Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Královna vintage módy nám povyprávěla o tom, jak si její rodina našla druhý domov v Benátkách a kam se její podnikání posouvá dnes. Už ve středu 6. května otevírá na Bílkově ulici v Praze nový concept store.
Do butiku Lula Vintage jsem přišla ještě před otevírací dobou. Lucie Kratochvílová dorazila jako vždy dokonale oblečená. S přirozenou jistotou ve stylu, která je pro ni typická. V ruce držela velkou vintage kabelku Hermès.
„Zapálím svíčku, mám to tak ráda, a hned se ti budu věnovat,“ řekla Lucie, když si odložila věci.
Udělala mi kafe, zapálila svíčku Trudon a prostor se naplnil tou správnou atmosférou. Mezitím někdo zazvonil na zvonek. Turista, který si chtěl přijít nakoupit, ale Lula otevírala až za pár hodin. I to je důkaz, že si tento pražský butik oblíbili nejen místní, ale i zahraniční návštěvníci a návštěvnice, kteří sem přicházejí cíleně.
Lucie pochází z Moravy. Jako niche content creatorka spolupracovala s globálními jmény jako Dior, Hermès, By Malene Birger, Maison La Collection nebo Gubi. S módou začínala už skrze vlastní blog, dnes její Instagram sledují i osobnosti světové módní scény. Kromě podnikání je také mámou tří synů.
Obklopeny krásnými kousky jsme se nakonec pustily do rozhovoru o jejím benátském apartmánu, ale i o tom, co nového chystá poblíž Pařížské ulice.
Zdroj: Lucie Kratochvílová/se svolením
Benátské útočiště
Její druhý domov v Benátkách dnes funguje napůl jako soukromé útočiště, napůl jako místo, které občas otevře i jiným. Původní představa přitom byla mnohem pragmatičtější. Koupit byt, pronajímat ho a splácet jím hypotéku.
„Byl to takový ten plán, mít něco vlastního, zapustit kořeny. Oba s manželem jsme z rodin mimo Prahu, nic jsme nezdědili, a najednou jsme byli ve fázi, kdy si řeknete, že byste měli mít aspoň něco svého,“ vysvětluje Lucie.
Realita pražského trhu je ale rychle vyvedla z ideální představy. Byty, které by odpovídaly jejich standardu – vysoké stropy, centrum, charakter – byly jednoduše nedostupné. „Zjistili jsme, že bychom si vlastně pohoršili. Platili bychom víc, ale z hlediska kvality bydlení by to pro nás nedávalo smysl. V porovnání s tím, jak úžasný byt máme dnes, i když je jen v nájmu,“ říká otevřeně.
A právě v té době se čím dál častěji vraceli do Benátek. Nejdřív jako turisté, později už cíleně, bez dětí, jen ve dvou, objevovat město jinak.
Rozhodnutí padlo rychle
Zlom přišel během Venice Biennale, konkrétně v roce architektury. Místo přeplněného centra zabloudili do klidné čtvrti nedaleko hlavního dění. „Byli jsme pár minut od ruchu, ale v úplně jiném světě. Mezi domy viselo prádlo, byly tam malé rodinné restaurace, žádné davy. Tehdy jsme vlastně Benátky poznali opravdu,“ vzpomíná.
O pár týdnů později, frustrovaní cenami v Praze, ze žertu otevřeli realitní portály. Tentokrát benátské. „Zjistili jsme, že byt tam může být levnější než v Praze. To byl ten moment.“
Rozhodnutí padlo rychle. Ve čtvrti, kterou si zamilovali, byl právě jeden jediný byt na prodej.
Přijeli, viděli, koupili. Samotný proces už ale tak spontánní nebyl. „Na české straně všechno proběhlo rychle. Hypotéka, papíry… ale v Itálii má všechno svůj čas. Někdy až moc,“ směje se.
Měsíce čekání, srpen, kdy se prakticky nepracuje, zdlouhavé podpisy u notáře, i to je realita koupě nemovitosti v Itálii. „Bylo to náročné, ale zpětně to beru jako součást příběhu.“
Samotný byt prošel citlivou rekonstrukcí, kterou svěřili lokálnímu architektonickému duu. Právě znalost místních podmínek se ukázala jako klíčová, od technických limitů až po legislativu.
