25letý Matej má jedinečný kamion a převáží exkluzivní automobily: Je to spíše životní styl než práce (Rozhovor)

Kamionista není v zásadě žádným speciálním či neobvyklým zaměstnáním, zejména v dnešní době, kdy jsou cesty doslova zahlceny nákladními automobily různého druhu. Kromě toho, několik lidí se na velké kamiony na silničních komunikacích dívá spíše negativně, přičemž najdou se i tací, kteří považují tuto práci za podřadnou a řidiče kamionů mají zaškatulkované jako nevzdělané, samotářské a až drsné osoby bez rodin. Mnoho profesionálních řidičů ale práci za volantem nebere jen jako povolání či poslání, ale i jakýsi životní styl, dokonce, pro mnohé jde o hobby či sen z dětství. S příchodem nových, podstatně modernějších technologií, ale i legislativ či norem v rámci Evropské unie, se ale status řidiče kamionu za poslední roky značně změnil, navíc, není řidič kamionu jako řidič kamion. 

Jelikož vám už nějaký ten pátek přinášíme všelijaké rozhovory, které se staly neodmyslitelnou součástí našeho webu, rozhodli jsme se oslovit právě osobu s tímto povoláním, aby nám vnesla do tématiky více světla. Aby toho ale nebylo málo, a aby i tento rozhovor patřil mezi ty zajímavější, o rozhovor jsme se nerozhodli požádat obyčejného řidiči kamionů. Matej má jen 25 let, již nyní má za sebou několikaletou praxi a zároveň kamion, v jakém jezdí, na silnicích tak často neuvidíte, nemluvě o tom, co převáží. Abychom ale nepředbíhali – to, proč je tak výjimečný, se už dozvíte níže.

Ahoj, Matej. Na začátek se nám trochu blíže představ a prozraď, jak se 25letý kluk může dostat k tomu, co děláš ty, resp. zda to byla odjakživa tvá představa o budoucím zaměstnání.
Čaute, no popravde predstava toho, že budem kamionista mi pred piatimi rokmi ani len nenapadla. Som vyštudovaný bakalár (haha) leteckej dopravy, mám za sebou kurz súkromného pilota a aj dva a pol ročnú skúsenosť práce z bratislavského letiska. Časom mi prešlo hlavou, že to však nie je to pravé pre mňa, navyše, od malička ma to ťahalo k autám a šoférovaniu. Niekoľko rokov dozadu som tak došiel do bodu, kedy som si povedal, že to jednoducho chce zmenu. Začal som jazdiť v malej rodinnej firme, ktorá pred 15 rokmi prišla s konceptom špeciálnych automobilových prepráv, keďže nič obdobné tu nebolo a pokiaľ viem, ani nie je. Najprv som jazdil iba s Volkswagenom Touareg a krytým prívesom. Môj vzťah k autám sa tak prehĺbil a začal sa uberať pre mňa správnym smerom. Po roku, keď som sa oťukal a prešiel potrebnými skúškami, som presadol do veľkého autoprepravníku. Najprv na starší ťahač, nech sa naučím, no a od roku 2014 mám svoj vlastný, nový Actros. Odvtedy som nakrútil zhruba 250-tisíc kilometrov, popravde to však nerátam.

V tvém případě ale nejde o klasickou přepravu, kterou si lidé většinou spojují s přepravou automobilů. V čem tedy spočívá a v čem se liší tvá náplň práce, kterou vykonáváš, od těch „běžných“ přeprav?

Áno, toto nie je tá klasická, každému dobre známa preprava. Jedná sa totiž zväčša o prepravu prototypov pre automobilky, prepravu veteránov, youngtimerov, exkluzívnych automobilov pre súkromných klientov. Ďalej to je zabezpečovanie presunu áut na výstavy, aukcie či iné akcie, kedy je dôležité, aby autá dorazili čisté, nepoškodené, respektíve si klient želá diskrétnosť.

S tím samozřejmě souvisí i kamion jako takový. Přibliž nám ve zkratce, jaké parametry má tvůj tahač a návěs. Případně jakou hodnotu má celá souprava s/bez „nákladu“.

Ťahač je značky Mercedes-Benz, konkrétne Actros MP IV, ktorý poháňa 12,5-litrový šesťvalec s výkonom 331 kW / 450 koní a 2200 N.m. V zásade ide o dobre známy a štandardný typ, podstatnejší je ale náves, ktorý konvenčný zďaleka nie je. Ten je určený výhradne na takýto druh prepravy. Ide o špeciálny skriňový náves s menšími kolesami a nižšou podlahou - nutnosťou je malý nájazdový uhol a nastaviteľná stredná plošina, aby autá mohli ísť aj nad seba. Má hydraulické zadné čelo, ktoré dokáže roztiahnuť "zadok" ešte o 1,5 metra oproti štandardným súpravám, aké môžete vidieť na cestách, vďaka čomu môže mať súprava vo výsledku na dĺžku dokonca až 18 metrov. Hodnota takejto súpravy je najmä vďaka návesu asi ako zopár rodinných domov aj s pozemkom, pričom v prípade plného obsadenia, povedzme prototypmi, siaha následná hodnota súpravy do astronomických výšok.

