Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Čarodějnické procesy se zdaleka netýkaly pouze žen. Na hranicích končili také muži, a dokonce i děti.
Když v roce 1644 vyšetřovali v Praze 19 chlapců kvůli údajnému vyvolávání ďábla, čarodějnické procesy probíhaly v Evropě už více než 150 let. Kontinent měl v té době za sebou některé ze svých nejkrvavějších kapitol, během nichž skončily na hranicích tisíce lidí.
Víra v čarodějnictví, černou magii a možnost uzavřít smlouvu s ďáblem byla ve společnosti dlouho hluboce zakořeněná. Obvinění ze spojení s pekelnými silami rozhodně nebylo něčím, nad čím by tehdejší úřady jen mávly rukou.
Chlapec, který tvrdil, že viděl ďábla
Na začátku března roku 1644 se po pražské Malé Straně začala šířit znepokojivá zpráva. Několik chlapců z místní jezuitské školy se údajně pokoušelo vyvolávat ďábla. V centru pozornosti se jako první objevil třináctiletý sirotek Kašpar Klein, který tvrdil, že se ďábla opakovaně pokoušel přivolat. O zaklínání otevřeně mluvil a rituál dokonce předváděl ve škole. Tvrdil přitom, že se mu ďábel skutečně zjevil. Jeho vyprávění bylo pro tehdejší společnost natolik znepokojivé, že se o případ začaly zajímat úřady.
Co byla jezuitská škola?
V 17. století patřili jezuité mezi významné představitele evropského školství. Vedle latiny, gramatiky či rétoriky kladli velký důraz na náboženskou výchovu, disciplínu a poslušnost.
Kašpar se měl zaklínání naučit od jednoho staršího chlapce ještě předtím, než začal navštěvovat jezuitskou školu. A nešlo přitom o žádný složitý rituál. Stačilo v každém rohu místnosti třikrát udělat znamení kříže a pronést německé zaklínadlo „Komm, Teufel!“, tedy „Pojď, ďáble!“.
Skutečná historická podoba Malé Strany a Hradčan z roku 1606. Zdroj: Wikimdia Commons / volně k užití
Dne 10. března byl Kašpar na příkaz velkopřevora maltézského řádu zadržen. Následující den ho vyslýchali členové řádového soudu, pod jehož pravomoc chlapec spadal. Při výslechu podrobně popisoval setkání s ďáblem. Přízrak prý nemluvil, pouze poskakoval po místnosti. Chlapec ho následně pokropil svěcenou vodou, načež údajně zmizel.
Kašpar tvrdil, že ďábel na sebe mohl brát různé podoby. Jednou vypadal jako člověk, jindy jako slepice nebo kočka. Při jednom z údajných setkání ve škole se měl dokonce objevit v podobě podivné dívky, která byla celá porostlá vlasy.
V tomto článku se dozvíš: ➔ Proč se do případu vložil samotný císař Ferdinand III.? ➔ Jak probíhaly výslechy a proč některá přiznání nebyla věrohodná? ➔ Jakým trestům chlapci čelili a jak celý případ nakonec dopadl?
16 dětí před vyšetřovací komisí
Později se ukázalo, že Kašpar nebyl jediným chlapcem, který se měl o podobné zaklínání pokoušet. Při výslechu označil také dvanáctiletého Václava Castelliho, který měl podle jeho tvrzení rovněž umět ďábla přivolat. Do hledáčku vyšetřovatelů se postupně dostávali také další kluci ze školy.
Dne 12. března proto čeští místodržící, vysocí zemští úředníci, kteří v Českém království zastupovali panovníka, ustanovili zvláštní čtyřčlennou vyšetřovací komisi. Ta začala jednat rychle. Ve dnech 17. a 18. března vyslechla celkem 16 chlapců ve věku od osmi do 14 let.
Budova bývalého jezuitského gymnázia je dnes součást areálu Poslanecké sněmovny. Zdroj: mapy.cz / volně k užití
Vyšetřovatele zajímal také náboženský život chlapců. Zjišťovali například, zda navštěvují bohoslužby, chodí ke zpovědi nebo přijímají svaté přijímání. Vyšetřovatelé nakonec dospěli k závěru, že chlapci nepředstavují skutečnou hrozbu a není nutné je přísně trestat. Jenže do celého případu se vložil samotný císař Ferdinand III.
Přidej se do Refresher Clubu
Co se dozvíš po odemknutí?
Proč se do případu vložil samotný císař Ferdinand III.?
