Pokud vymřou lidé, další civilizaci mohou vybudovat chobotnice, tvrdí vědci.
Pokud by vymřeli všichni lidé, dalším druhem schopným vybudovat civilizaci by podle vědců mohly být chobotnice, protože jsou inteligentní, dokáží používat nástroje a jsou schopny žít ve společenstvích.
Vymírání druhů patří mezi běžné součásti života na Zemi. Změny životního prostředí, činnost jiných druhů, ale i přírodní katastrofy způsobují, že druhy vymírají prakticky neustále a na jejich místo nastupují nové druhy. Kromě postupného vymírání druhů však čas od času nastane masové vymírání druhů, obvykle způsobené právě přírodními katastrofami.
Vědci dosud na základě fosilních důkazů identifikovali pět takových událostí – posledním bylo masové vymírání druhů před 66 miliony let, při kterém z povrchu naší planety zmizely i dinosauři.
Podle vědců v současnosti probíhá šesté masové vymírání. Tentokrát ho však nespustila žádná přírodní katastrofa, ale aktivita jednoho konkrétního druhu - člověka. Studie zveřejněná v roce 2023 ve vědeckém žurnálu PNAS uvádí, že činnost člověka prostřednictvím změny klimatu a ztráty životního prostředí nenávratně poškodila biodiverzitu planety. Jiná studie zveřejněná v roce 2022 ve vědeckém časopise Nature zase uvádí, že do roku 2080 může vyhynout až 50 % druhů, pokud lidé výrazně nesníží emise skleníkových plynů a odlesňování prostředí.
Vyhynutí lidstva
Lidská činnost však může způsobit i vyhynutí samotných lidí, ať už pomalu postupnou změnou životního prostředí nebo i náhle například v důsledku jaderné války. V takovém případě by vymírání nepostihlo pouze lidi, ještě rychleji by postihlo i nejbližší příbuzné člověka – lidoopy a opice. Nový dominantní druh planety by proto zřejmě nevzešel z pevniny, ale z moře, míní vědci.
Biolog Tim Coulson, který na Oxfordské univerzitě zkoumá ekologii a evoluci, považuje za jednoho z kandidátů na dominantní druh planety chobotnice. Na jedné straně připouští, že existuje řada scénářů, u nichž chobotnice planetu neovládnou, na druhé straně však uvádí, že disponují řadou předností, které by jim to mohly umožnit.
Jednou z výhod chobotnic je jejich inteligence. Existují záznamy a důkazy o tom, že dokáží používat nástroje. Volně žijící chobotnice například používají skořápky kokosových ořechů jako přenosný štít nebo úkryt, chobotnice chované v laboratorních podmínkách použily nástroje k vyřešení překážek v bludištích a dokonce navštívily jiné chobotnice v sousedních akváriích, dodává Coulson.
Umožňuje jim to inteligence, která je sice vysoká, ale odlišuje se od té lidské a připomíná spíše počítačovou inteligenci, uvádí Andy Dobson z Princetonské univerzity. Důvodem je komplikovaný nervový systém chobotnic rozložený po celém těle spojující oči, mozek a osm chapadel chobotnic. Podle Dobsona proto připomíná spíše obrovské výpočetní centrum.
Další výhodou chobotnic je podle Coulsona jejich obratnost, která jim umožňuje jemně a přesně manipulovat s předměty. Nemají však páteř, proto by podle biologa zřejmě zakládala města ve vodě. K tomu by však potřebovaly zdroj levné energie – tu by mohly v pobřežních oblastech získávat z příboje nebo přílivu a odlivu, ve větších hloubkách zase z hydrotermálních zdrojů, dodává Coulson.
Problémem může být nespolečnost chobotnic
Největší překážkou ovládnutí planety chobotnicemi by mohla být jejich nespolečnost. Chobotnice mají pověst samotářů a neštítí se ani kanibalismu, přestože některé druhy chobotnic žijí ve skupinách. Na vybudování měst by proto musely být výrazně společenštější, uvádí Peter Godfrey-Smith z Univerzity v Sydney.
Chobotnice navíc od rodičů dědí jen velmi málo z jejich kultury, což souvisí se způsobem, jakým se rozmnožují – samice naklade oplodněná vajíčka do spáry a ponechá je svému osudu.
Pokud se civilizaci nepodaří založit chobotnicím, může se to podařit jiným druhům. Podle Dobsona mohou být překvapivým vítězem hlístice, Godfrey-Smith to spíše odhaduje na papoušky kakadu.