Jakou spotřebu má takový kamion a jak dlouho trvá tankování plné nádrže?

Ja jazdím na tých 22 - 28 l/100 km, keďže autá sú relatívne ľahký náklad, tak maximálne mám 30 ton oproti zvyšku kamionistov, ktorí mávajú 40 ton a ich spotreba je niekedy aj 35 - 40 litrov. Tankovanie samozrejme záleží od veľkosti nádrží, ja mám 690 litrov, takže za predpokladu skoro prázdnej nádrže to trvá do 10 minút.

Co vlastně potřebuje člověk k tomu, aby mohl dělat tuto práci po stránce zručností a vědomostí? Vozidla si i sám nakládáš/vykládáš?

Človek by mal byť hlavne samostatný, vedieť plánovať dopredu, kedže otočiť sa s kamiónom v slepej uličke proste nejde (bohužiaľ). Mal by mať orientačný zmysel, vedieť predvídať, ovládať angličtinu/nemčinu a určite túto prácu nemôže robiť niekto, koho nebaví šoférovanie a cestovanie. Áno, za všetky autá plne zodpovedám od začiatku pri preberaní kľúčov až po ich odovzdanie, takže s nimi manipulujem sám. Chce to cvik, veľkú presnosť a v neposlednom rade predstavu, ako vozidlá vhodne do návesu naskladať. Časom to ale dostanete do oka.

Je obecně fyzicky nebo psychicky náročné byt v dnešní době kamioňákem?

Čo sa týka fyzickej stránky, ja sa sťažovať nemôžem, pri preprave áut to makačka nie je. Horšie to majú už chlapi, ktorí jazdia "paleťáky" a majú niekedy aj 10 nakládok/vykládok denne. Na druhej strane, psychicky áno. Človek musí byť samotár a určite nikomu nepomôže, keď je cholerik, to je ale na iný článok.

Vozíš auta převážně pro velké společnosti, nebo pro soukromníky, kteří chtějí přepravit své vzácné auto bezpečně a diskrétně?

90 % prepráv je preprava prototypov pre automobilky. Slovensko nie je bohužiaľ tak veľký trh ako napríklad Nemecko, kde preprava auta nad 100-tisíc € je už bez otázok, či to bude klasická odťahovka alebo špeciálny autotransportér.

Je na Slovensku vůbec dostatečná poptávka po přepravě tohoto typu?

Tak, čo sa týka Slovenska a prepráv pre súkromníkov, toho je naozaj málo. Buď preto, že o takejto možnosti nevedia alebo na strane druhej je to pre nich proste drahé a radšej riskujú poškodené auto lacnejšou otvorenou prepravou.

Jaká nejzajímavější auta jsi už přepravoval? A vlastně, jaký je to pocit vidět prototypy, které spatří světl osvěta až za několik let, resp. sedět v těch nejluxusnějších modelech, které běžný smrtelník v životě možná ani neuvidí?

Z tých, ktoré môžem spomenúť napríklad Porsche 918 Spyder, 356 SC, 930 Weissach, prvé 911-ky, GT3 RS, 911 R, Rolls-Royce Wraith, najnovší Maybach a podobne. Pokiaľ ide o prototypy či exkluzivitky, je to fakt zaujímave. Jednak ma to ako veľkého automobilového nadšenca teší a napĺňa, zároveň je fascinujúce sledovať vývoj tých aut za behu, najmä ak vidíte nové technológie či prvky v aute, ktoré ich pri poslednej preprave ešte nemalo.

Máš obrovskou odpovědnost, nemáš strach?

Nie je to strach, je to taký ten zdravý rešpekt. Strach začne mať človek, až keď mu to prestane brzdiť na čiernom ľade (smiech).

Měl jsi už nějakou nehodu, ať už s kamionem nebo nákladem jako takovým?

Klopem na drevo, zatiaľ nie.

Kam obvykle vedou tvé cesty?

Keďže vozíme najčastejšie pre koncern Volkswagen, tak Nemecko.

Jak hodnotíš naše silnice, poplatky a všeobecně silniční systém v porovnání s Evropou?

Kamionista sedí omnoho vyššie nad nápravami ako človek v osobnom aute, takže cítim všetko podstatne viac. Slovensko a Česko netreba nijako komentovať, to si každý spraví predstavu asi sám. Systém je tu asi taký, že nedokáže vymáhať pokuty od zahraničných prepravcov, takže oni si tu jazdia zdarma bez platenia mýta. Najlepšie sa jazdí človeku v Nemecku a Rakúsku a to nielen vďaka kvalite ciest, ale aj ukáznenosti a ohľaduplnosti vodičov.

Přibliž nám ve zkratce, jaké předpisy/normy fungují momentálně v rámci evropských silnic, pokud jde o dodržování odpočinku a podobně. Do jaké míry tě to ovlivňuje?