„Bez nich bychom to nezvládli. Až dodatečně jsme třeba zjistili, že dispozice bytu vůbec nesedí s oficiálními plány. V Benátkách je to prý běžné,“ říká. Rekonstrukce byla spíš praktická než radikální. Nové rozvody, koupelna, topení. „Chtěli jsme zachovat ducha místa, ne ho překrýt.“
Jak vypadá benátský apartmán módní ikony?
Inspirací jim byl i italský architekt Carlo Scarpa, známý schopností propojovat historické vrstvy s modernismem. „Milujeme ten kontrast starého a nového. V malém měřítku jsme se to snažili přenést i do bytu.“ Interiér tak tvoří kombinace vintage nábytku, designových kousků a předmětů, které si přivezli z cest.
Původní plán pronajímat byt přes platformy jako Airbnb se postupně rozplynul. Částečně kvůli přísným pravidlům, ale hlavně kvůli změně postoje. „Během rekonstrukce a prvních pobytů jsme se do toho místa úplně zamilovali.“
Přidej se do Refresher Clubu
Co se dozvíš po odemknutí?
Jaké odlišnosti ohledně fungování domu jsou mezi Benátkami a Českem.
O projektu Lula Vintage Prague a jakým výzvám Lucie čelila.
Dnes byt funguje spíš na osobní bázi, pro přátele, známé nebo lidi, kteří se k němu dostanou přes doporučení. „Není to klasické ubytování. Je to spíš sdílení prostoru s lidmi, o kterých víme, že to ocení.“
Důležitou roli v tom hraje i komunita domu. Jejich soused, starší pán, který tam žije celý život, se stal přirozenou součástí jejich benátského příběhu. „Nechtěli bychom, aby tam jezdily hlučné skupiny turistů. I proto si vybíráme, kdo přijede.“ Byt tak získává jiný rozměr, ne jako investice, ale jako místo s atmosférou, kterou si chrání.
Zajímavý je i praktický aspekt fungování domu. Na rozdíl od Česka tu neexistuje klasické společenství vlastníků ani fond oprav. „Když se něco řeší, sousedi se domluví. Ale jak přesně funguje financování, to dodnes úplně nevíme,“ přiznává s úsměvem. I to je součást benátské reality, trochu chaotické, ale autentické.
Dnes do Benátek jezdí několikrát ročně, hlavně v létě. První rok byl euforický – víkendové úniky, spontánní cesty s dětmi.
Postupně ale přišla i realita sezónnosti. „Na podzim, když prší a je zima, to už nemá takovou romantiku,“ říká. Přesto vnímá největší hodnotu jinde, ve svobodě. „Můžeme se kdykoliv rozhodnout a jet. Sednout do auta a být tam za pár hodin.“
To, co začalo jako racionální rozhodnutí, se tak přirozeně proměnilo v něco mnohem osobnějšího. Ne investice, ale místo. Ne projekt, ale příběh.
Zdroj: Lucie Kratochvílová/se svolením
Jak se mění způsob vyhledávání vintage kousků?
Lucie stojí už několik let za projektem Lula Vintage Prague, který se postupně vyprofiloval z malého obchodu na Vinohradech v etablovanou značku. Zákazníci a zákaznice si tu vybírají pečlivě kurátorované, vintage nadčasové kousky. A na své si přijdou i ti nejnáročnější.
„Když jsem Lulu otevírala, byla jsem na mateřské a měla za sebou roky v korporátu jako zaměstnanec. Vůbec jsem se necítila jako podnikatelská duše, chybělo mi sebevědomí a ke všemu jsem přistupovala spíš s respektem a obavami, co když to nebude fungovat.“
Lucie dodává, že začínali jako malý obchůdek na Řipské ulici u Jiřáku na Vinohradech. Na začátku to bylo velmi příjemné, přišel i určitý hype, který ale postupně opadl a nastalo i náročnější období. Přiznává, že tehdy dokonce přemýšlela o tom, že by celý byznys možná úplně uzavřela. „A pak jsem se rozhodla přestěhovat se sem do centra. Ukázalo se to jako fajn rozhodnutí, díky tomu nám začalo chodit víc zahraničních zákazníků a věci se začaly znovu hýbat.“
Zdroj: Lula Vintage Prague/se svolením
Více specifické, elegantní a exkluzivní kousky
Lucie popisuje, že se za ty roky výrazně změnila jak samotná podoba vintage módy, tak i způsob, jakým pro Lula Vintage jednotlivé kousky vyhledává.
