- produkty a služby určené pro osoby starší 18 let
- sex, nahotu a jiný nevhodný obsah
- násilí, krev nebo obsah nevhodný pro citlivé povahy
Představujeme vám sedm knih, které sepsali sérioví vrazi. Často se jedná o autobiografie a jejich čtení je jen pro otrlé.
Sérioví vrazi byli vždy prostředkem spousty emocí. Jejich činy spouštěly a spouští vlny nenávisti, strachu a odporu a v krajních případech dokonce i fascinace. Existují stovky fiktivních i naučných knih o sériových vrazích, avšak žádná z nich nemůže být tak kontroverzní jako ty, které napsali vrazi vlastnoručně. Většina z nich, vzhledem k přehnanému narcismu, sepisuje autobiografie, avšak najdou se i fiktivní příběhy, pocházející z mozku těchto odpudivých lidských stvoření. V USA, kde se nachází největší počet sériových vrahů, funguje zákon, který byl přijat v roce 1997 ve většině tamních států. Ten praví, že veškeré výtěžky z knih, které napíšou sérioví vrazi a které popisují zločiny, které vykonali, poputují k rodinám jejich obětí. Přestože jsou vrazi připraveni o zisk, nic to s nimi nedělá, většina z nich se stejně ven už nikdy nepodívá a to, o co jim ve skutečnosti jde, je popularita. Ačkoli jsou takové knihy něčím, co málokterý člověk bude dobrovolně číst před spaním, je nesporné, že nabízejí unikátní pohled do duše narušeného člověka, který se uchýlí k tak odpornému skutku, jakým je vražda. Ještě jednou připomínám, že článek má pouze informativní charakter a rozhodně nechceme žádným způsobem glorifikovat činy sériových vrahů.
Sakakibara Seito – Zekka
2015
Sakakibara Seito je přezdívka japonského sériového vraha, který v roce 1997 zabil dvě děti a tři další zranil. Šokující pravdou je, že v době zločinů mu bylo pouhých 14 let. Zatčen byl poté, co zavraždil 11letého Juna Hase, jehož oddělenou hlavu položil před vchod základní školy v Kobe. Poté, co byl zadržen, se přiznal i k vraždě Ayaka Yamashita, kterému bylo pouhých 10 let. V roce 2004 byl podmínečně propuštěn a pod dohledem úřadů zůstal až do roku 2005, kdy byl zcela osvobozen. Jeho skutečné jméno je stále široké veřejnosti neznámé. Jeho autobiografie s názvem Zekka byla obklopená kontroverzí už od začátku. Prodej knihy byl zahájen bez jakéhokoli informování rodinám obětí. Seito údajně rozeslal těmto rodinám výtisk své knihy s omluvnou poznámkou uvnitř. Navíc, v autobiografii se autor přiznal, že v mládí byl sexuálním deviantem. Když nastoupil na druhý stupeň základní školy, už ho začalo nudit zabíjení koček a netrvalo dlouho, než si našel první lidskou oběť. Navzdory skutečnosti, že Mamoru Hase, otec Juna Hase, veřejně prohlásil, že kniha akorát prodlužuje jejich utrpení a poprosil, aby byla stažena z oběhu, nikdo jeho přání nevyslyšel. Vrcholem všeho je skutečnost, že Seito už si prodejem knih přišel na 1 600 000 dolarů.
J.D. Bauer – The Trinity of Superkidds
2010
Charles Kembo byl odsouzen za vraždu čtyř lidí. Životem zaplatila jeho manželka, přítelkyně, nevlastní dcera a obchodní partner. V roce 2003 se začala pohřešovat jeho tehdejší manželka Margaret. Její tělo nebylo nikdy nalezeno. Jeho obchodní partner Ardon Samuel byl nalezen uškrcený a vykastrovaný ve Vancouver parku v listopadu roku 2003. Téměř o rok později byla nalezena mrtvola jeho přítelkyně Sui Yin Ma v tašce na hokejové věci v Richmondu. Mrtvola jeho nevlastní dcery Rity Yeung byla nalezená až v červenci v roce 2006 v Richmondu, zabalená v pytli na odpadky a zakopaná. Bylo jí 20 let. Několik dní po tomto hrůzném nálezu byl Charles Kembo konečně zatčen. Dodnes je ve vězení a odpykává si celoživotní trest. The Trinity of Superkidds: Book One: Quest for Water je 372stránková kniha pro děti, k jejímuž autorství se Kembo přiznal během jednoho interview. Dětskou knihu vydal v roce 2010, nedlouho po skončení soudního procesu s jeho osobou.