Na toto je 140 hodinový kurz a knižka, no úplne v skratke vodič smie týždenne najazdiť 56 hodín, každý “výkon” má 15 hodín, počas ktorého smie jazdiť 9 hodín. Zvyšný čas je na nakladanie/vykladanie, povinné krátke prestávky, tankovanie a podobne. Po 4h30m jazdy musí mať vodič minimálne 45 minútovú prestávku a po uplynutí výkonu alebo 9 hodinovej jazdy následuje dlhá 11 hodinová pauza. Je toho naozaj veľa, toto sú úplné základy. Ovplyvňuje to vodiča tým spôsobom, že núti človeka vychádzať zo svojho zabehnutého cyklu, napríklad koniec jazdy o piatej poobede a tachograf povie, že teraz choď spať a o druhej ráno môžeš zase valiť ďalej. Palec hore...

Jak probíhá tvůj den, když máš v plánu nějakou přepravu?

Ak idem na nové miesto, tak základ je Google Maps a Street View (smiech). Všetko si musím vopred naplánovať, aby ma nič neprekvapilo. Paradoxne, do Nemecka a Rakúska sa cesty plánujú najhoršie, keďže tie národy majú striktnú politiku ochrany osobných údajov a taký Street View tam prakticky neexistuje. Veľká sranda je potom mať vykládku v historickom centre Mníchova, kde ma museli k showroomu navigovať cez uličky a podjazdy pod ktorými prejdem (keďže súprava má 4 metre na výšku) policajti, ktorí ma na rozdiel od slovenských nepokutovali, ale naozaj pomáhali a chránili. Po naplánovaní si stiahnem nejaké filmy a seriály do notebooku, zbalím tašku a utekám si do obchodu nakúpiť jedlo. Naštartujem kamión, skontrolujem, či stěrače stírají, ostřikovače stříkají a světla svítí. Následne dotankovanie do plna (690 l nádrže). No a potom už len presun na nakládku.

Co vše máš v kabině, pokud jde o vybavení a systémy související s „přežitím“?

Teraz v zime extra teplé oblečenie v prípade poruchy, jedlo, varič, 20 litrov vody a ak si myslel na parkoviskových špekulantov, tak najlepšie bude, keď sa nechajú prekvapiť.

Máš strach, když v noci přespáváš v kabině?

Áno, že kúrením, chladničkou a notebookom vybijem baterku a ráno nenaštartujem (smiech).

Jelikož jezdíš pro Volkswagen, pravděpodobně jsi viděl i více novinek či konceptů, které ještě nespatřily světlo světa. Jak funguje takováto přeprava? Je asi zřejmé, že jakýkoliv únik informací nebo fotek by nebyl akceptovaný.

Detaily popisovať nesmiem, no v základe fungujú jednoduché pravidlá. Prísny zákaz fotenia počas nakládky, SBS kontroluje plomby a plachty na autách a aj plomby na návese. Všetko to prebieha zväčša v zónach, ktoré sú vyhradené prototypom a sú skryté pred očami bežných ľudí. Podpíšu sa papiere a vyrážam.

Máš nějaký zajímavý zážitek z cest?

Zážitok je každá nová trasa, každý východ a západ slnka, keď ti kamarát zabliká z druhého kamióna 1300km od domova alebo v inej krajine si pokecáš počas prestávky s úplne cudzím šoférom. Bohužiaľ, v tomto povolaní prevažujú tie negatívne, vidieť každý deň smrteľnú nehodu nie je nič nezvyčajné, tak isto ako situácie, kedy človek musí myslieť aj na bezohľadných vodičov a naprávať ich chyby.

Nakolik máš i své osobní auto, ve kterém často jezdíš, nedělá ti problém neustále pendlování mezi ním a nákladním vozidlem po stránce jejich odlišné obsluhy?

Občas, keď presadnem z kamiónu do osobáku tak mám pocit, že sedím v motokáre a zadok šúcham po zemi. Sem-tam sa stane, že zabudnem, že v osobáku nemám odstupový tempomat alebo začnem pod volantom hľadať páčku na brzdenie motorom/retardérom.

Na úplný závěr ti velmi pěkně děkujeme za rozhovor a přiblížení toho, co děláš. Přejeme mnoho šťastných kilometrů! Pokud bys chtěl něco vzkázat čtenářům Refresheru, teď máš prostor.

Ja ďakujem za článok a prejavený záujem. Len taká priateľská rada na záver. Ľudia, nepchajte sa zbytočne pred kamióny, nebrzdí nám to tak, ako by sme chceli a aj keď sedíme vysoko a vidíme ďaleko, tak pre zmenu toho vidíme málo okolo seba skrz mŕtve uhly, nedá sa žiaľ sledovať všetko. Všetci sme ľudia, tak myslite aj na to, keď sa budete chcieť pichnúť pred kamión sprava. Skúste robiť, čo vás aspoň trošku baví a život bude znesiteľnejší, vďaka :)