se cítil jako Slovák, ani nemluvím arabsky. Bližší mi je Evropa,“ říká nám. Po ukončení střední školy mu otec nabídl, že mu v Emirátech dohodí dobrý job v armádě.

Jelikož Michel během covidu moc nevěděl, co se životem, rozhodl se na příležitost kývnout. Dnes žije v Dubaji, pracuje v nákupním centru a do toho natáčí na Youtube videa, kde divákům ukazuje tak trochu odvrácenou stranu luxusní metropole. 

Pracovní tábory, přeplněné ubytovny, bezdomovci či pofidérní čtvrti? I to je realita Dubaje, o které ale v Evropě slyšel málokdo. Z Michelových videí jsme zjistili, že některá místa opravdu nahání strach. „Mám rád adrenalin, vyhledávám ho. Vždycky si dopředu v hlavě připravím co říct, kdyby se mě někdo zeptal, co v té čtvrti hledám,“ vysvětluje.

Jak to chodí v armádě Spojených arabských emirátů, kde v Dubaji Michel bydlí a kolik ho to stojí nebo jaké bizarní momenty zažil, se dočteš v rozhovoru.

K tvým videím jsem se dostala naprostou náhodou, myslím, že mě nalákal název Bezdomovci v Dubaji. Překvapilo mě to, protože z Dubaje spíš vídáme content plný pozitiv.

I já jsem byl překvapený. Hlavně proto, že takové čtvrti najdeme velmi blízko těch luxusních, ne na opačné straně města. Dám si do Google Maps například „labour camps“ (pracovní tábory, pozn. red.) a vidím, že se nachází blízko hezké čtvrti, kde sám bydlím. Pak sednu do auta a jdu to natočit. Všude jezdím sám, ze začátku jsem točil s bratranci, ale ti se teď vrátili na Slovensko.

Pamatuji si video z ubytovny, kde v jednom pokoji spalo asi deset mužů. Ty ses tam vplížil a dokonce sis s nimi povídal. Jak ses tam dostal?

Ano, byl to adrenalin. Veřejnost tam vůbec nemá přístup. Dole je vrátný, přes kterého ale jsem prošel a naštěstí se mi nic nestalo. (smích) S muži jsem si promluvil, pozvali mě do pokoje a nabídli mi vodu. 

Nějak se ze všeho umím vymotat. Vždycky si dopředu v hlavě připravím co říct, kdyby se mě někdo zeptal, co na místě hledám. Jsem vždycky připravený i na to špatné, na problémy, které můžou nastat, a tak mě potom už nic nepřekvapí. Vím, co všechno se může pokazit, ale jdu do toho i tak. Už mě takhle jednou i chytili. (smích)

Kde? A jak to dopadlo?

Teď natáčím na slovenský kanál, ale nejdřív jsem točil anglicky. Točil jsem o tom, jak se chci dostat na jednu stand-up show Kevina Harta, která se konala ve velké aréně. Začínal jsem s podobnými hloupostmi a vkrádačky. No, a dostal jsem se přímo do backstage, kde stála ochranka. Byli tam i záchranáři – a já. Sedl jsem si k záchranářům s tím, že si mě tam nejspíš nikdo nevšimne.

Byl jsem tam celou show, ale před koncem akce přišel nějaký další bodyguard. A zeptal se mě, co tam dělám. Tvrdil jsem, že jsem tam s otcem, kterého tam pozvali. Když se ptali dál, řekl jsem, že jsme každý přišli jiným vchodem a ztratili se sobě navzájem. Zahrál jsem to tak, že otec je někde v aréně a něco řeší a má vybitý telefon. (smích) Naštěstí show už končila, takže mě tam normálně nechali. (smích) Ještě jsem se dostal zadarmo i na koncert Eda Sheerana. (smích)

Asi máš rád adrenalin. Bál ses někdy?

Ano, mám ho rád. Já jsem takové věci dělal i mimo YouTube, prostě mě to baví. Musím ale říct, že na některých místech byl velmi divný vibe. Jsem vděčný, že mám normální práci a můžu se pohybovat v normální společnosti. Protože v těch chudších a pofidérních čtvrtích je to opravdu divné, úplně jiný svět. Tam jsem se možná i trochu bál. Přes den jsem tam zvládl točit v pohodě, ale v noci? Nevím, jestli bych tam vydržel. 

Narazil jsem však většinou na milé lidi, kteří ani neměli problém být na kameře. Mám pocit, že kdybych něco takového dělal na Slovensku, lidé by se nechtěli nechat točit a nebyli by tak otevření.

Kde pracuješ?

Pracuji v nákupním centru Dubai Mall, dělám prodavače v Lululemonu, což je taková značka sportovního oblečení. Od neděle do čtvrtka jsem vždycky v práci a ve volném čase se věnuji videím. Pátek a sobota jsou mé volné dny, čili většinou chodím točit. Během toho, co chodím do práce, si videa upravuji a stříhám. Někdy jsem i bez spánku. (smích)

Proč a kdy jsi vlastně odešel ze Slovenska?

Vystudoval jsem hotelovou akademii v Piešťanech, která trvá pět let. V době, kdy jsme maturovali, přicházel covid a člověk najednou nevěděl, co dělat. Flákal jsem se s kamarády a začal jsem si točit videa na Tiktok. Tam jsem trochu zjistil, čemu bych se rád věnoval. Potom mi otec z Emirátů nabídl, že mi zařídí dobrý job v armádě, tak jsem na to kývl. Ale bylo to hodně narychlo – musel jsem odjet do tří dnů.

