Kamu má krom jiného za sebou kulinářskou show z Vietnamu.
V dnešním rozhovoru vám představíme Kamilu Rundusovou, která se také prezentuje pod přezdívkou Kamu. Znát ji můžete například z její šestidílné cooking show KAMU ve Vietnamu, kterou odvysílala Česká televize. Talentovaná kuchařka se proslavila nejen prací v restauraci Jamieho Olivera, ale především svým osobním blogem, který je díky čtivě sepsaným příspěvkům oblíbeným místem nejen pro milovníky kulinářského umění. Milovnici dobrého jídla a cestování jsme pro vás vyzpovídali, a tak se v rozhovoru níže dozvíte třeba, jaké jídlo má nejraději a v jakých zemích vařila.
Ahoj Kamu. Z médií a tvého blogu si o tobě můžeme udělat určitý obrázek. Jak by ses ale našim čtenářům představila ty ze svého pohledu?
Já samu sebe vnímám jako holku dobrodruha – kuchařku celým svým srdcem, která má tak trochu závislost na cestování, ochutnávání cizích chutí, vůní a kultur. Na základě těchto zkušeností, zážitků, vzpomínek pak tvořím jídla vlastní. Jsem takovej kočovník – nomád, nevydržím na jednom místě moc dlouhou chvíli a do toho všeho mám pořád šílenou touhu o tom všem psát.
Za tvoji největší zálibu můžeme asi bez váhání označit vaření nebo jídlo obecně. Měla jsi v tomhle vždy jasno, nebo ses k tomu propracovala postupně? Jaké další koníčky máš?
No víceméně ano. Odmalička jsem se motala v rodinné hospodě v kuchyni a fascinovalo mě to. Pak jsem se musela ve 14 začít starat o bráchu a tam už to bylo jasný. Vařila jsem mu každý den a hodně mě to bavilo. Výměna gymplu za hotelovku už pak bylo jen takové rozumné rozhodnutí. Ačkoliv je pravda, že to byl trochu boj, v tu dobu to nikdo z mé rodiny za rozumné nepovažoval. A jiné koníčky? Mám blízko k zimním sportům, józe, tanci. Nakonec to ale vždycky skončí u toho jídla.
Vystudovala jsi hotelovku a poté jsi vyrazila na Nový Zéland. Tam ses skoro ihned uchytila jako kuchařka. Vařit na druhém konci světa bez nějaké větší předchozí praxe zní dost odvážně. Vedla sis dobře od začátku, nebo přišly nějaké krizové momenty?
Já měla obrovskou výhodu, že jsem tam přijela s klukem, který nebyl zrovna dobrým klukem. Druhý den jsem zjistila, že se stačil před našim odletem zasnoubit s někým jiným, takže z lásky jako trám byl jen na srdci velký šrám. To mě dost nakoplo k tomu něco dokázat. Měla jsem na vybranou, letět domů a brečet mámě pod sukni, nebo to všem ukázat. Tak jsem na sobě začala makat jako blázen, nastoupila do kuchyně, naučila se dobře anglicky, dělala 17 hodin denně a začala tak i dobře vydělávat. Najednou se mi dost otevřely dveře.
Cestování také určitě patří mezi tvé největší záliby. Navštívila jsi Čínu, Thajsko, Vietnam a Austrálii, kde jsi také vařila. Jak bys porovnala asijskou kuchyni s tou českou? Nejen co se chutí týče, ale i prostředí a pracovního procesu? Jaké další země jsi navštívila/máš v plánu navštívit?
Zemí, kde jsem vařila, bylo víc a o to větší porovnání se začalo dostavovat. Vždycky mě bavilo zkoušet cizí kuchyně a různě je kombinovat, hrát si s nimi. O tom si myslím, že celá i ta moje vášeň je. Hodně mě bavilo Peru, ale i Chile. Tam se chci určitě vydat znovu, lidé tam jsou doslova posedlí jídlem a o své recepty a kuchařské triky se rádi dělí. V Asii je to tak, že když jim projevíte velikou pokoru a zájem, nemají problém vám věci ukázat a naučit. V jiných zemích to může být větší oříšek, ale nakonec se k tomu dopracuju vždycky. Zatím jsem měla štěstí a narazila na samé milé lidi. Prostředí v kuchyni v každé zemi je ale úplně jiné, odvíjí se to od zvyků a tradic, nakonec je to ale pořád kuchyně – sporák, spousta koření a tvrdě pracující lidé s nožem v ruce, v těch lepších případech s úsměvem na tváři.
Asijských restaurací se v Česku v poslední době vyrojilo opravdu hodně. Můžeme kvalitu toho, co se vaří tady a přímo v Asii, srovnávat?
Určitě ano. Divili byste se, ale ono i v Asii si často objednáte jídlo, které je horší než kuře pěti pokladů z čínské restaurace na Žižkově. Je to především o surovinách a poctivosti. Tu byste v Asii občas pohledali velice těžko stejně jako kdekoliv jinde ve světě.
