Naskytla se nám možnost položit otázky hercům a herečkám, kteří ztvárňují privilegované středoškoláky v novém seriálu o posedlosti, sexu, strachu a vrahovi v pozadí. Co spouští jejich vlastní paranoiu?
The Shards (Střepy) řeší nejen problémy středoškoláků z vyšších společenských vrstev, ale i sériového vraha, který se pohybuje mezi nimi. Dramatický seriál je natočený podle bestselleru Breta Eastona Ellise a měl premiéru 5. srpna na Disney+. V hlavních rolích se představují Igby Rigney, Homer Gere, Hayes Warner, Kaia Gerber a Graham Campbell. Právě s nimi jsme měli možnost si popovídat.
Čeho se týká příběh seriálu?
Příběh je zasazený do prostředí Los Angeles v 80. letech 20. století a soustředí se na začínajícího spisovatele Breta ztvárněného Igby Rigneym, jehož svět se obrátí po příchodu tajemného a magnetického nového studenta Roberta Malloryho v podání Homera Gera. Robert přestupuje na školu těsně před začátkem maturitního ročníku. Jeho příchod se časově kryje s řáděním sériového vraha přezdívaného Trawler, který po celém městě vraždí teenagery.
Bretova posedlost Robertem se postupně prolíná s jeho fascinací sériovým vrahem Trawlerem. Ten je stále na útěku a zdá se, že se nebezpečně přibližuje Bretovi i jeho přátelům. Provokuje je zvrácenými výhrůžkami a brutálními násilnými činy páchanými přímo v jejich okolí. Bret tak začíná pochybovat nejen o tom, komu může věřit, ale i o vlastním úsudku, když se snaží pochopit nebezpečí, které jim hrozí.
Jaké byly vaše první dojmy, když jste si přečetli scénář nebo knižní předlohu?
Hayes: Knihu jsem si zamilovala ještě předtím, než jsem věděla o adaptaci. Miluji tvorbu Breta Eastona Ellise. Píše tak deskriptivně, že mě přiměl zamilovat si dobu, kterou jsem sama nezažila. U scénáře jsem si rychle všimla, že zkoumá postavy i mimo Bretovu perspektivu. Měla jsem scény, které Bret v knize neodvyprávěl. Podle mě totiž Bret není úplně spolehlivý vypravěč, takže bylo skvělé vidět postavu Debbie i bez jeho úhlu pohledu, což vysvětluje, proč je taková, jaká je.
Homer: Na knihu jsem reagoval velmi silně. Nedokázal jsem ji odložit a dost zásadně to ovlivnilo můj spánek.
Igby: Poprvé jsem se k tomu dostal přes scénář na konkurz. Přišlo mi to nádherně napsané. Pak jsem si přečetl knihu a zjistil, že scénář věrně vystihuje tón předlohy. Byl jsem z materiálu nadšený.
Proč myslíte, že je tento příběh relevantní i dnes?
Igby: Je to stále velmi lidský dospívající příběh o tom, jaké to je vyrůstat. Okolnosti a doba jsou jiné, ale věci, se kterými studenti zápasí, jsou relevantní i dnes, i když se projevují jinak kvůli technologiím a kulturním normám.
Homer: Vypovídá to o úzkosti mládí a procházení tímto obdobím. To je přítomné v jakékoliv době, ale dnes zvlášť. Pro diváky bude snadné se s tím ztotožnit.
Hayes: Hledání vlastní identity v tomto věku řeší každá generace. U našich postav je vidět boj s tím, kým jsou a jak to ovlivňuje rodina a přátelé. A pro lidi, kteří v té době vyrůstali, je seriál zároveň nostalgický.
Seriál vás zavádí do Los Angeles v 80. let. Co vás na této éře během natáčení nejvíce překvapilo nebo bavilo?
Homer: Móda a účesy byly neuvěřitelné. Je to éra, která žije ve vlastním světě. Bylo šílené vidět, kolik úsilí lidé věnovali svým vlasům a oblečení, než šli do školy. Nebyl žádný TikTok, tak si prostě upravovali vlasy.
Hayes: Bylo to vážně inspirativní. Pojďme vrátit tu snahu. Dnes lidé nosí spíš tepláky, tehdy chtěli opravdu vypadat reprezentativně. Zároveň absence telefonů a sociálních sítí vysvětluje, jak se určité věci mohly stát, jak mohl sériový vrah fungovat, aniž by ho dopadli. A bylo velmi osvěžující nebýt na place na telefonu.
Igby: Kalhoty, které jsem v seriálu nosil, byly vůbec ty nejtěsnější, jaké jsem kdy měl na sobě. Nemohl jsem si ani zavázat boty nebo se ohnout pro cokoliv pod koleny. Nedokázal jsem pochopit, jak v tomhle mohli lidé chodit každý den. Ale esteticky to vypadalo skvěle.
Byla během natáčení nějaká konkrétní scéna, která úplně změnila to, jak chápete svou postavu?
Graham: Měli jsme štěstí, že téměř každou epizodu režíroval někdo jiný, takže jsme neustále objevovali nové aspekty toho, kým naše postavy jsou.
Kaia: Pro mě bylo zajímavé prozkoumat to, že Susan vždy ve všem vyhraje, i když tvrdí, že jí na tom nezáleží. Řešila jsem s Ryanem Murphym (výkonný producent seriálu, pozn. red.), do jaké míry jí na tom tajně záleží a jak moc se snaží předstírat, že se nesnaží.