Jak sama říká: „Na začátku to byly hlavně klasické vintage věci, džíny s vysokým pasem a podobně. Dnes je to mnohem víc o hledání něčeho specifického, elegantnějšího a často i dražšího.“ Zatímco dříve osobně vyrážela hlavně do sekáčů, dnes se sourcing rozšířil i do online prostoru.
„Hodně se tomu věnuju, online hledání na různých klasických platformách… projít eBay na 20 stránkách a hledat kousek, o kterém třeba prodávající ani neví, že má.“
S rostoucí poptávkou po specifických a kvalitnějších designérských věcech se zároveň proměnil i samotný přístup k výběru sortimentu. Dnes už nejde jen o klasický vintage, ale spíše o kurátorský výběr:
Dneska je to mnohem víc o hledání něčeho specifického, elegantnějšího a často i dražšího.
A právě proto si tým postupně musel najít i specializované dodavatele: „Na určité věci jsme si museli najít speciální dodavatele, kteří se zaměřují na značky, typicky kabáty a podobné věci.“
Zdroj: Lucie Kratochvílová/se svolením
Nový projekt: concept store s vizí
„Od začátku jsem si zamilovala vintage oblečení, vždycky mě bavila móda, ale zároveň mě fascinovalo, jak se dá vintage nosit v současném kontextu. Snažili jsme se ho ukazovat tak, aby zapadalo do aktuálních trendů a moderního oblékání, a zároveň aby lidé viděli, že „všechno už tu jednou bylo“. Zároveň jsem ale nikdy netvrdila, že nosím jen vintage.“
Lucie miluje módu jako celek, především niche luxury značky a menší projekty, které nejsou masové, ale mají podle ní hluboký smysl. Často jde o slow fashion, věci vyráběné na objednávku, které zároveň přinášejí něco nového a dají se krásně kombinovat s vintage kousky.
Dlouho měla sen otevřít v Praze concept store, který by přinášel zahraniční značky, jež si podle ní zaslouží větší pozornost. Chtěla tím zároveň oživit pražskou retail scénu, kterou někdy vnímá jako zkostnatělou. Luxusní segment tu sice existuje, ale je podle ní poměrně specifický a uzavřený. Jejím cílem bylo vytvořit prostor, který osloví i jinou cílovou skupinu, než jakou má v Lule.
„A ten sen se nám teď konečně podařilo uskutečnit. Ve středu 6. května otevíráme nový prostor v Bílkově ulici. Trvalo to, protože je to extrémně dlouhý proces, hledání místa, velké investice, a hlavně práce s kolekcemi dopředu. Když otevíráte obchod, musíte nakupovat kolekce, které začnete prodávat třeba až za půl roku. Je to složité a finančně náročné.“
Lucie má nyní radost, že se jí propojí vše, co má ráda. Vintage i současné, luxusnější, ale stále nositelné značky, které určují světové trendy.
V novém prostoru budou například japonské značky jako Yohji Yamamoto, konkrétně jeho linie Y’s, která je pro ni ikonická a spojuje avantgardu s nositelností. Dále SSSTEIN a AURALEE, které považuje za kultovní japonské značky, jež v poslední době výrazně rostou i mezi módními insidery.
Ze Skandinávie se objeví RÓHE a By Malene Birger, reprezentující minimalistický, ale silný design. Pak z Australie St. Agni a také šperky Charlotte Chesnais z Francie, které nosí lidé po celém světě.
„Celý koncept má být hodně osobní, postavený na mně a mém manželovi. Chceme tam dát věci, kterým sami věříme, které sami nosíme, a poskládat je tak, aby dávaly smysl jako celek. Aby to nebylo jen „wow, tolik značek“, ale aby to mělo příběh.“
Cílová skupina jsou lidé, kteří mají rádi umění, architekturu, estetiku a hledají něco, co je odliší, ale zároveň je kvalitní.
Součástí konceptu bude i malá kavárna. Ne klasická provozovna, spíš místo, kde si člověk může dát kvalitní kávu od baristy, sednout si, odpočinout. Inspirovali se pařížským obchodem kultovní značky The Row.
„Chceme, aby to bylo otevřené všem, i lidem, kteří si třeba nemohou dovolit nakupovat luxusní značky. Můžou si dát kávu, koupit si něco drobného, třeba vonné tyčinky, a udělat si radost jiným způsobem. A plánujeme i eventy, které propojí komunitu, umělce a módu,“ říká na závěr Lucie.