Jaká kuchyně je tvoje nejoblíbenější a která je podle tebe nejtěžší na přípravu?
Nemám nejoblíbenější kuchyni. Baví mě různorodé kombinace, barevnost jídel a chutí nehledě na původ, ale spíš na suroviny. Neobejdu se bez chilli, česneku, limety, kokosu, ořechů, bylinek, čerstvých ryb a obecně takových těch „fresh“ surovin. Nejtěžší na přípravu byla je a bude francouzská kuchyně. Proto se do ní asi tolik nepouštím. :)
Hodně se také hovoří o tom, že jsi absolvovala stáž u Jamieho Olivera. V kterém z jeho podniků jsi pracovala a jakou jsi měla roli? Jak těžké bylo se na takové místo dostat?
To už je pár let a mluvilo se o tom hodně, pravda. Bylo to v Jamie's Italian v londýnském Greenwich na pozici grill chefa. Potřebovala jsem na jedno léto vypadnout, napsala jsem jim mail a ihned mě vzali. Na rovinu? Není těžké se tam dostat. Jako kuchař není těžké dostat se kamkoliv, pokud vás to baví, něco trochu máte za sebou a opravdu to chcete. Ostatně to je jako se vším.
Opravdu jste produkovali jídla nejvyšší úrovně, nebo restaurace profitovala především ze jména televizního kuchaře? Zavítal k vám Jamie Oliver osobně?
Dělali jsme až 800 jídel denně, je to pěkná vývařovna a pro kuchaře velkej záhul. Podnik si na nic nehraje. Ano, stojí za tím Jamie, a proto tam ti lidé chodí. Jídla jsou pak ale spíš nadprůměrná. V takovém množství je těžké si s jídly vyhrát, kolikrát jsem si přišla jak ve fast foodu. Bylo to spíš skládání kvalitních surovin dohromady. A o tom i celá italská je, takže proč ne. Každopádně velice dobrá zkušenost.
Plánuješ otevřít vlastní restauraci, nebo chceš ještě nějakou dobu cestovat po světě a nabírat zkušenosti? Máš v plánu s vařením časem skončit a věnovat se třeba něčemu jinému?
No o něco takového jsem se už pokusila a spojení tvrdohlavý kuchař a tvrdohlavý investor nejde dohromady, to mi věřte. Já mám svoji vizi o gastronomii jasnou a hodlám se toho držet. Naopak to ještě víc prohlubovat a jít si za tím, jako jsem to dělala doposud. Cestovat, sbírat zkušenosti, vařit ostošest a taky psát. To mě baví opravdu hodně. Pracuju teď na dvou větších projektech, z čehož jeden tak trochu přivádíme k životu a zatím si ho nechám pro sebe, ale ten druhý vám prozradím. Dělám na své první knize a dávám do toho opravdu hodně. Zanedlouho odlétám na Srí Lanku do klidu psát a psát a psát a šíleně se na to těším. Myslím, že to bude stát za to.
Asi těžká otázka, ale kdybys měla vybrat nejlepší jídlo, jaké jsi kdy ochutnala, které by to bylo? Jako především gastronomická cestovatelka jsi určitě dostala na talíř všechno možné. Co nejodpudivějšího jsi zatím ochutnala?
No vzhledem k tomu, že mojí životní náplní je ochutnávat, tak je tohle sakra záludná otázka. Když ale zavřu oči a pokusím se vybavit si jídlo, které ve mě zanechalo velikou vzpomínku, asi to bude mé první ceviche v Peru. Nebo kokoda (syrová ryba s kokosovým mlékem a limetou) na Fiji. To jsou ty moje chutě. Kyselý, pálivý, čerstvý a hodně koriandru navrch. A naopak odpudivýho? Nejspíš kachní zárodek ve Vietnamu. Nakonec to ale byla celkem mňamka. Ve společnosti s limetkou a thajskou bazalkou to chutnalo vlastně jako vařené kuře. Jen ten zobáček křupnul. Haha.
Nedávno jsme od tebe měli možnost zhlédnout šestidílný televizní cyklus KAMU ve Vietnamu. Chystáš se do budoucna věnovat gastronomickým pořadům, nebo šlo jen o jednorázovou věc? Na čem momentálně pracuješ?
No přiznám se, že máme rozplánovanou druhou sérii, a to v Mexiku. Ráda bych v tom pokračovala, ale prosadit si takový projekt u veřejnosti není jednoduchý. Dneska v televizi frčej Dity P a podobné záležitosti. To jsou projekty, které veliké korporace podpoří vždycky. Ale nějaká potetovaná ztřeštěná holka s batohem na zádech? Opravdu to není jednoduchý a na takovou cestu do Mexika a následnou práci s celým projektem je peněz potřeba celkem hodně. Takže ano, rádi bychom, ale zafinancovat takovouhle cestu je celkem oříšek. Třeba se to povede, nepřestanu věřit.
Pokud vás elitní kuchařka Kamu zaujala, nezapomeňte sledovat ani její facebookovou stránku, kde se dozvíte všechny potřebné aktuality a kulinářské zajímavosti.