Vaše postavy se v jeden moment přou o to, zda jsou středoškolské romance odsouzeny k zániku. Co si o tom myslíte v reálném životě?
Graham: Na střední škole chybí jistý realismus a autenticita. Je zábavné prožívat vztah, který vám připadá jako otázka života a smrti a jako to jediné, co v životě existuje. Jak stárnete, zjistíte, že to tak nutně není, ale vrátit se do této éry typu Romeo a Julie je svým způsobem očistné.
Kaia: Nic není tak intenzivní jako vaše první láska. Opravdu to působí jako otázka života a smrti. Bylo skvělé stát se znovu středoškoláky, všechno prožívají poprvé.
Seriál pracuje se strachem. Co je váš osobní spouštěč paranoie?
Kaia: Mám strach obecně. Děsí mě moment po probuzení, než se mi usadí myšlenky v hlavě.
Graham: Já mám vážný problém s klaustrofobií. Ne v reálném běžném životě jako ve výtazích, ale od dětství mám strach z toho, že budu pohřben zaživa nebo uvíznu v tunelu. A pak mám strach z toho, že odvedu špatnou práci, nepovedou se mi rozhovory, všichni mě budou nesnášet.
Kaia: A že na nás Ryan Murphy nebude pyšný.
Graham: Jo, to je můj největší strach.
Při sledování bylo těžké určit, zda jsou vaše postavy skutečná monstra, nebo se jen maskují. Jak jste k nim přistupovali a cítili jste se někdy nesví?
Hayes: Ryan Murphy nám od začátku řekl, že to budeme zjišťovat společně s diváky. Fascinující bylo, že jsme dělali záběry, kde byla každá postava zahrána jako možný vrah. Ukazovalo to, že monstrum je v každém z nás. Ale dělali jsme i záběry plné nevinnosti.
Igby: Prvek „masky“ je však přítomný neustále. Je to symptom dospívání, snažení se zapadnout a zjistit, zda je bezpečné být sám sebou.
Homer: Každá postava se chová jinak podle toho, s kým právě je. Různí lidé ve vás probouzejí to nejlepší, nebo naopak nejhorší.
Kdyby se příběh seriálu stal vaší realitou a měli byste v zádech tajemného vraha, kdo z obsazení by měl největší šanci na přežití a kdo by se stal první obětí?
Graham: Myslím, že Hayes by šla jako první.
Kaia: A já bych byla hned po ní, prostě bych se obětovala. Neměla bych zájem se s ním dál tahat.
Igby, tvoje postava musí hrát jak se strachem, tak být v samotném centru dění. Jaké to bylo?
Igby: Byla to zajímavá zkušenost. Fikční verze Breta je neuvěřitelně všímavá a detailní. Vnímá, co má kdo na sobě, jaká hudba hraje na pozadí. Vycházel jsem z toho a snažil se být maximálně přítomný. Hodně mé práce pak spočívalo v dodatečném namlouvání hlasu vypravěče v postprodukci. Žil jsem ve dvou světech, seděl jsem na place s ostatními, ale zároveň myslel na komentář, který nahraji až později. Byla to výzva, ale nakonec to všechno krásně zapadlo dohromady.
Potkali jste se s autorem předlohy Bretem Eastonem Ellisem?
Kaia: Já jsem ho potkala před lety, ještě než Ryan začal připravovat adaptaci. Byla jsem z něj úplně paf. Řekla jsem mu, jak miluji jeho knihy a že zrovna čtu The Shards. On se na mě podíval a řekl: „Ty jsi Susan.“ Byla jsem v šoku. Podruhé jsem ho potkala až po skončení natáčení v restauraci a jen jsem mu řekla, že doufám, že jsme naplnili očekávání.
Graham: Dostali jsme od něj schválení, všichni jsme napjatě čekali, co na seriál řekne, a vypadá to, že se mu opravdu moc líbí.
Jak realistický je tento obraz mladých, krásných a privilegovaných lidí v Hollywoodu a okolí?
Graham: Já osobně o tom, jaké to je být mladý a krásný v Hollywoodu, nic nevím, takže tohle by měla vzít Kaia.
Kaia: Nechodila jsem na elitní soukromou školu a nevyrůstala přímo v LA, ale u pláže v Malibu a měla jsem domácí výuku. Takže jsem měla úplně jinou zkušenost. Nicméně úvodní scéna, kde jedeme po cestě v kabrioletu, se natáčela asi dvě minuty od domu, kde jsem vyrostla. Některé podobnosti tam tedy byly, ale postavy mají v sobě jistou lehkost a stylovost, která mně v jejich věku i dnes chyběla.
Vaše postavy procházejí divokým obdobím dospívání. Co byste svému sedmnáctiletému já vzkázali?
Graham: Dopřej si trochu času a klidu. Nemusí být všechno tak vyostřené a okamžité. Snažit se uspěchat závěry o tom, jak má tvůj život vypadat, je chyba.
Kaia: Když mi bylo stejně jako postavám, strašně jsem spěchala na to být dospělá. A pak se probudíte a zjistíte, že jí jste a musíte jí být po zbytek života. Měli bychom si více užívat mládí. Všem nám je kolem 25 let a toto natáčení nás vážně vrátilo zpět do té mladické hravosti.