David Berkowitz – Son of Hope
2006
O nechvalně známém Davidu Berkowitzovi jsme se již zmiňovali v našem seriálu o sériových vrazích. Přiblížíme si tedy jeho životní příběh jen ve zkratce. Jedná se o amerického sériového vraha, který zabil šest lidí a dalších sedm zranil, to vše během 14 měsíců od července 1976 do srpna 1977. Vrah si za své oběti vybíral výhradně plavovlasé brunetky, spousta žen se v době jeho řádění raději nechala ostříhat nebo přebarvit na blond. Používal zbraň ráže .44, proto si vysloužil přezdívku .44-caliber killer, známější je však jako Son of Sam, jak se podepisoval v dopisech adresovaných policii. Berkowitzovou osudovou chybou byl parkovací lístek, který zanechal na místě činu. Po doznání se k vraždám dostal šest doživotních trestů a za mřížemi je dodnes. Podle jeho slov ho k vraždám přinutil ďábel, který k němu promlouval skrz audiovizuální halucinace a skrz jeho psa Sama. Nakonec Son of Sam našel nového otce v Bohu a začal si říkat Son of Hope. Ve věznici našel novou cestu v křesťanství a cestě k Bohu. Jeho kniha Son of Hope obsahuje jeho vězeňské zápisky a popis jeho cestě k přijetí víry a „znovuzrození“.
Ian Brady – The Gates of Janus
2001
Ian Brady je polovinou vraždícího dua, které vstoupilo do dějin po vraždách (Moors murders) v Manchesteru. Zatímco Ian Brady a jeho partnerka Myra Hindley byli v roce 1966 odsouzeni za vraždu tří dětí, stihli se doznat k dalším dvěma vraždám, o kterých neměla policie ponětí.Obětí jejich otřesných činů byly výhradně děti, a to ve věku 10-17 let a některé z nich byly dokonce znásilněny. Až echo od švagra Myri, Davida Smithe, zabránilo této dvojici páchat další odpornosti. Chtěli ho přibrat k sobě a páchat společně vraždy, on však razantně odmítl a v nejbližší volné příležitosti informoval policii. David Smith však nevěřil, že by Ian Brady byl schopen zabít. Brady ho však vyvedl z omylu vraždou Edwarda Evanse, kterého 14krát udeřil sekyrou a následně ho uškrtil. Během policejního vyšetřování objevila kriminálka Edwardovo tělo i vražednou zbraň. Během dalšího pátrání objevila policie na nádraží v Manchesteru v úschovně dva kufry, v nichž byly nahé fotografie jedné z obětí a magnetofonový záznam jejích proseb o život. V kufrech bylo i několik fotografii hřbitova Saddleworth Moor, což dovedlo detektivy k dalším obětem. V knize The Gates of Janus se Brady pokouší čtenáře dostat do mysli sériového vraha a vysvětlit mu, jak funguje. Snaží se přesvědčit, že sérioví vrazi mají lepší vhled do svého nitra a lépe chápou, jak jejich mysl funguje. Brady v knize představuje i svou teorii o zrodu fenoménu sériových vrahů v moderních dějinách a doplňuje profily známých sériových vrahů jako Teda Bundyho nebo Johna Wayna Gacyho.