Jak probíhaly výslechy a proč některá přiznání nebyla věrohodná?
Jakým trestům chlapci čelili a jak celý případ nakonec dopadl?
Přestože vyšetřovací komise nepovažovala chlapce za skutečnou hrozbu, císař měl na celou záležitost jiný pohled. Dne 23. března označil případ za natolik závažný, že požadoval další podrobné vyšetřování. Případ se nakonec táhl až do konce června, kdy komise dokončila závěrečnou zprávu. Dokument měl přibližně 40 stran a podrobně popisoval průběh vyšetřování, jednotlivé výpovědi i závěry vyšetřovatelů.
Mezitím se podařilo vyslechnout také další starší chlapce z Nového Města pražského. Ti nejprve jakoukoli účast na zaklínání popírali, nakonec ale přiznali, že se o vyvolávání ďábla také pokoušeli. Vyšetřování tak nakonec zahrnovalo celkem 19 chlapců ve věku od osmi do 17 let. 15 z nich navštěvovalo jezuitskou školu, jeden byl jejím bývalým žákem a zbývající tři k ní měli jiný vztah.
Některá přiznání přišla po násilném výslechu
Komise ale postupně začala pochybovat o věrohodnosti některých výpovědí. Kašpar, jehož vyprávění celý případ odstartovalo, totiž nevypovídal vždy dobrovolně. Některá tvrzení z něj dostali pod hrozbou násilí a při jedné příležitosti byl dokonce zbit.
Výpovědi ostatních chlapců navíc ovlivňovaly návodné otázky vyšetřovatelů, které jim mohly napovídat, co mají říkat. Komise proto začala jejich příběhy zpochybňovat. Nakonec dospěla k závěru, že se chlapci sice pokoušeli ďábla vyvolat, ten se jim ale nezjevil. Odmítla také, že by s ním uzavřeli takzvaný pakt. Právě smlouva s ďáblem přitom patřila mezi nejzávažnější obvinění spojená s čarodějnictvím.
Násilné výslechy byly součástí dobové soudní praxe. Zdroj: Wikimedia Commons/ Alessandro Magnasco / Städel Museum / volně k užití
Vyšetřovatelé odmítli mučení
Komise se zároveň rozhodla chlapce nemučit. Podle vyšetřovatelů šlo o malé děti, které by pod nátlakem mohly přiznat i věci, které nikdy neudělaly. Doporučili proto případ uzavřít a chlapce dál nestíhat. Úplně bez trestu ale vyváznout neměli.
Rodiče, opatrovníci nebo učitelé měli chlapce podle doporučení komise potrestat pořádným výpraskem. Zároveň na ně měli dál dohlížet. Vyšetřovatelé totiž stále věřili, že by děti mohl ďábel pokoušet, i kdyby se ho samy už nepokoušely vyvolat.
Konečné slovo měl císař Ferdinand III., který 6. srpna závěry komise schválil. O šest dní později se rozhodnutí dozvěděli také rodiče a opatrovníci. Úřady po nich chtěly, aby do tří měsíců podali zprávu o dalším chování dětí. Tím byl případ uzavřen.
Rytina nizozemského umělce, která zachycuje dobové představy o čarodějnictví a vyvolávání démonů. Zdroj: Cleveland Museum of Art / Jan van de Velde II
Dětská hra, která se vymkla kontrole
Co se tedy v Praze roku 1644 skutečně odehrálo? Podle historika Petra Kreuze šlo pravděpodobně o skupinu školáků, kteří si ve volném čase krátili chvíle zakázanými rituály. Zaklínání pro ně představovalo vzrušující zábavu a někteří zřejmě skutečně věřili, že se jim podaří ďábla přivolat.
Svou roli mohla sehrát také atmosféra strachu a nejistoty v posledních letech třicetileté války. Dokud se podobné pokusy odehrávaly převážně mezi školními zdmi, rodiče a učitelé je řešili především kázeňskými tresty. Situace se ale změnila ve chvíli, kdy Kašpar Klein začal ďábla veřejně zaklínat i mimo školu a jeho počínání vzbudilo obavy mezi obyvateli Malé Strany.
Případ devatenácti chlapců je podle Kreuze největším doloženým čarodějnickým procesem s účastí dětí v českých zemích. Zároveň ukazuje, jak snadno se mohla zdánlivě nevinná dětská zábava v atmosféře náboženského strachu proměnit v záležitost, kterou řešily nejvyšší zemské úřady i samotný císař.