Jak ses dostal do Dubaje?

Můj táta je z Emirátů, ale není z Dubaje. Ta nejznámější města jsou Dubaj a Abú Dhabí, ale on pochází z Ras-al-Chaimá, což je třetí největší město, ale nikdo ho moc nezná. Je tam samozřejmě mnoho starousedlíků a silná tradiční kultura. Nejprve jsem bydlel tam, ale  vždy mě to táhlo do Dubaje. Měl jsem tam i bratrance. Začal jsem si hledat práci tam a přestěhoval se.

Ale chci dodat, že jsem vyrůstal na Slovensku a Evropa je mi celkově bližší. Pokud bych zde vydělával dobré peníze a rozběhl bych YouTube tak, jak si představuji, určitě bych odešel do Evropy. Tady bych trávil jen nějaký čas. Život tady mi není až tak blízký, ale respektuji to tu. Jsem vděčný, že tu život můžu sám zažít na vlastní kůži, vidím ho ze všech stran a nemám jen nějaké představy z médií.

Předtím jsi byl taky v armádě. To byla tvá první práce, když jsi přišel do Emirátů?

Ano, přijel jsem po domluvě s otcem a spolu jsme šli do jedné velké budovy, kde se konal nábor. Zeptali se mě, jestli mám dokončenou povinnou vojenskou službu. Do té doby jsem ale ani nevěděl, že tady v Emirátech je základní vojenská služba povinná. Otec mi řekl, že se můžu rozhodnout, jestli do toho půjdu. A já se rozhodl, že ano. Představil jsem si totiž, že bych se jinak musel zase vrátit na Slovensko dál se nudit.

Byl jsi v nějakém táboře? Jak to probíhalo?

Na začátku jsem byl 16 měsíců v armádě. Mám dokončený výcvik, takový,  jaký býval kdysi u nás. Když jsem jej ukončil, odešel jsem na léto na Slovensko. Když jsem se sem vrátil, začal jsem pracovat jako prodavač. Když ale muž absolvuje vojnu, musí odejít každý rok na dvoutýdenní výcvik do takového našeho kempu, aby to nezapomněl. To budu muset opakovat každý rok až do třiceti. I to mě v točení videí zpomaluje, pak do toho půjdu naplno.

V kempu jíš každý den totéž jídlo. Pochoduješ, trénuješ. Přirovnal bych to k takovému bootcampu. Je to už docela easy, ne takové, jako když jsem tam byl těch prvních 16 měsíců. Tam jsem viděl i zbraně a tak. Vědí, že ne všichni tam chodí s radostí, protože tam mnozí mají i normální práci.

Výcvik mi toho ale hodně dal. Řekl jsem si, že když jsem dal 16 měsíců plnohodnotného výcviku v zemi, kde je jiná kultura, náboženství, zvyky a jazyk oproti Slovensku, tak už zvládnu vše, co si usmyslím.

Je těžké najít v Dubaji bydlení?

Poprosil jsem bratrance, které jsem tam měl a oni mi na začátku pomohli. Stále jsem ale měl problém s cenou a lokalitou, protože jsem chtěl bydlet blízko práce. Dojížděl jsem a bylo to strašné. Byt, ve kterém bydlím teď, jsem si našel sám. Je to novostavba, blízko centra. 

Kolik tě to stojí?

Určitě je výhoda mít partnera, partnerku nebo kamaráda či kamarádku, se kterými si nájem rozdělit – na měsíc vychází asi na 33 000 korun, což na Dubaj tak hrozné není. Protože jsem ale sám, je to někdy obtížné a často žiju od výplaty k výplatě, ale dá se to. Hodně peněz dávám do videí nebo za benzín, ale ten je levný. V Dubaji si vydělávám slušně, takže si nemůžu stěžovat.

Máš už nějaké příjmy i z YouTube?

Byl jsem překvapený, ale nějaké peníze mi už přišly. Nejde z toho ale vyžít. Kdyby mi bylo 13 nebo 14 let, bylo by to fajn kapesné.

" width="700" height="393" allowfullscreen="allowfullscreen">

Jak žiješ takový svůj normální život a za co utrácíš kromě nájmu nejvíc peněz?

Nejvíc utrácím za jídlo. Využívám donášky. To vyjde na takových 400 až 500 korun.  Kdysi jsem cvičil, ale přestal jsem. Nájem a jídlo jsou největší položky, benzín je například vážně levný. Plnou nádrž tankuji za tisícovku.

A chodíš taky ven?

Nemám tu ještě moc kamarádů, pořád se věnuju videím, to je můj koníček. Ve městě, odkud je můj táta, je to také těžké, protože je tam plno starousedlíků a já si s nimi nemám moc co říct. V Dubaji je to zase takové, že podle mě musíš chodit ven a na párty, aby sis někoho našel. Ale tak to možná vnímám jen já. 

Dřív jsem chodil na pláže, ale to mě omrzelo. Když člověk vyrůstá na Slovensku, je mu to ze začátku vzácné a všechno ho baví, ale pak pomine. Byl jsem se podívat na ostrově Palm Džumeira, kde má každý dům svou vlastní pláž. Říkal jsem si, páni, byl bych na pláži každý den. Ale oni to vnímají už asi jako my vnímáme koupelnu. Někdy jsem si říkal, že kdybych měl doma bazén, byl bych tam pořád. Teď bydlím v komplexu s bazénem, ale ani jednou jsem tam nebyl. (smích)