Danny Rolling – The Making of a Serial Killer
1996
Danny Rolling z americké Floridy má na svědomí životy pěti univerzitních studentů. Krátce před začátkem podzimního semestru dorazil do Gainesville na University of Florida a postavil si stan v lese blízko kampusu. Ubodal čtyři dívky a jednoho chlapce. Několik svých obětí dokonce znásilnil. Snad nejvíce morbidním aspektem jeho 48 hodin trvajícího vražedného řádění byl způsob, jakým naložil s jednou ze svých obětí. Tělo Christy Hoyt bylo nalezeno v pozici v sedě, přičemž její hlava byla oddělená a položená na poličce před ní. V roce 1994 byl odsouzen za vraždu pěti lidí a odsouzen k trestu smrti. Ačkoli Rolling přiznal, že zavraždil další tři lidi ve svém rodném městě v Louisianě, nikdy nebyl za tyto činy souzen. Usmrcen byl smrtící injekcí, přičemž si podle svědků předtím, než mu byl jed podán, zpíval chvalozpěvné písně. Knihu The Making of a Serial Killer sepsal během svého pobytu za mřížemi ve spolupráci se svojí snoubenkou Sondrou London. Vyšla v roce 1996 a způsobila rozruch, nejen kvůli explicitním příběhům, ale i nevhodným kresbám. V jedné povídce dokonce Rolling popisuje znásilnění ženy v Sarasotě. Oba byli nakonec obžalováni ze zisků z prodeje příběhu z pera sériového vraha a byli nuceni výtěžek vyplatit rodinám obětí.
John Wayne Gacy – A Question of Doubt
1993
O Johnu Gacym jsme již také psali. Jedná se o jednoho z nejvíce nechvalně známých sériových vrahů z USA, který má na svědomí 33 lidských životů mladých lidí ve věku od 9 do 20 let. V roce 1968 byl odsouzen za sodomii, ale odseděl si pouhých 18 měsíců z desetiletého trestu, a to za dobré chování. Poté, co byl propuštěn, se přestěhoval do Chicaga, kde vybudoval úspěšnou firmu, angažoval se v politice a byl známý také jako Pogo the Clown, jak si říkal, když chodil v převleku za klauna bavit děti a účastnit se charitativních večírků. Mezi těmito činnostmi začal také bohužel i zabíjet, své oběti si vybíral nejen mezi svými zaměstnanci, ale sháněl je především na ulicích mezi místní spodinou. Vynalézavě je nalákával do svého domu, kde je poté spoutal a brutálně zneužil, načež je uškrtil a těla pohřbíval pod sklepní podlahu ve svém domě. Poté, co mu došlo místo pod podlahou, začal těla vhazovat do místní řeky. Několik z jeho obětí uprchlo, avšak teprve případ Roberta Piesta, 15letého chlapce, který se u Gacyho ucházel o pracovní místo a následně zmizel vedl k polici k prohlídce domu, která skončila objevem mrtvol pod podlahou. 28 těl bylo nalezeno pod sklepením a dalších pět v místní řece. V roce 1994 byl jeho život ukončen za pomocí smrtící injekce, po odsouzení k trestu smrti v roce 1980. Kniha A Question of Doubt, na níž spolupracoval s Shanem Bugbeem, je příběhem, v němž Gacy popírá vinu a svaluje ji na jiné. V předmluvě praví, že kniha není autobiografií, ale popisem noční můry, kterou žil od roku 1978 do roku 1980. Má jít o historii lží a kalkulací médií a policie, která svalila vinu na něj. Kniha vyšla v nákladu 500 výtisků a dnes ji seženete za desítky tisíc korun.
Donald Gaskins – Final Truth
1993
Donald Gaskins je známý také pro přezdívku Pee Wee Gaskins, která mu byla udělena na základě jeho velikosti (peewee - anglický slang pro něco velmi malého). Tento pouze 163 centimetrů vysoký sériový vrah se přiznal k vraždě 13 lidí na území USA. Ve své krutosti, která nejspíše pramenila z komplexů z výšky, spáchal každou vraždu jiným způsobem. Své oběti topil, ubodával a zabíjel střelnou zbraní a poté pohřbíval jejich těla v lese v South Caroline. Skutečný počet obětí jeho zvrhlosti je neznámý, avšak po jeho zatčení v roce 1975 byl odsouzen za osm spáchaných vražd. Jakkoli to bylo, ve své autobiografii se doznává minimálně ke stovce vražd. Mezi jeho obětmi bylo i batole, které znásilnil předtím, než ho usmrtil. V roce 1991 byl odsouzen k trestu smrti za vraždu spoluvězně Rudolpha Tynera. Syn jedné z Tynerových obětí totiž zaplatil Gaskinsovi, aby ho zavraždil. Gaskinsova kniha Final Truth: The Autobiography of a Serial Killer byla sepsána společně s Wiltonem Earlem. Na stránkách své knihy sériový vrah představuje svůj život a popisuje své zločiny.